Rauriser Nordwände - skialpový sjezd, Montana 1 / 2013

Rauriser Nordwände - skialpový sjezd
Je začátek dubna, Velikonoce, a ve Vysokých Taurách je skialpová sezona v plném proudu. I náš Kejda Ski Team vycítil příležitost a s vírou, že i strmé skiextrémy na tamních třítisícovkách už budou v podmínkách, vyrážíme do Raurisu. 
 

Pročistit si krevní řečiště – Rauriser Nordwände 

 
Konkrétně máme zájem o prudké a ponuré žlaby v severních stěnách místních dominant Scharecku a Sonnlicku, které tvoří společně s Hocharnem pomyslnou korunku štítů uzavírajících toto malebné a klidné údolí, jež není plundrováno žádným větším lyžařských střediskem. Do Taxenbachu přijíždíme za jarního počasí, jižní stráně už se začínají vesele zelenat. O to větší rozdíl nás čeká další den ráno. Hustě sněží i v nižších polohách, vločky zasypávají ony zelené stráně a zima dává jasně najevo, že tady, v nejvyšším rakouském pohoří, ještě neřekla poslední slovo.
 
Předpověď počasí vypadá fantasticky, jaro se vrátilo a čeká nás slunečný den
 
Plány musíme rozhodně přehodnotit, strmé žlaby vedoucí z nejvyšších vrcholů se nenávratně plní čerstvým sněhem. Volba padá na lavinově bezpečnou Kolmkarspitze, aspoň se na něčem rozhýbeme a zařádíme si v prašanu, kterému už touto dobou mělo odzvonit. Vláčíme se nahoru v silné mlze, která na rozlehlých pláních hodně zhoršuje orientaci, ale po pár zaváháních nakonec vrchol nalézáme. Mraky se trhají a my můžeme obdivovat panoráma kopců, na nichž si sníh ještě pěkných pár týdnů poleží. Studená fronta byla hodně rychlá, a tak honem prášíme dolů, prašan se začíná lepit.
Večer řešíme dilema číslo jedna: jít, nebo nejít už zítra na Sonnblick Nordwandrinne? Předpověď počasí vypadá fantasticky, jaro se vrátilo a čeká nás slunečný den. Kardinální otázka ale zní, kolik nahoře napadlo sněhu? Do karet nám sice hraje oteplení, sníh si už během dnešní túry pěkně sedl, ale o pět set výškových metrů výše to může v severech vypadat jinak… Nakonec vítězí kompromis: vyšlápneme nahoru normálkou a při slanění se pak koukneme, v jakém stavu žlab je. Porušujeme tím sice zlaté pravidlo skiextrémů, že tím, čím člověk chce lyžovat, by měl nejdřív vylézt nahoru a prozkoumat přitom podmínky, ale v dané situaci je to asi to jediné, co můžeme dělat.
 
Cestou "do práce" se bavíme po svém
 

Sonnblick Nordwandrinne

Budík zvoní už ve 4.30, na jaře se nevyplácí nechávat na skialpech něco až na pokročilé odpoledne, do 14 hodin musí být posekáno. Už za světla dojíždíme na parkoviště ke Kolm-Saigurn, na samý konec údolí. Čeká nás asi 1.500 metrů převýšení, ale po vyšlapané stopě to bude rychlovka. Sonnblick patří mezi velké ,,Frühjahrs-klasikker“ a stopa je tu snad pořád. Slunce praží, jak se sluší a patří, stoupáme za exkluzivního počasí. Tak jsme si ten Rauris přesně představovali! Po zhruba čtyřech hodinách dorážíme na vrchol ležící v 3.106 metrech. Romantiku tady kazí jen nejvýše položená meteostanice v Rakousku, která nabízí i možnost nějakého toho občerstvení. Jen co se trochu rozkoukáme, jdeme omrknout Nordwandrinne.
 
No hlavně do té šlichty nezahučet už teď!
 
Sonnblick Nordwandrinne je asi nejproslulejším skiextrémem celé Goldberggruppe a od nás jej (zajisté kromě jiných) slyžovala například Iva Filová, která si tím zase jednou získala respekt ve světě dámského ski-mountaineeringu. Sklon a vůbec obtížnost tu velmi závisí na aktuálních podmínkách. Ale ať tak či onak, horních 300 metrů žlabem, místy celkem úzkým, má stále sklon 50–55°. Padat se zkrátka rozhodně nedoporučuje. Po této peprné části už jde o nádherný sjezd pláněmi s konstantním sklonem asi 35–40° dalších 600 metrů až dolů ke Kolm-Saigurn.
 
První pohled do žlabu je naprosto odstrašující… Padák jako blázen, občas protkaný trčícími kameny, lemovaný ponurou a stinnou kulisou skal severní stěny. V dobrých podmínkách žlab určitě není. Ne však kvůli čerstvému sněhu, ten se v tomto sklonu stejně neudržel. Máme přesně opačný problém: je to tvrdé, zmrzlé a občas s rigoly po lavinkách. Ve žlabu je mnohem méně sněhu než jiné roky touto dobou. 
 
Vrcholovka
 
Házíme dolů lano a slaňujeme, abychom prozkoumali tvrdost sněhu. Samotný horní lem žlabu tvoří asi čtyřmetrový skalní pás, ten určitě s lyžemi nepůjde. Pod tímto pásem vysekávám plošinku, na které naklapneme lyže. Sníh je tvrdý, ale dobře nabroušené hrany by snad měly podle našeho odhadu podržet. Pád by byl fatální. Po krátké poradě, jestli do toho jít, se rozhodujeme, že ba.
 
První na řadě je Máca. Na plošince dlouho váhá, první oblouk je vždycky nejhorší a dokud ho nezkusíte, zdá se skoro nemožný. Nakonec do toho jde a vskutku po hlavě: hned první oblouk mu smekly hrany hodně nízko, ale nějak to ustál. Nám nahoře zatrnulo. Pak už trochu srovnal čakry a koncentrovaně roluje jeden skákaný oblouk za druhým a po chvíli je z nejhoršího uvnitř. Teď už jen musí doufat, že mu my ostatní nesletíme na hlavu. Druhý jde Ondra a také mi nahoře docela proplachuje krevní řečiště.
 
Pak už je řada konečně na mně. To je dost, nervozita při čekání stoupá a představení těch dvou přede mnou mi na kuráži také moc nepřidalo… Jsem na plošince, ještě musím stáhnout lano a opatrně jej sbalit do batohu. No hlavně do té šlichty nezahučet už teď! Pak už se s tím radši moc nemažu, protože čekat na první oblouček příliš dlouho není k ničemu. Buď do toho jít hned po pár nadechnutích, nebo vůbec. Se srdcem v krku se také dostávám přes nejstrmější pasáž ke klukům a pak už takto na střídačku sjíždíme postupně celý žlab. Sklon se trochu zmírňuje, ale hlavně přibývá vrstva měkčího sněhu, který je daleko lépe lyžovatelný.
Dolní část žlabu a celá druhá polovina sjezdu do údolí nás vítá hlubokým prašanem, který ale na podkladu perfektně drží a co mělo spadnout, už spadlo. Už jenom bezpečně objet pár trhlin ve stěnovém ledovci. Toto je ta pravá odměna! Rochníme si po kolena v prašanu ve stinných severních expozicích a už jen vychutnáváme úspěch a ukládáme předchozí infarktové momenty hluboko do šuplíků našich vzpomínek.
Dole na parkovišti otevíráme zasloužená pivka a jen v tričkách se hřejeme na slunku, s výhledem na naši lajnu. K našemu značnému překvapení přijímáme, než dopijeme, četné gratulace od místních skialpinistů, kteří jsou z našeho sjezdu nadšeni skoro jako my.
 
Padat se zkrátka rozhodně nedoporučuje
 
 

Schareck Mittlere Rinne

Počasí se drží a podmínky jsou vyzkoušeny. Na srovnatelně vysokém Scharecku by to mělo být teoreticky velmi podobné. Není tedy čas ztrácet čas. Hned další den jdeme na druhý velký cíl tohoto výletu, kterým je další klenot Raurisu, Schareck Mittlere Rinne, přímá lajna z vrcholového plató do chřtánu strmé severní stěny. I tento sjezdík si už připsala na své konto první dáma československého skialpu Iva Filová. Je o něco snazší než žlab ze Sonnblicku, přes 50° tu najdeme jen na prvních padesáti metrech, zato je celý žlab skoro dvakrát delší, má přes sedm set metrů.
 
Ze včerejška už víme, že žlabem nahoru se kvůli prašanu neprobagrujeme, a tak jdeme zase normálkou okolo. Čeká nás obligátních 1.500 metrů převýšení na vrchol. Ale už jsme si zvykli a jde to líp než včera. I vrchol Scharecku bohužel skrývá škraloupek ve věcech romantiky, na druhé straně hory nás totiž čeká tepající lyžařské středisko Mölltaler Gletscher.
Tady se ale dlouho neohřejeme a po vychutnání výhledu se pouštíme do sjezdu ,,stressfrei“ vrcholového plata. Na jeho okraji chvíli opatrně traverzujeme podél skal pod námi a hledáme správný vstup do žlabu. Zpočátku to není tak úplně žlab jako spíš diagonální exponovaná rampa napříč horní částí stěny. Bohužel právě tady má sjezd také největší sklon.
Avšak sněhové podmínky jsou tady oproti včerejšku hodně rozdílné. Vrcholové plató představuje dostatečný zdroj sněhu, který je sfoukáván do stěny, a prašan nás tu čeká hned od začátku, což lyžování hodně ulehčuje, ale jinak situaci po lavinové stránce notně dramatizuje. Horní rampu jedeme co nejblíže k vnitřnímu okraji podél skal strhávajíce množství sněhu dolů přes její okraj. Ale jinak sníh hezky drží a sjezd není tak nebezpečný z hlediska potenciálního pádu.
Ve žlabu se sklon už zlidšťuje a prašan je dokonalý a bezpečný. Nic nebrání druhému lyžařskému orgasmu ve dvou dnech: prášíme a prášíme stovky metrů, v grandiózním prostředí Vysokých Taur, s azurovým nebem nad hlavou!
Po vyšlápnutí protisvahu na Niedersachsenhaus nás čeká druhá část sjezdu, západně orientovaná, kterou odpolední slunce pěkně rozkašuje do dokonalé kejdy, jíž se rochníme až dolů k autu.
 
Další dny se počasí kazí, ale krevní řečiště už je stejně pročištěno dokonale! Takže Taurám zdar a jarnímu skialpu v nich zvláště!
Rádi bychom poděkovali našemu partnerovi Humi Outdoor, s kterým jsme úspěšně prošli sezonou 2012.
 
text: Jiří "Švihy" Švihálek
foto: Jakub Macek, Onřej Švihálek
 

Informace + topo

 
Popisy túr: www.bergsteigen.at
Více fotek a nákresy sjezdů 
 

Sonnblick Nordwandrinne

 

Scharleck Mittlere Rinne

 


Mohlo by vás zajímat

Hohe Wand: I tady začínalo moderní lezení
Montana 3/2012

Hohe Wand: I tady začínalo moderní lezení

Hohe Wand je stolová vápencová hora nacházející se v Rakousku. Je součástí Gutensteinských Alp a nejvyšším bodem je zalesněný ...
12.06.2012
Barry White 8B+ fotky
Montana 2/2013

Barry White 8B+ fotky

„Ten boulder je neskutečně perfektní, dokonalý. Strávil jsem s ním tolik času, že jsem se do něj prostě musel zamilovat. Proto také ten název mistra ...
04.04.2013
Ferratové perly rakouských Alp očima RT
Montana 4/2013

Ferratové perly rakouských Alp očima RT

Ferratové perly rakouských Alp očima Rosti Tomance   Po roce jsme zkušenější a už víme, jak si naplánovat týdenní výlet, ...
09.08.2013
A. Walde: Batoh provoněný temperou
Montana 5/2013

A. Walde: Batoh provoněný temperou

A. Walde: Batoh provoněný temperou    Přibližně před sto lety byly v horských oblastech Kitzbühlu z uměleckých děl k vidění především ...
08.10.2013
Indiánské léto za polárním kruhem
Montana 6/2013

Indiánské léto za polárním kruhem

Indiánské léto za polárním kruhem   Noc právě končila svou nadvládu nad ostrovem, daleko na obzoru se nad mořem vyklubalo slunce a slabými ...
02.12.2013
Dračí jezero, zasněžený Olperer a Jubiläumsgrat
Montana 3/2014

Dračí jezero, zasněžený Olperer a Jubiläumsgrat

... A přišlo září a s ním odjezd, na který jsem se tolik těšil a také se ho trochu bál. Neboť žena musela pracovat a já jsem se rozhodl ...
11.06.2014
Pavúci lezú do neba - Jastrabia veža
Montana 4/2018

Pavúci lezú do neba - Jastrabia veža

Jastrabia veža je jedním z těch tatranských štítů, ke kterým se vážou zajímavé báje a pověsti. Tak třeba jedna legenda praví, ...
09.08.2018