Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca, Montana 5 / 2013

Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca
Máte už dost přelidněných sektorů, jako je Nago, Massone, San Siro nebo La Vela? Nebaví vás davy na Slunečních plotnách? Chcete vyzkoušet něco jiného, nového? Nádherné údolí kolem řeky Sarcy nabízí i opravdové big wally. S jedním takovým vás teď seznámíme, a koho by třeba zajímalo víc, ať směle sáhne po nejnovějším průvodci Arco Walls od nakladatelství Versante Sud. 
 
 

Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca

 
Léta Páně 2008. Ještě takhle na podzim vylézt nějaký ten kopec. A protože nás španělské Naranjo rozmlsalo a ukázalo, že jsme schopní něco i vylézt, volba nebyla jednoduchá. S Transylvánií v údolí Sarche u Arca přišel tentokrát Mrnda. Je to dlouhé, dvakrát delší, než co jsme kdy lezli, ale relativně schůdné.
 
Sháněli jsme tedy lidi, potažmo auto. Sehnat někoho na podzim do Arca není složité, a tak nakonec „veselou dodávkou“ vyjela docela slušná partička. Devítimístný vůz byl kompletní až za hranicemi. Petříčka jsme ve Vídni rozhodně nenabrali podle plánu ve 4 hodiny. Už při nabírání mě, jakožto osmého cestujícího, nebylo v dodávce místo. Ze začátku bylo veselo, pak bylo také veselo. Při čekání na odpolední šoping jsme polezli nějaké kvaky u Crosana a pak vzhůru do víru maloměsta! U kámoše pizza grande, ve zmrzlinárně na rohu „jeden kopeček“. Rabování lezeckých kšeftů bylo samozřejmostí. Kultura probíhala ještě za tmy, a tak nevyšel náš plán obhlédnout stěnu a nástup do cesty. 
 
Nekonečné plotny
 
 
Jdeme spát relativně brzo, známe se, radši si přivstaneme. Snad kolem druhé ráno konečně pod hvězdami usínám, a sotva zavřu oči, drbe do mě Mrnda, že prej jdeme na to. Kávičku v autě zajídáme buchtou se salámem a Lehkou nohou. Dnešní den je jedna velká otázka. Skeptika Mrndu jsem sotva překecal, že spát ve stěně nebudeme. Teď on překecává mě, že nebudeme brát ani ten žďárák (mám jeden a on nechce, abych já se měl v noci dobře). Prostě vyběhneme a seběhneme. Vzpomínáme, jak si borci vloni vzali dvě PETky vody a jedna jim po dvou délkách spadla dolů. Nechceme hrát hru „Kdo se napije první, je srab“, a tak bereme velblouda na záda a ještě PETku. Tu samozřejmě zapomínáme, tak se pro ni vracím. Mrnda zatím „občíhl“ nástupovou odbočku a je si jistej kudy dál. OK. Je po páté ráno a všechno zatím klape. Nástup je prý na hodinu, máme spoustu času, je tma jak v noci. Stoupáme kolem opuštěné pískovny, překonáváme rozchrastaná skaliska. Jsme tak blízko stěny, že se podle ní nedá vůbec orientovat. Je obrovská! V půl sedmé je pořád tma jak v pytli, nic nevidíme, respektive popsané útvary z průvodce vidíme ve všem. „To bude víc vlevo“ …sto metrů doleva… „To by mohla být tamhle ta plošina, co je tak dvě stě metrů vlevo.“
„Tak ne, to bude ještě vlevo.“
 
Via Transilvanya - č.4, Versante Sud
 
 
Začíná se rozednívat, hluboko pod sebou vidím pískovnu a vybavuji si fotku z internetu, jak ji měli borci skoro pod sebou. My ji vidíme velký kus vlevo. „Ale asi to jen zkresluje…“ V době, kdy jsme už měli lézt, nacházíme nástupovou polici. Je na ní veliký mužík. Hrneme se tam. Při sbíhání suťoviska se to nějak rozjede a končím mezi šutrama na dně. Naštěstí mezi šutrákama úspěšně probíhám. A protože jsem dal na Mrňovu radu, ať si vezmu jen sandále, mám natržený nehet na palci. Šup s ním do lezeček.
 
Topové madlo
 
 
Zpoždění není nijak drastické. Mrnda stresuje už pod prvním nýtem tři metry nad zemí v délce za 4+. Čeká nás dvacet délek, žádná ne kratší než padesát metrů. Jsme napjatí. Při jištění na štandech ještě dospáváme krátkou noc a ještě kratší předešlou noc. Lezeme to tak nějak na střídačku, dokud má člověk matroš, tak leze. Nýtů je jen pár v každé délce, odlezy jsou slušné. Samá plotna. Doporučená sada hejblátek je docela zbytečná, jelikož je stěna kompaktní a není kde založit. Třetí délkou již začíná lezení, píšou 6+. Leze se po boulích a výběžcích v plotně, žádné pořádné chyty, ale ukloněnost je značná. Lýtka a někdy i morál dostávají celkem záhul. Přemýšlím, jak bude vypadat flek za 7-, a hlavně pak klíčové místo tisíc metrů nad námi. 7- lezení jsme v první délce této obtížnosti nenašli. Nevadí. Moc často se s Mrndou nepotkáváme, užíváme si tak krásný slunečný den sami na štandech. Jen přehodit železo a jedem dál. Často už vyměňujeme jen presa, čoky a friendy nikdo nechce, a tak je tahá druhej. V celé stěně jsme úplně sami. Naše cesta je jištěná spíše v horském duchu, ale přece jen jsou to nýty. Nejvíce funíme na sto padesáti metrech ve třetím stupni obtížnosti. Je to takové soustavné dupání ve žlábcích a suti. Jdeme souběžně, ale moc si nerozumíme. Vždycky když lezu rychleji, přehazuju si smyčky lana kolem krku. V rámci nějaké metodiky sem tam stíhám udělat nějaký ten suk na sedáku.
 
Vrcholovka
 
 
Mezitím, co dělám suk, Mrnda leze, a jak se mezi námi napne lano, zastaví se a čeká. Já jsem už ale připravený lézt dál, a tak zase za sebou dělám smyce z lan a takhle dokola. Už jsme v půlce stěny, dáváme tyčku a konečně delší pauzičku. Údolí pod námi je tak malé! A s každou další délkou se neustále zmenšuje. V lomu, kde začali pracovat dříve než my lézt, to stále hučí, ale náklaďáky už ani nejsou pořádně vidět. Slunce svítí přes opar, a tak nás nikterak nevysouší. Příjemný den. Jsme uvolnění. Počáteční nervozitu vystřídala jistota, že to dneska v klidu zvládneme. Je to vždycky stejný. Tréma na začátku cesty. Pak čím dál více přibývající jistota, že to překlepeme na pohodu. Zbývá už jen otázka stylu. A ta zůstává stále nezodpovězená. Dál se stěna narovnává a zároveň vypadá rozbitě. Hnusná silová délka zas vychází na mě. Pak už trošku lepší lezení do 6+. Pěkné nelehké lezení vybojuje Mrnda. Plotna, sokolík… Následují zase trojky, ale žádný, co zůstanou v ruce. Kupodivu kompaktní. Pak vyhlazené plotny s dlouhými odlezy. V hlavě proudí krev a hned odplavuje jakoukoliv myšlenku. Ale nic, co bychom nezvládli. Najednou už nás neohraničuje zprava obrovský kolmý pilíř, na který jsme celou cestu koukali. Je pod námi. Všechno je pod námi. Jsme pod devatenáctou, předposlední délkou. Silnice, vinice a řeka jsou už tak hluboko, že přes opar ani nejsou pořádně vidět. Teď nás čeká klíčová, lehce položená stěna. Na začátku délky je vrcholová knížka. Od loňského července má cesta asi deset přelezů, včetně jedné české dvojky. Plotna je celkem náročná, ale dobře odjištěná. Bere nám poslední síly, ale Mrnda ji hezky zvládl a já ji dávám také. Už toho ale máme dost a těšíme se na konec. Třešničkou na dortu je poslední přehoupnutí se přes hranu, přičemž výlez spočívá v nabrání co nejvíce trav a hrabání většího kamene v suti. Vypečený bouldřík! Dobírám Mrňu a je hotovo. Ještě musíme traverzovat asi sto metrů po polici a do lesa. Mrnda přestává dobírat, v šeru usíná pod borovicí. S posledním zbytkem světla jsme v lese. Ksichtíme se na vrcholovou fotku. No, vrchol… Dolezli jsme do lesa. 
 
Na závěr nás čeká dlouhý sestup. Hned zkraje bloudíme po vrstevnici v prudkém mokrém kopci. Značku na stromě najdeme a vzápětí ztrácíme. Dolů skoro běžíme, ale nejsme rychlejší než ukazatel. Prostě to dolů fakt trvá dvě a půl hodiny! Jako odezva na naši zprávu, že za dvě hodiny jsme dole, přichází od Petříčka SMS, kterou jsme tak trochu čekali: „Vsichni na vas kaslou. Shanim strizlivy, vypada to blede, zkuste to dojit. Ja su v domecku, Lukas moc nechce…“ Nu což, kamarádi! V serpentinách na silnici už ani nevíme, jestli jsme živoly, nebo mrtvoly. Trochu bolí nohy, ale hlavně hlavy máme prázdné. Ve vísce pijeme z fontány a v deset večer jsme v bejsu. Byl to parádní výlet a tak trochu exkurze do neznáma. 
 
Text: Marek Jedlička
Foto: Marek Jedlička a Jan Mrnuštík
 

Topo

 
  Link na distributora v ČR


Mohlo by vás zajímat

Vzdušný balanc nad Fiammou
Montana 2/2012

Vzdušný balanc nad Fiammou

Vzdušný balanc nad Fiammou   Začátkem října jsem se s 3 kamarády vydal na lezecký výlet do Itálie. Dva z nich jezdí do oblasti ...
04.04.2012
Ráj na zemi: Big wally v Kanadě
Montana 3/2012

Ráj na zemi: Big wally v Kanadě

Po dvou měsících tryzny v třešňových sadech každodenně rozpálených na čtyřicet stupňů beru do ruky poslední šek, utrousím pár ...
12.06.2012
Hohe Wand: I tady začínalo moderní lezení
Montana 3/2012

Hohe Wand: I tady začínalo moderní lezení

Hohe Wand je stolová vápencová hora nacházející se v Rakousku. Je součástí Gutensteinských Alp a nejvyšším bodem je zalesněný ...
12.06.2012
Na křídlech vážky - Sólohákování v podání Sílvie Vidal
Montana 4/2012

Na křídlech vážky - Sólohákování v podání Sílvie Vidal

Na křídlech vážky - Sólohákování v podání Sílvie Vidal     Je to už více než dva měsíce, co jsem se ...
09.08.2012
Lofoty: Po nebi přichází peklo
Montana 6/2012

Lofoty: Po nebi přichází peklo

„Zavolej vrtulník a řekni, že je tady jeden horolezec, kterýmu se už nechce lízt.“ Tak tahle Filipova slova mi vytanou na mysli pokaždé, když si vzpomenu ...
05.12.2012
S highlajnou do neznáma: Cima Tresciana
Montana 6/2012

S highlajnou do neznáma: Cima Tresciana

Půl roku od naší první highlinové výpravy do Alp jsme se vydali na další průzkum terénu. S Markem a Ančou, oběma zkušenými highlinery ...
05.12.2012
Sicílie: San Vito lo Capo
Montana 3/2013

Sicílie: San Vito lo Capo

To si tak sedíme na bouldrovce, debatujeme nad obtížností jedné cesty a najednou Nicky vyhrkne: „Hej, co kdybychom jeli na konci listopadu na Sicílii na týden ...
11.06.2013
Red Rocks climbing
Montana 3/2013

Red Rocks climbing

Do amerického parku Red Rocks, který se nachází hned za branami proslulého Las Vegas, se stojí za to vypravit především kvůli tradičnímu ...
11.06.2013
Banditi v Peru - prváč Ondry Beneše
Montana 5/2013

Banditi v Peru - prváč Ondry Beneše

Banditi v Peru - prváč Ondry Beneše   Nápad uspořádat expedici do Peru byl z Editiny hlavy. Pořád mluvila o tom, že chce jet do Jižní Ameriky, ...
08.10.2013
Indiánské léto za polárním kruhem
Montana 6/2013

Indiánské léto za polárním kruhem

Indiánské léto za polárním kruhem   Noc právě končila svou nadvládu nad ostrovem, daleko na obzoru se nad mořem vyklubalo slunce a slabými ...
02.12.2013