Watt: Koho bych pozval na pivo a proč?, Montana 5 / 2015

Watt: Koho bych pozval na pivo a proč?

Watt: Koho bych pozval na pivo a proč?

Na jedno Starobrno Tomáše Mrázu a rád bych si vyslechnul jeho povídání o tréninku ve dřevních dobách a na to, kdy ho napadlo, že by mohl být mistrem světa. A taky bych si neodpustil otázku, jestli už zamáznul ty dva sekané chyty v cestě, které ve své mladické nerozvážnosti, když byl ještě mladej, blbej a silnej, tesnul na Stránské skále.
 
Na pořádný řezaný Pavla Weissera, od kterého bych si rád vyslechnul všechny ty bohatýrské příběhy z Krasu. A taky bych se zatetelil nad jeho hláškou, že „všechno už dávno přelezli v bačkorách“. Možná raději nealko pivko, abych mohl rychle případně odjet, bych si dal s Pavlem Trčalou. Nechal bych si vyprávět příběh o tom, jak vylezl na Everest ve vypůjčené péřovce a v kalhotách ve kterých jeho tata venčil psa.
 
Plzeň bych si dal s Pavlem Vrtíkem proto, abych se dozvěděl skutečný záměr jaký má s mladými děvčaty, které si říkají Alpinky. Nebo Alpičky? A jestli je to celé frančíza a prodá mi to.
Jedno hustý, černý pivko bych si dal s Walterem Bonnatim a s otevřenou pusou bych poslouchal cokoliv, co by mi tento pan horolezec vykládal. Kdyby to šlo, dal bych si tupláka s Peterem Šperkou a Antonem Dobešem. Jedno rychlý bych si dal s Danim Arnoldem. Asi nejspíš na stojáka. Jak jinak s tímto rychlým chlapíkem, kterej běhá po horách jako koza.
 
Několik piv bych možná snesl s Uli Steckem, abych pochopil, co se stalo v roce 2013 pod Everestem a jak to vidí teď, potom, co se z ledovce odpařily další pořádný oblaka ledu a píše se rok 2015. Ne asi jenom na jednoho Samuel Adams Boston Lagera 12° bych zasednul s Hans Florinem a nechal bych si vyprávět o lezení na El Capitana, rychlopřelezech a tipech na to, jak lézt rychleji a stále tak dobře. A moc bych se těšil na Svijanskou kněžnu s Vlastou Štáflovou. Poslouchal bych ji jedním dechem. A nechal bych spadnout i pěnu, když by mi chtěla povědět dívčí románek s Joskou Smítkem.
 
A poslední pivíčko bych si vychutnal asi nejraději s velkým a dodnes nedoceněným horolezcem Mojžíšem, kterej nalehko vylezl na horu Sinaj za veliké oblačnosti. Vydržel tam 40 dní a pak dolů sestoupil, aby dole potrénoval. Pak opět vylezl nahoru, pobyl tam dalších 40 dní a pak do údolí v rámci tréninku usmýkal dvě velké kamenné desky. A pak se z této expedice táhnul 40 let…A já bych se ho  zeptal, jestli náhodou neví, jaký že to má s námi pán Bůh záměry a jestli náhodou nezná Adama Ondru. Protože, ten taky leze jako bůh.
(K)ÁMEN
 
text: Vojtěch "Watt" Dvořák
foto: Patrick Fore