Jonathan Griffith - lezec a fotograf, Montana 1 / 2013

Jonathan Griffith - lezec a fotograf

Jonathan Griffith - lezec a fotograf

 
„Začalo to tak, že jsem si vypůjčil fotoaparát mého otce (Nikon FM2). Bohužel, vůbec jsem neměl tušení, do čeho se pouštím. On-line manuál mě akorát ještě víc zmátl, takže jsem se ze svého prvního výletu vrátil vyzbrojen fotkami, dle kterých se zdálo, že jsem celý ten čas strávil pod konstantně bílou, a ne nádherně modrou oblohou, která v té době nad Zermattem převládala…“
 
Jon Griffith je poloviční Belgičan a mluví plynně francouzsky. V Chamonix žije asi čtyři roky, do tohoto horského ráje se přestěhoval jen dva týdny poté, co dokončil studium na univerzitě. Jeho fotografování se od těch dob s Nikonem FM2 docela změnilo, v současnosti řídí úspěšnou společnost zabývající se fotografováním hor – Alpine Exposures. Je ovšem nejen vynikajícím fotografem, ale také vynikajícím alpinistou. Jon začal lézt v Avon Gorge v Bristolu a od té doby vylezl mnoho obtížných klasických cest v evropských Alpách i mimo ně. 
 
 
Supercouloir na Mont Blanc du Tacul

 

Lezecké začátky

„Viděl jsem obrázek, na kterém nějaký chlápek lezl a pomyslel jsem si, že by to mohla být zábava. Ale neznal jsem nikoho, kdo by lezl. Takže jsem si v secondhandu koupil za sto liber výbavu z UKC fóra a učil se sám v Avon Gorge. Nebylo to nic moc, abych byl upřímný, ale následující léto jsme s pár přáteli vyrazili lézt vysoko do Pyrenejí. Oni to zabalili už po prvním dni, takže jsem jel zbytek na vlastní pěst. Byla to zábava, ale neměl jsem ani tušení, co dělám, a nakonec jsem to stejně zabalil, protože jsem měl příliš mnoho zátěže. Když jsem byl na cestě zpět, potkal jsem francouzského průvodce, který mi řekl, že Pyreneje jsou jako královna evropských Alp – z údolí můžeš udělat všechno během jednoho dne. Chamonix pak byl král – všechno trvalo více než jeden den, byly tam ledovce a takové šílenosti, o kterých jsem předtím neslyšel. Takže jsem byl přirozeně zvědavý a v zimě jsem se do Chamonix na dva týdny vydal, abych viděl, jaké to tam je. Protože se mi skály nikdy moc nezamlouvaly, vrhl jsem se na tradiční sněhové túry a potřebné věci jsem se učil za pochodu. Po mé první sezoně v Chamonix jsem strávil ještě další čtyři ve Valais a pomalu jsem si odškrtával většinu čtyřtisícovek bez chat nebo lanovek. Potom jsem chtěl zkusit něco náročnějšího a vrátil jsem se do Chamonix. Přestěhoval jsem se sem asi dva týdny poté, co jsem složil poslední zkoušku na univerzitě, před čtyřmi lety, a do dnešního dne toho nelituji.“
 

Začínám jako fotograf

„V Bristolu jsem se šel podívat na přednášku Iana Parnella o Annapurně III a byl jsem ohromen tím, jak dobré byly jeho fotky. Myslím, že právě to mi vštípilo ten původní nápad stát se fotografem. Navíc jsem si uvědomil, že pořizováním lezeckých fotek si vlastně můžu vydělávat na živobytí. Když jsem poprvé přijel do Chamonix, lezl jsem jen velmi zřídka, protože celou dobu jsem se soustředil především na to, aby ze mě byl dobrý fotograf. Za dva roky jsem pak vyfotil svůj první důležitý snímek (mimochodem také díky Ianu Parnellovi) pro Berghaus a od té doby se mi práce valí z celého světa.“
 

Vláčení obrovského fotoaparátu

„V žádném případě ještě stále nejsem nějaký úžasný horolezec, ale mám za sebou už spoustu obtížných alpských túr a mnoho z nich v super rychlém stylu. Kvůli tomu se také vyhýbám každému přebytečnému gramu, nicméně přesto trvám na tom, že s sebou musím mít svou zrcadlovku, která váží 1,8 kg, což mého lezeckého partnera více než rozčiluje! Hlídáme si totiž, aby naše batohy vážily okolo 4 kg, takže když do batohu hodím foťák, mám půlku limitu vyčerpanou. Snažím se při lezení zachytit skutečný alpinismus. Lehký, rychlý a snadný postup bez zbytečného zdržování. Lidé jen zřídkakdy vytáhnou své foťáky, když postupují v tomto stylu, protože chtějí postupovat rychle a dojít do svého cíle, a ne dělat nějaké barevné obrázky.“
 
Dru North Couloir Direct
 

Každodenní pracovní život

„Můj běžný den v práci může zahrnovat cokoliv, od pořizování snímků pro katalog v některé části Evropy, o které jsem předtím sotva slyšel, až po slaňování severní stěny Grandes Jorasses a focení Ueliho Stecka v akci. A potom tu jsou ty vzácné, ale úžasné dny, kdy fotíme z helikoptéry. 
Říkal jsem, že pokaždé, když jsem vyrazil lézt, bral jsem s sebou svou zrcadlovku, takže z každé cesty, kterou jsem tu kdy prošel, mám doslova knihovnu záběrů. Nicméně ve skutečnosti moje práce většinou obnáší sezení za počítačem, takže zas až takový romantický job to není!“
 
„Mezi mé nejděsivější momenty při pořizování fotek patří focení lyžařů zespodu, když hodně sněží. Jsem docela posedlý myšlenkou dostat se k mému objektu co nejblíže, což může být občas katastrofální. Musíte se potýkat nejen s tím, že se na vás řítí někdo s ostrými prkny přidělanými k nohám a mine vás jen o malý kousíček, ale musíte také počítat s rizikem padající laviny. Mám tendenci jen strčit můj BD Avalung (speciální dýchací přístroj) do pusy a doufat, že to dobře dopadne, protože být zasažen lavinou, když stojíte, to je katastrofa. Jedna mě zasáhla, když jsem fotil pro Berghaus, ale kupodivu ne díky mému modelovému lyžaři, ale kvůli jednomu francouzskému průvodci vysoko nad námi. Byl jsem právě pod malým kuloárem a nasazoval si lyže, když do mě udeřila jako vlak a nesla mě hluboko dolů po ledovci. Nejhorší na tom bylo, že pode mnou byla obrovská trhlina a pokaždé, když jsem byl o kousek níž, viděl jsem tu díru blíž a blíž. Je hrozné spadnout nejištěný do takové trhliny, ale spadnout do takové trhliny nejištěný, a ještě ke všemu být zasypán tunou sněhu, který se valí za vámi, to je opravdu děs. Kupodivu jsem se zastavil kousek před trhlinou a celý zavátý jsem vysoko posazeným hlasem křičel na toho průvodce. Po chvíli jsem byl venku, ale měl jsem natržené šlachy v rameni. Ten průvodce se mi později omluvil a řekl, že mi může být útěchou, že měl kvůli tomu příšerný den a stále musel myslet na to, co provedl. No upřímně, žádná útěcha to nebyla.“
 
„Mým nejlepším focením byla asi moje první práce s Uelim Steckem. Požádal mě, abych přijel a nafotil ho při zopakování jeho rychlé sólo jízdy po klasické linii ,Colton Macintyre‘ v severní stěně Grandes Jorasses. Zpočátku nám nechtěli dát povolení k přistání s vrtulníkem na vrcholu, takže jsme si udělali lyžařskou túru k nástupu, abychom tam druhý den vylezli. Byl jsem zděšen. Lézt na něco tak velkého a významného s nejlepším světovým alpinistou pro mě bylo dost skličující. Ne proto, že bych se bál lezení, ale protože jsem musel doslova vytáhnout veškeré fotografické vybavení nahoru a přitom s ním udržet tempo. Naštěstí nám na poslední chvíli zavolali, že to povolení máme, takže jsme sjeli zpět dolů do města a následující ráno za rozbřesku jsme už s helikoptérou odlétali. Přistání na vrcholu severní stěny nejslavnějšího horského hřebenu Mont Blancu bylo docela šílené. Byl leden, všechno kolem bylo pod nadvládou zimy. Přístup na vrchol Jorasess bývá v zimě vyhrazen pouze pro ty nejsilnější lezce. Takže jen vyskočit z vrtulníku a dívat se na východ slunce nad Mont Blancem bylo z tohoto pohledu tak trochu snobské. Ale měl bych říct, že to není zas až tak šílené jako ten první moment při sestupu do hlubin severní stěny Jorasses a postupné 1.200 metrů dlouhé slaňování!“
 
„Mou nejhorší prací bylo moje první focení pro Mountain Hardware. Všechno bylo špatně. Počasí bylo hrozné. Můj výběr cesty byl příšerný, vzhledem k schopnostem ostatních. Dostal jsem se do velkého stresu a choval jsem se jako idiot. Hodně jsem se z toho focení poučil, už nikdy více. Naštěstí mi MHW dali další šanci, takže ne všechno bylo ztraceno!“
 
Autoportrét

 

A samozřejmě lezení

„Snažím se být venku, co jen to jde, ale nikdy nemám dost. Zaměřuji se na velké alpské lezení, ale protože to jsou obvykle několikadenní záležitosti, musím, když se vrátím zpátky dolů, dohánět práci a nemám čas na horolezectví. To mě omlouvá. Minulé léto jsem lezl téměř každý den, ale to letošní jsem se více zaměřil na práci. Stejně se mi nejvíce zamlouvá zima a myslím, že v zimě jsem někde venku v horách skoro každý den v týdnu po celou sezonu.
Je těžké vyzvednout blízko Chamonix jednu cestu jako tu nej, která stojí za vylezení. Je jich tam spousta! Myslím, že v létě bych nejlépe hodnotil ,Peuterey Integral‘. V evropských Alpách opravdu není žádná jiná taková cesta. Není nijak těžká, ale ta délka je neskutečná. A bylo to vlastně poprvé, co jsem se dostal na vrchol Mont Blancu. V zimě je tu na výběr mnoho úžasných klasických tras. Nemohu vybrat jen jednu konkrétní, ale já osobně preferuji severní stěnu Grandes Jorasses nebo stěnu Brouillard na Mont Blancu.
Mým oblíbeným zimním výstupem je ,Colton Macintyre‘ na Grandes Jorasses nebo ,Cechinel Nomine‘ na Grand Pilier D’Angle. Vůbec Grand Pilier D’Angle je fantastický a je to obrovská cesta k vrcholu Mont Blancu! Byl to tehdy perfektní den a tu sezonu jsme byli na této hoře jako první. S lezeckým partnerem jsme se cítili silní a lezli jsme opravdu dobře. Vrcholu jsme dosáhli už za čtyři hodiny a čtyřicet minut. ,Colton Macintyre‘ je mnohem náročnější, ale tohle byl cíl, kterého jsme s kolegou chtěli dosáhnout už roky. Předtím jsem byl tam nahoře třikrát, ale přímo na vrchol jsem se nedostal a můj parťák Will snil o této cestě již od té doby, co začal přemýšlet o alpském lezení. Takže pro nás pro oba to byl naprosto úžasný pocit, stát na vrcholu této nádherné hory.“
 
Text: Jonathan Griffith, Martin Stolárik
Foto: archiv Jonathana Griffitha


Mohlo by vás zajímat

Longhope by Dave MacLeod
Montana 2/2012

Longhope by Dave MacLeod

„Věděl jsem, že na klíčovou délku, dlouhou 65 metrů v obtížnosti pohybující se někde kolem 8b+ s několika dlouhými odlezy, spotřebuju zhruba 90 % ...
04.04.2012
Luka Krajnc: Zase jeden velký splněný sen
Montana 4/2012

Luka Krajnc: Zase jeden velký splněný sen

Je mladý, nadějný, talentovaný a univerzální. Pochází z Celje ve Slovinsku…   Luka Krajnc: Zase jeden velký splněný sen     Martin: ...
09.08.2012
Jak kníže daroval ruský Matternhorn
Montana 5/2012

Jak kníže daroval ruský Matternhorn

Když se v posledních dnech druhé světové války zastavila kola starého rozhrkaného žebřiňáku taženého obstarožní herkou u napůl rozbombardovaného ...
08.10.2012
Miro Peťo: Třetí volný přelez cesty Jet Stream
Montana 6/2012

Miro Peťo: Třetí volný přelez cesty Jet Stream

Miro Peťo: Třetí volný přelez cesty Jet Stream   „Jet stream neboli tryskové proudění je proudění vzduchu v atmosféře ve směru ze západu ...
05.12.2012
Barry White 8B+ fotky
Montana 2/2013

Barry White 8B+ fotky

„Ten boulder je neskutečně perfektní, dokonalý. Strávil jsem s ním tolik času, že jsem se do něj prostě musel zamilovat. Proto také ten název mistra ...
04.04.2013
Ing. Pavel Vrtík, MBA alias Bača
Montana 1/2014

Ing. Pavel Vrtík, MBA alias Bača

Jméno: Pavel Vrtík Přezdívka: Bača Lezu od: 1997 Rok narození: 1976 Zaměstnání: jednatel   Co mě na lezení baví? Rovnováha ...
03.02.2014
Gervasuttiho pilíř a další alpské klasiky
Montana 4/2014

Gervasuttiho pilíř a další alpské klasiky

Na okenní parapet dopadají první kapky deště. Venku je nevlídně, o to lepší je ležet ve vyhřáté posteli a nechat mysl, aby se zatoulala, ...
13.08.2014
Vítejte v „Mekce alpinismu“ – Chamonix očima horského vůdce
Montana 4/2014

Vítejte v „Mekce alpinismu“ – Chamonix očima horského vůdce

Na světě je řada míst, která mají v horolezeckém světě až ikonické postavení. Camp 4 v Yosemitech pro bigwalisty, Fontainebleau pro boulderisty, Buoux pro ...
13.08.2014
Vivagel - vícedélkové ledy v Chamonix
Montana 1/2018

Vivagel - vícedélkové ledy v Chamonix

Vivagel - vícedélkové ledy v Chamonix   Není nad francouzská červená vína. A mezi nimi není nad vína z Provence. A z nich potom ...
15.02.2018
Industriální lezení v Izraeli
Montana 6/2014

Industriální lezení v Izraeli

Industriální lezení v Izraeli   Co si člověk vybaví, když se řekne Izrael? Vysněný židovský stát, tisíce let starý Jeruzalém, ...
03.12.2014