Nazywam się Kokot, Adam Kokot, Montana 4 / 2014

Nazywam się Kokot, Adam Kokot
Vím, co znamená česky i slovensky moje příjmení, protože bydlím velmi blízko hranic Polska se Slovenskou republikou. Už jako malý kluk si pamatuji úsměvy na tvářích celníků, když jsme s rodiči přejížděli přes hranice.
 

Nazywam się Kokot, Adam Kokot

 
Jsem magistrem farmacie, absolvoval jsem Jagellonskou univerzitu v Krakově a stále pracuji jako lékárník. S lezením a horami je však můj život svázaný velmi dlouho. Vlastně už v dětství jsem s rodiči jezdil do Vysokých Tater. Zato můj příběh o fotografii se začal psát až relativně pozdě a nečekaně. První fotoaparát jsem si koupil až v roce 2007. Ze začátku jsem (jako asi každý) fotografoval kdejaký kopec, kytičku a křoví, trochu rodinu a obecně nic nenasvědčovalo tomu, že bych se měl v budoucnu stát fotografem zaměřeným na extrémní sporty. Chvíli jsem si myslel, že bych mohl být dokumentaristou. Přelom v mém fotografování nastal velmi nečekaně, jak už to tak v životě chodí. S přáteli jsem jednoho dne vyrazil do hor, abych udělal pár snímků z nějaké těžké cesty na Mnicha v Tatrách. Tehdy se mi povedlo udělat pár dobrých fotografií, které se shodou šťastných náhod objevily na obálkách několika polských časopisů s horskou tematikou.
 
Povzbuzen publikováním v časopisech jsem se začal o fotografování víc zajímat, dokoupil jsem nějaké vybavení, prohlížel internetové stránky známých fotografů, studoval jsem odborné publikace, experimentoval s osvětlením a pomalu se mi začínaly dařit pěkné snímky. Nebudu skrývat, že jsem si v podstatě všechny výjezdy platil z peněz vydělaných v lékárně a svůj první pořádný objektiv Sigma 10-20 jsem dostal od otce k narozeninám. Dařilo se mi publikovat stále více lezeckých fotografií v polském tisku, což mě motivovalo k téměř nepřetržitému provozu. Snažil jsem se jezdit pryč a dělat lezecké fotografie tak často, jak jen jsem mohl, a prakticky veškerý čas po práci v lékárně jsem trávil ve skalách nebo v horách.
 
Přelomem v mé kariéře fotografa bylo to, že jsem se dostal do finále největší soutěže zaměřené na fotografie extrémních sportů na světě – Red Bull Illume 2010. Velice mě to zaskočilo, protože Red Bull Illume je v této oblasti fotografie něco jako udílení Oscarů a já se nejen dostal do finále, ale dokonce jsem vyhrál v kategorii Spirit. Díky finanční odměně jsem si mohl dovolit pořídit nový fotoaparát. Navázal jsem také kontakty s obdobnými nadšenci v zahraničí, začal publikovat i v jiných časopisech než jen polských a mé jméno začínalo být pomalu ve světě fotografie známé. Po výhře v takové soutěži, jakou je Red Bull Illume, jsem začal práci, kterou dělám, víc věřit a ubezpečilo mě to mimo jiné v tom, že čas, který jsem fotografii obětoval, nebyl úplně promarněný.
 
Fotografování extrémních sportů je mou vášní a jsem moc rád, že to můžu dělat. Bohužel však musím přiznat, že kvůli posledním sedmi letům, kdy jsem se intenzivně věnoval fotografii, jsem nebyl schopen držet krok se sportem jako takovým. A abych mohl uskutečnit své fotografické sny, pracuji jako fotograf na různých konferencích a odborných akcích a fotím třeba i svatby. Celou dobu se snažím uživit pouze tím, co dělám opravdu moc rád, tedy fotografováním, ale není to tak jednoduché, jak jsem si na začátku své dráhy fotografa myslel. Nejdůležitější však pro mě je, že to, co dělám, mi přináší radost. A to je pro mě momentálně nejdůležitější. 
 

Adam Kokot 

 
 

 

Rozhovor s Adamem

 
Na začátek ti položím asi takovou standardní otázku: jaký byl tvůj první fotoaparát?
Můj první fotoaparát byl Canon 400D, amatérská řada, který v mých rukou vydržel necelý rok. Zmokl mi během lezeckých závodů a musel jsem koupit nové tělo Canon 40D. 
 
A čím tedy fotíš teď?
Teď pracuji s full framem od Canonu, a to 5D MARK III a 5D MARK II. K dispozici mám tři objektivy Canon 16–35 mm F2.8, Canon 35 mm F1.4 a Canon 70–200 mm F2.8.
 
Zmínil jsi samé digitální přístroje, jsi zastáncem pouze digitální fotografie, nebo jsi zkoušel i fotografii klasickou?
Na začátku jsem fotografoval analogem Canon 1 na filmy Velvia, ale cena klasické fotografie je teď velmi vysoká, a proto se nevyplácí. Navíc necítím kouzlo klasické analogové fotografie, a proto teď fotím čistě jen digitálními přístroji.
 
 
 
Když už jsme tedy u těch digitálních zrcadel, co říkáš na neustálé navyšování počtu megapixelů u moderních fotoaparátů?
To je pouze marketingový tah. Někteří sice říkají, že čím více, tím lépe, ale pro mé potřeby bohatě stačí 20 megapixelů. Začínal jsem na 10 megapixelech, a i to už bylo dostačující. A pro matrici 35 mm je 20 megapixelů ideálních. 
 
Ještě jedna otázka k technice, jaké je tvé nejoblíbenější ohnisko objektivu? 
Tak to je jednoduché. Tím TOP je každopádně 200 mm a od chvíle, kdy jsem si koupil objektiv 70–200 mm, tak ho používám téměř nepřetržitě. Úžasně se s ním dá dělat rozmazané pozadí. Používám také objektiv 16–35 mm, ale poslední dobou jsem trochu znuděný těmi širokoúhlými fotkami, které každý dělá, tak se s ním snažím fotit co nejméně.
 
Teď už přejděme přímo k focení. Kolik času strávíš přípravou scény a focením a kolik potom úpravou snímků na počítači?
Nejvíc času mi většinou zabere někam dojet a dojít pod stěnu. Pokud jsou pak dobré podmínky, samotné focení mi opravdu moc času nezabere. Jinak fotografie v počítači prakticky vůbec neupravuji. Sport je pro mě formou dokumentu a nepotřebuji tedy žádný speciální program na úpravu fotek. Používám de facto jen prográmek, který byl dodaný s fotoaparátem.
 
Michaľ Król leze nedaleko městečka Cala Gonone, Sicílie
 
Převažuje u tebe lezecká a horská fotografie, ale objevují se v tvé práci i jiná témata? Co fotíš opravdu nejraději?
Když jsem začal svou fotografickou pouť, tak jsem se zaměřil pouze na lezení, ale před nějakým časem jsem se rozhodl, že to zkusím i v jiných extrémních sportech. Ukázalo se, že spousta mých známých dělá různé sporty, a tak se mi poštěstilo fotografovat BMX, skateboarding, cyklotrial, enduro atd. Některé z těchto fotografií byly dokonce oceněny ve fotografických soutěžích, takže se zdá, že se chytám i v jiných odvětvích než jen v lezení. Ale lezecká fotografie zůstává stále na prvním místě.
 
Získal jsi řadu ocenění, ale které fotky si ceníš nejvíc, a to bez ohledu na profesní úspěchy?
Nemám konkrétní fotografii, které bych si nejvíce cenil, ale největší hodnotu pro mě mají snímky z Tater. Velmi zřídka se podaří udělat dobrou fotografii z lezení v horách, navíc to stojí opravdu hodně námahy, v horách se nedá fotografovat ve stylu „light and fast“, takže mám s sebou dva batohy: jeden s vercajkem na lezení, kde je sedák, jumary, karabiny, smyčky, sedmdesát metrů statického lana, a k tomu pak druhý batoh se dvěma těly, třemi objektivy, filtry apod. Není to tak lehké, jak to vypadá, obnáší to dlouhé jumarování, velkou expozici, nejisté počasí. Takové snímky stojí velké úsilí a také proto pro mě mají větší cenu. 
 
A ze které otištěné fotky máš největší radost?
Každá publikovaná fotografie mi udělá obrovskou radost, těší mě, že se můžu podívat na své fotky otištěné v nejlepších evropských časopisech a ukázat je lidem, kteří jsou mi blízcí. No a upřímně řečeno, největší dojem na známé dělá má fotografie v National Geographic. 
 
David Zavacky boulderuje na Capo Testa, Sardine
 
 
No a který snímek ti dal nejvíc práce?
Konkrétní taková fotografie asi není. Do každého focení jdu opravdu motivovaný a soustředěný a dělá mi vždy obrovskou radost fotit nějaký zajímavý sportovní počin. Ale možná že fotky v zimě mě stojí více trpělivosti, protože tak nějak nerad mrznu. 
 
Měl jsi někdy při focení jako nelezec strach?
Ze začátku jsem se trochu bál, ale teď už jsem si zvykl viset i několik stovek metrů nad zemí a spíše se stále bojím o své fotografické náčiní než o sebe. Co ale vážně nemám moc rád, je fotografování free sóla. Měl jsem možnost párkrát se něčeho takového zúčastnit a tehdy jsem se opravdu bál, ovšem ne o sebe, ale o lezce, který se pode mnou pohyboval bez jakéhokoliv jištění. 
 
Máš nějaký vzor? Někoho, kdo tě inspiruje?
Neinspiruji se nikým, opravdu. Moc rád se dívám na snímky jiných fotografů, ale snažím se o svůj vlastní styl, který bude v této branži jednoznačně rozpoznatelný. 
 
Michaľ Król a industral climbing
 
 
Vybíráš si sám, co budeš fotit, nebo tě spíš oslovují lidé?
Ve většině případů mě někdo požádá, abych pořídil konkrétní snímky. Lezec jede prostě něco vylézt a nabídne mi, abych jel taky. Ale občas se stane, že vidím zajímavou skálu nebo cestu a pak hledám někoho, kdo by to vylezl, protože si myslím, že to bude vypadat dobře na fotce.
 
Co rodina, máš?
Jo jo, jsem ženatý a před dvěma měsíci se nám narodil syn Aleksander. 
 
A co tedy na focení říká tvoje rodina? Přece jen to vyžaduje spoustu času a cestování.
Všechno záleží na tom, na jak dlouho jedu pryč a taky jak často, ale ve většině případů nemám s výjezdy problémy. Snažím se vše plánovat tak, abych ženu a teď už i syna bral s sebou. Syn má teprve dva měsíce a poslední tři týdny už je se mnou téměř denně ve skalách, když fotím, tak doufám, že z něj bude taky fotograf. 
 
Času, jak vidím, máš asi málo, děláš ještě nějaký sport, nebo se věnuješ už jen focení a míchání mastí?
Sport provozuju rekreačně. Snažím se hodně chodit po horách, abych měl kondici, chodím na lezeckou stěnu, plavat do bazénu, jezdím na kole a mám tři sibiřské husky, takže s nimi mám taky dost pohybu. Můj život je prostě aktivní.  
 
Poslední otázka k tématu: co plánuješ letos ještě uskutečnit?
S ohledem na to, že se mi narodil syn, tak neplánuju nic vážnějšího. Nejdůležitější je pro mě momentálně moje dítě a právě jemu teď věnuju veškerou svou pozornost. Předpokládám, že se mi podaří se párkrát podívat do hor a udělat několik pěkných fotek. O skalky se nebojím, protože tam jezdím i se svou rodinou. Jediným delším plánovaným výjezdem tohoto roku bude asi Petzl Rock Trip.
 
Jsi farmaceut, jak se díváš na farmaceutické lobby?
To je opravdu dobrá otázka. Farmaceutický průmysl je jeden z největších byznysů na světě, srovnatelný třeba s obchodem se zbraněmi nebo narkotiky. Já jako lékárník se snažím pomáhat svým pacientům a radit jim, jak jen dokážu. Bohužel, většina farmaceutických firem je nastavena čistě na zisk a snaží se získat zákazníky za pomoci agresivních reklam propagujících jejich produkty, z nichž většina ke všemu ani nefunguje. Farmaceutický trh se v Polsku dost radikálně mění, putuje do něj spousta zahraničního kapitálu, z lékáren se stávají diskontní prodejny a z lékárníků běžní prodavači, kteří potřebují prodat zboží, a tím vydělat peníze, místo toho, aby se snažili lidem radit a pomáhat jim s léčbou. Doufám, že ze mě co nejdřív bude stoprocentní profesionální fotograf, a už ne lékárník, protože toto povolání v Polsku pomalu umírá. 
 
Michaľ Król a drytool v opuštěné nemocnici v Nowym Targu
 
 
 
Kinga Ociepka-Grzegulska v cestě "Nie dla psa kieľbasa" (VI.7), Pochylec
 
 
Jako kdybych slyšel svého bratra. Hele, chtěl bys něco vzkázat čtenářům Montany?
Jo. Nesmějte se, prosím, už mému jménu… ?
A pokud můžu, tak bych rád poděkoval firmě Phottix, v níž jsem členem jejich „Phottix pro teamu“, za materiální podporu mých projektů. 
 
 

Soutěže, ocenění a výstavy: 

 
2007 – soutěž Przestrzeń Życia – čestné uznání
2008 – soutěž Jacka Mierzejewskiego – druhé místo v kategorii „Horská akce“ 
2008 – soutěž CW Forteca – první místo v kategorii „Hory“
2008 – soutěž CW Forteca – druhé místo v kategorii „Sport“ 
2008 – soutěž Przestrzeń Życia – čestné uznání
2008 – soutěž Prawa człowieka w obiektywie, Amnesty International – finalista 
2008 – soutěž Tatrzańska Jesień – čestné uznání 
2009 – dvakrát třetí místo v soutěži Onet.pl – fotografie z cest
2009 – soutěž Przestrzeń Życia – čestné uznání
2010 – soutěž Przestrzeń Życia – první místo a dvě čestná uznání
2010 – soutěž Red Bull Illume – první místo kategorii „Spirit“
2011 – časopis GÓRY – foto edice
2011 – výstava v MOK Nowy Targ – padesát fotografií formátu 50 × 70
2011 – kontrakt s německou agenturou HGM-PRESS
2012 – 22. ročník memoriálu Maria Luisa v kategorii alpinismus – finalista   
2013 – Grand Press Photo 2013 – finalista v kategorii „Sport“            
2013 – Red Bull Illume Top 250 – finalista v kategorii „Spirit“                       
2013 – laureát 9. Wielkiego konkursu National Geographic 
 
 
Arek Król na slacklinu
 
 
Připravil: Martin Stolárik
Foto: Adam Kokot
 
úvodní foto: Król a Sokoľowski během sněžné bouře na Ťan Šanu


Mohlo by vás zajímat

Jonathan Griffith - lezec a fotograf
Montana 1/2013

Jonathan Griffith - lezec a fotograf

Jonathan Griffith - lezec a fotograf   „Začalo to tak, že jsem si vypůjčil fotoaparát mého otce (Nikon FM2). Bohužel, vůbec jsem neměl tušení, do čeho ...
04.02.2013
Longhope by Dave MacLeod
Montana 2/2012

Longhope by Dave MacLeod

„Věděl jsem, že na klíčovou délku, dlouhou 65 metrů v obtížnosti pohybující se někde kolem 8b+ s několika dlouhými odlezy, spotřebuju zhruba 90 % ...
04.04.2012
Luka Krajnc: Zase jeden velký splněný sen
Montana 4/2012

Luka Krajnc: Zase jeden velký splněný sen

Je mladý, nadějný, talentovaný a univerzální. Pochází z Celje ve Slovinsku…   Luka Krajnc: Zase jeden velký splněný sen     Martin: ...
09.08.2012
Jak kníže daroval ruský Matternhorn
Montana 5/2012

Jak kníže daroval ruský Matternhorn

Když se v posledních dnech druhé světové války zastavila kola starého rozhrkaného žebřiňáku taženého obstarožní herkou u napůl rozbombardovaného ...
08.10.2012
Miro Peťo: Třetí volný přelez cesty Jet Stream
Montana 6/2012

Miro Peťo: Třetí volný přelez cesty Jet Stream

Miro Peťo: Třetí volný přelez cesty Jet Stream   „Jet stream neboli tryskové proudění je proudění vzduchu v atmosféře ve směru ze západu ...
05.12.2012
Barry White 8B+ fotky
Montana 2/2013

Barry White 8B+ fotky

„Ten boulder je neskutečně perfektní, dokonalý. Strávil jsem s ním tolik času, že jsem se do něj prostě musel zamilovat. Proto také ten název mistra ...
04.04.2013
Industriální lezení v Izraeli
Montana 6/2014

Industriální lezení v Izraeli

Industriální lezení v Izraeli   Co si člověk vybaví, když se řekne Izrael? Vysněný židovský stát, tisíce let starý Jeruzalém, ...
03.12.2014
Co všechno se dá stihnout za deset hodin?
Montana 1/2015

Co všechno se dá stihnout za deset hodin?

Co všechno se dá stihnout za deset hodin?   „Teprve když úplně přestanete mít strach, tak začíná ten pravý život…“ Rudi ...
05.02.2015
Ron Koller: Dvorana slávy
Montana 1/2016

Ron Koller: Dvorana slávy

Osmatřicetiletý Ron Koller, bývalý závodník ve světovém poháru lezení v ledu a alpinista, vylezl v Kandestegu novou mixovou dardu „Hall of ...
12.02.2016
Několik slov k tomuto číslu
Montana 3/2018

Několik slov k tomuto číslu

To tak jednou jedu něco vyřizovat na Bazaly, nahoru na Slezskou. Zastavím na Michálkovické ve staré zástavbě, čekám a u vedlejšího auta něco ...
07.06.2018