V Peru nás mají rádi – úspěšná česká výprava, Montana 3 / 2014

V Peru nás mají rádi – úspěšná česká výprava
Checos Banditos nám v Bílých Kordillerách posílili dobré jméno, a tak přestože od návratu Hudy výpravy uběhl měsíc, Carmen, majitelka horolezci oblíbeného hotelu Virgin de Carmen, nás v Huarázu přivítala s otevřenou náručí. A síla české pověsti – tentokrát překvapivě skutečně v dobrém slova smyslu – nás provázela celým výletem. Naše překvapení z toho, jak dobrou pověst mohou Češi za hranicemi mít, bylo opravdu veliké, a tak nám to nedalo a chtěli bychom se o své zážitky podělit s ostatními.
 

V Peru nás mají rádi – úspěšná česká výprava

 
Huaráz je krásné městečko nacházející se zhruba 350 km severně od Limy. Se svými 120 tisíci obyvateli je dvaadvacátým největším městem Peru a zároveň nejčastějším výchozím místem pro cesty do Bílých Kordiller. Kromě typicky barevných pouličních trhů, všudypřítomných kuřatáren a peruánských babiček prodávajících pletené čepice funguje v centru Huarázu několik agentur, ve kterých se místní horomilové rádi podělí o aktuální informace z jednotlivých údolí a kopců. Přátelské vztahy s agenturami se pak při odjezdu dají využít i k prodeji nepotřebného materiálu, který agentury hojně přeprodávají. 
Snad z úcty k Inkům pojmenovali Peruánci svou nejoblíbenější šťávu Inca Colou. Se vší úctou k Inkům i místním tradicím, nějak jsme se za ten měsíc ke krásným tvářím tohoto nápoje nepropili, a tak jsme zůstali věrni místnímu rumu Cartavio a krabicovému vínu Gato, které by mile překvapilo nejednoho Moravana. 
 
Pohled na jihovýchodní stěnu Alpamaya z Morena Campu
 
Od dob přírodní katastrofy v roce 1970, která vzala životy členům československé horolezecké expedice, je povědomí Peruánců o českých horolezcích umocněno významnými horskými i skalními výstupy z posledních let. Silnou pověst pak Checos mají i v místních barech a přinejmenším tento aspekt se nám dozajista povedlo výrazně podpořit.
 
Třídenní barová aklimatizace v Huarázu ležícím v nadmořské výšce přes 3.000 m nám byla dostatečným základem pro sportovní lezení v Hatun Machay. Tato oblast rozkládající se ve výšce 4.300 m uprostřed pustin necelé dvě hodiny jízdy od Huarázu je nejvýše položenou sportovní skalní lezeckou oblastí na světě. Výjimečnost tohoto místa je však dána nejen jeho polohou. Jakmile se člověku podaří povznést se nad nějaký ten průjem, bolest hlavy a jiné drobné nepříjemnosti, nalezne v Hatun Machay krásné lezení v magicky působivém údolí, nespočet nádherných cest a v nedalekém refugiu přátelskou atmosféru s rozpáleným krbem i teplou sprchou. 
 
Jiří v Hatun Machay
 
Třetí a čtvrtý den už se nám hezky dýchá, a tak lezeme a lezeme a užíváme si krásných slunných dnů na pevných skalách obsypaných blýskavými nýty.
 
Osmý den v Peru už cestujeme zpět do červeně omítnutého hostelu v centru Huarázu, jehož fasádu zdobí také česká vlajka. Vyzvedáváme si věci, které nám Carmen ochotně uložila v depozitu, a následující den připravujeme vše k odjezdu do údolí Ishinca, ve kterém nás čeká Urus (5.495 m), Ishinca (5.530 m) a Tocllaraju (6.032 m, SW Edge, D). Je nás osm, kopce volíme každý dle svých sil, možností a s ohledem na další cíle. Nakonec různí členové našeho týmu postupně mávají z vrcholu každé ze tří uvedených hor.
 
Cesta do Glacier Campu Alpamaya
 
Následuje cesta zpět do Huarázu a znovu celý ten kolotoč rumů, zpěvu, tance, nakupování jídla a přebalování, po kterém se rozdělujeme do několika týmů a vyrážíme za dalšími lezeckými cíli. Během dalšího týdne a půl se postupně úspěšně vracíme z vrcholů Yanapachy (5.497 m), La Esfinge (cesta „Original Route“, 800 m, ED-/7a) a Alpamaya (5.947 m, French Direct, D+/TD).
 
Tým - údolí Ishinca
 
Vyprávění o zpožděném letu, nuceném mezipřistání uprostřed Brazílie, Museu de Arte v Sao Paulu a o píchlém kole u auta zaparkovaného ve Frankfurtu si necháme na dlouhé zimní večery u grogu.
Snad až na ojedinělou chvilkovou převahu alkoholu můžeme s klidným srdcem konstatovat, že na tom jako Češi nejsme tak špatně, protože minimálně v jednom suverénním státě světa (mimo ČR) nás mají rádi!
Poděkování za podporu Horolezeckému oddílu při TJ Sokol Deštné v Orlických horách.
 
Členové výpravy: Marek, Petr, Jiří, Robin, Karel, Táňa, Pája, Pól
Termín výpravy: 18. 7. 2013 – 15. 8. 2013
Autoři článku: Marek a Petr Dismanovi
 
úvodní foto: Pól na La Esfinge


Mohlo by vás zajímat

Banditi v Peru - prváč Ondry Beneše
Montana 5/2013

Banditi v Peru - prváč Ondry Beneše

Banditi v Peru - prváč Ondry Beneše   Nápad uspořádat expedici do Peru byl z Editiny hlavy. Pořád mluvila o tom, že chce jet do Jižní Ameriky, ...
08.10.2013