Sportovní lezení pod Mont Blancem, Montana 4 / 2016

Sportovní lezení pod Mont Blancem
V zimě jezdí lidé do Chamonix většinou lyžovat nebo skialpovat a v létě lézt po žulových stěnách. A samozřejmě také chtějí vystoupit na vrchol Mont Blancu (každoročně se o něj pokusí až 20.000 lidí!). Jen málo z nich sem jede za sportovním lezením. 
 
Uznávám, že místní lezení není tak úžasné jako na jihu Francie nebo ve Španělsku, ale je dobré vědět, že se zde nachází mnoho sportovních oblastí ve všech obtížnostech. Jen pro představu: existují tři tlusté průvodce, které zahrnují oblast v okruhu méně než jednu hodinu jízdy z Chamonix. (A to nepočítám oblasti v masívu Mont Blancu, v Itálii a Švýcarsku, které jsou vzdálené dvacet minut a také stojí za to.)
 
Může se zde lézt po celý rok, a to i v zimě, samozřejmě za předpokladu, že svítí slunce. Své síly je možné změřit na různých typech skály. Od žuly po rulu, vápenec, břidlici a jejich kombinace. Styl lezení se také liší, ale obecně zde skála není příliš převislá. Je poseta malými lištami, proto je lezení technické, a ne tak snadné na onsight jako velké krápníky na Kalymnosu. Když už mluvíme o krápnících, v okolí žádné nejsou, možná jeden nebo dva („Balmosaure“ 8a+ v oblasti Balme a „La colonne à la une“ za 7b v oblasti Suet). Tento způsob lezení nazýváme „Haute Savoie style“. A možná právě kvůli tomuto stylu je lezení více méně tak trochu „oldschoolové“ a pod stěnami nejsou davy jako třeba v Siuraně. Ale „Haute Savoie style“ neznamená, že zde není nic pěkného k lezení! Proto vám doporučuji tato místa navštívit, pokud jste poblíž nebo pokud hledáte během léta trochu chládku. Možná se vám tady zalíbí do té míry, že se příště do Chamonix vrátíte jen kvůli sportovnímu lezení.
 
Redaktoři časopisu Gory mi dali těžký úkol – mám omezit svou prezentaci na maximálně pět lezeckých oblastí. Jenže je jich více než sto! Takže doufám, že se vám můj výběr bude líbit a pokud ne, pod Mont Blancem je mnoho dalších oblastí, které můžete objevovat.
 

Bionnassay 

 
Oblast Bionnassay jsem poprvé navštívila v lednu 2010 s autorem lezeckých průvodců Gillem Brunotem. Byl chladný zimní den. Když jsem odcházela z domu, teploměr ukazoval –12 ºC. Gilles mi ale řekl, že se nemám bát, prý bude na lezení dostatečně teplo. Přiznávám, byla jsem trochu skeptická a nevěřila mu. Nikdo před námi nahoru nešel a my si tedy museli razit cestu hlubokým sněhem, který sahal až do poloviny stehen! Přístup nám zabral skoro hodinu (v létě zabere méně než třicet minut). Jak jsme šli nahoru, začala jsem si svlékat oblečení. Stále více se oteplovalo, a nebylo to jen chůzí do kopce. V zimě velmi často dochází k inverzi teploty a to je také důvod, proč je možné v Bionnassay (1.500 m) lézt, i když je v údolí velmi chladno. Zimní scenerie byla nahoře velmi pěkná. Všechno bylo bílé: Dômes de Miage nalevo, údolí s lyžařským střediskem Contamines dole a Mont Jolie na druhé straně.
 
Právě tato „pěkná“ hora („jolie“ znamená pěkná) pohlcuje sluneční záření i 15. ledna. Místo se mi okamžitě zalíbilo! Měli jsme výborné podmínky. Jednu cestu jsme lezli dokonce v triku. Vzhledem k tomu, že je to jedna z nejméně vzdálených oblastí s dobrými cestami, jela jsem tam i mnohokrát poté. I v zimě na lyžích. Je to snadné, vyjedete na stanici lanovky s hotelem Prarion (lyžařské středisko Les Houches), sjedete sjezdovku z druhé strany kopce, traverzujete kousek na pásech a jste na místě! Žádná dlouhá chůze do kopce. Není ale radno lézt příliš dlouho, abyste stihli poslední lanovku. V opačném případě je cesta dlouhá!
 
A lezecký styl? Leze se tu po jemně převislé skále a lištách. Skála je mix vápence a ruly. Najdete zde všechno, od cest s bouldrovými kroky až po vytrvalostní cesty. Musíte však lézt určitou obtížnost, protože rozlezové cesty nejsou snadné. Jsou zde tři krátké šestky a napravo jedna dlouhá. Aby si to tady člověk opravdu užil, měl by lézt aspoň 7b, těch je tady mnoho. A samozřejmě také spousta osmiček. Na cesty vpravo potřebujete osmdesátimetrové lano, a to stejné platí i pro nižší sektor. Jinak stačí šedesátimetrové lano.
 
V Bionnassay je možné lézt bez problémů také v létě. Slunce tady začíná svítit kolem 13–14 hodiny (proto je třeba začít brzy). Ještě nesmím zapomenout zmínit, že je zde další, trochu níže položený sektor (sektor Biologique), schovaný v lese, a tudíž ideální na léto. Zde jsou další šestky a opravdu pěkné čtyřicetimetrové cesty za 7b a 7c.
 
Přístup: Všechno je velmi pěkně popsáno a nakresleno v průvodci Gilla Brunota (Vallée de l’Arve). Ale jen ve francouzštině. Ti Francouzi si jednoduše myslejí, že jim každý rozumí! Proto to raději přeložím: Z vesnice Saint Gervais jeďte směrem na lyžařské středisko Contamines. Po chvíli odbočte doleva na vesnici Bionnay. U kostela odbočte znovu doleva a jeďte po příkré cestě asi 1,8 km. Musíte zaparkovat v levotočivé serpentině (je tu místo pro pět aut) a jít zpět pěšky 300 m, poté se vydáte po chodníku do kopce. Pětadvacet metrů po první odbočce doleva (pokud nepočítáme některé první zatáčky úplně na začátku) se dáte vlevo a přijdete ke spodnímu sektoru – Biologique. Do vyššího (zimního) sektoru pokračujte po chodníku až do další odbočky vlevo. Nachází se tam kamenná mohyla. Jděte přímo nahoru a za cca deset minut jste pod stěnou. To vše za třicet minut.
 
 

Barberine – Giétroz

 
Pokud pojedete z Chamonix směrem na Švýcarsko, po levé straně uvidíte strmé stěny nebo lépe řečeno les na strmém kopci posetý skalami. Je pravda, že oblast Barberine – Giétroz nevypadá z cesty moc lákavě a není vidět tak jasně jako třeba Céüse, ale lezení stojí za to ve všech obtížnostech od 6a do 8b. V této oblasti je mnoho pěkných skrytých sektorů ve všech „úrovních“ kopce. Jsou zde také pěkné vícedélkové cesty vedoucí celou stěnou – 300 m dlouhé! První dlouhé cesty byly vylezeny na konci sedmdesátých let švýcarským vůdcem Marcem Voloriem (oblast je totiž na švýcarském území). Později zde působil britský horský vůdce žijící v této oblasti – Joe de Monjoie, který vynýtoval pěkné sektory s jednodélkovými cestami La Zone a Afrique. Pokud sem pojedete lézt, určitě jednoho z nich potkáte, pořád lezou jako pavouci. Nebuďte zdeptaní, když vás předlezou ve vícedélkové cestě nebo vám vyradí klíčové místo vaší cesty. 
 
Lezení v Barberine – Giétroz je převážně technické na směsi žuly a ruly. Sektor Le Pylone je nejjednodušší a nejbližší (cca 10 min chůze). Dále to je sektor Downstairs (náročnější cesty od 6c do 7b) a trochu výše se nachází La Zone. Ten je spolu s nejvyšším sektorem Le Afrique (při pohledu ze silnice uvidíte skalní útvar připomínající Afriku) zřejmě nejnavštěvovanější. Jsou zde převážně šestkové cesty a jednodušší sedmičky. Leze se po různých barvách a zabarveních žuly a ruly od černé po žlutou a bílou. Na sektory svítí po většinu dne slunce, a proto jsou vhodné na jaře a na podzim, dokonce i v zimě, pokud netaje velké množství sněhu.
 
V oblasti jsou však také další letní sektory – například La Gorge, který je odpoledne ve stínu. V něm jsou cesty převislejší a sportovnější. Člověk tady nepotřebuje techniku tolik jako v La Zone. Nachází se zde jedno klasické 8a, „Rêve de singe“. Další stejnojmenná cesta „Rêve de singe“ se nachází nad ledovcem Argentière na věži Vierge. Je to tradiční 220 m dlouhá spára za 7a, jedna z nejlepších v masivu Mont Blancu. Můj manžel je jednou na jaře (kdy je ještě možné dojít pod nástup na lyžích) vylezl obě za jeden den. „Klobouk dolů“!
 
Dále mohu zmínit sektor ukrytý ve stínu stromů Mur du Loup (dolina Vallon du Passet). Tento sektor osadil jištěním Michel Piola, který je v této oblasti stále ještě velmi aktivní. Leze nové a nové vícedélkové cesty v Barberine, Les Perrons… To jen abyste věděli, že se v okolí pohybuje další lezoucí šedovlasý týpek. Velkou výhodou sektorů v Berberine-Giétroz je, že po dešti skály rychle schnou. Plotny ve vícedélkových cestách v Barberine mohou schnout déle, ale La Zone a Afrique jsou po dešti suché jako první.
 
Přístup: Z Chamonix jeďte směrem na Švýcarsko a přejeďte průsmyk Col des Montets. Projeďte vesnici Vallorcine a 200 m před hranicí odbočte doleva ve směru na Barberine. Měli byste zaparkovat hned za vesnicí vpravo. Parkovací místa ve vesnici je jen pro místní obyvatele, kteří nemají rádi, když na jejich místech parkují lezci. Přístup pěšky zabere 10–40 minut, podle toho, do kterého sektoru jdete. Více informací naleznete v průvodci, který je i v angličtině: Crag climbs in Chamonix Valley od Dominica Potarda a Françoise Burniera. Druhá možnost je vydat se do švýcarské vesnice Giétroz, což je výhodnější, pokud jdete do sektorů Afrique a La Gorge.
 

Ventilator

 
Ventilator je nejlepší letní sektor pro ty, kteří lezou těžké cesty. A jistě také jeden z nejpěknějších. Váhala jsem, zda jej zmiňovat, protože lezení zde není oficiálně povoleno, ale jelikož se zde vždy nachází mnoho lezců v lehkých vícedélkových cestách „Cheserys“ a „Aiguillette d’Argentière“ pár stovek metrů napravo, nevidím důvod, proč by trochu víc lezců mělo rušit kozorožce v části Les Aiguilles Rouges.
 
Tuto skálu objevil můj manžel Nico Potard na konci roku 2014. Objevil víceméně vše okolo Chamonix. Vždy hledal něco nového, něco, co mu trochu připomínalo jeho oblíbenou lezeckou oblast Verdon. Ventilator není Verdon, ale styl lezení se podobá tomu na jihu Francie – převislý a sportovní!
 
Ventilator je převislá skála více než 60 m vysoká a dobře viditelná z vesnice Argentière. Zpočátku si Nico nebyl jistý, zda lezení v této oblasti nebude příliš těžké. Řekl o ní Fabienu Dugitovi, který se na ni taky podíval a kterého taky zaujala. Prohlásil tehdy, že tam lézt půjde, ale bude to těžké. Museli počkat, až roztaje sníh, a v dubnu 2015 ji společně začali osazovat nýty. První cesta, kterou Nico vylezl, bylo 8a s názvem „Paco“ (podle našeho druhého syna narozeného 11. 12. 2014). Fabien přidal nějaká 8b a Nico také. Je to momentálně nejčastější obtížnost v oblasti. Nico vynýtoval jednu rozlezovou cestu – ne příliš pěkné 6a nazvané „The girlfriend corner“ (lezci, kteří berou své přítelkyně, aby je v cestě jistily, riskují, že je opustí ).
 
 
I já jsem pak přijala výzvu a zkusila si vynýtovat svou první cestu. Kluci mi ukázali linii a nachystali lano (přístup z vrchu není úplně jasný). Ale nebylo to každopádně lehké. Měla jsem trochu problémy, protože mi Nico dal špatný vrták, takže díry byly příliš malé… musela jsem vylézt nahoru s těžkým nástrojem, abych uřezala špatné nýty a zasadila nové. Taky jsem měla problém s převisem – není to nic lehkého nýtovat cestu, když máte kolem sebe jen vzduch a nemáte se o co opřít, abyste mohli na vrtačku vyvinout tlak, a nemáte žádné chyty, které by udržely váš fifi háček tak, abyste zůstali dostatečně blízko skály. Smáli se mi, takže jsem při svých následných dvou návštěvách cestu dokončila raději sama. Výsledkem bylo krásné 40m 7b/c a já byla šťastná a motivovaná udělat další. Fabien vynýtoval také krásný příkrý hřeben. On a Cedric Lachat cestu trochu zkoušeli a prohlásili, že to je poctivé 9a. Cesta stále čeká na první přelez! Letos v létě ještě potřebujeme vynýtovat pár cest v jižní stěně, takže zde vznikne více pěkných a slunečných cest pro „přítelkyně“.
 
Myslím si, že navzdory tomu, že je to skvělé letní místo (východně orientované, v 1.800 metrech a od jedenácti hodin ve stínu) s věčně čerstvým větrem (odtud jeho jméno), nebude na této skále nikdy moc lidí. Důvodem je dlouhý nástup. Něco málo přes hodinu, když znáte cestu, a mnohem víc, pokud se ztratíte. Ale v loňském roce začal být chodník díky borůvkovým keříkům a rododendronům lépe viditelný a je podél něj vybudováno mnoho kamenných mohyl, ty vás povedou.
 
A jak Ventilator najít? Zaparkujte na prvním parkovišti za průsmykem Col de Montets (několik kilometrů za vesnicí Argentière) a dejte se výrazným a hojně navštěvovaným chodníkem vedoucím k věži Aiguillette d’Argentière a k jezeru Lac Blanc. Jděte po něm 30 min, až dojdete na křížení. Vydejte se směrem na Argentière a po cca 20 m musíte tento velký chodník opustit a jít po mužících po vaší pravici dalších 30 min, přecházejí směrem na západ. Brzy spatříte skálu a budete vědět, kam jít.
 
Potřebujete 80m lano a přibližně 14 expresek (některé jsou již nacvakané, díky firmě Petzl). A nezapomeňte si vzít péřovku, i když je dole v údolí 30 ºC, především když tu budete lézt mezi jedenáctou a šestnáctou hodinou. Vítr ustává kolem čtyř odpoledne, jako by někdo vypnul ventilátor. Protože mám často promrzlé prsty, je to pro mě obvykle ten správný okamžik, kdy se pustit do lezení. Užijte si to!
 

Cascade de Doran

 
Tato oblast leží mnohem dál v údolí Arve nad městem Sallanches. Nezmiňuju ji kvůli výjimečnému lezení, ale především proto, že je to jedno z mála míst, kde je možné lézt i za deště. A také proto, že je to pěkné a klidné místo, jako dělané pro letní odpoledne (ve stínu od 13 h), nachází se v 1.200 m a proudí tu čerstvý vzduch přicházející od nedalekého vodopádu. Cesty jsou uspořádány ve dvou „patrech“. „Spodní patro“ je nízké, cesty mají 15 m, většinou v obtížnosti 6 nebo 7. Ve „vrchním patře“ už je to jiná. Cesty dosahují až 40 m. Leze se na žlutém a šedém vápně a lezení je technické, lištové a vytrvalostní!
 
Mám jednu historku, ale pozor, nepokoušejte se o totéž. Odehrála se v červnu 2014. Byla jsem ve třetím měsíci těhotenství s Pacem, svým druhým synem, a zrovna jsem se po třech měsících nevolností, kdy jsem nebyla schopná normálně jíst, začala cítit dobře. Byla jsem tak ráda, že mám zpět svou energii, a chtěla jsem lézt. Nevážila jsem moc, protože jsem shodila 4 kg a vše se zdálo jednoduché. A zrovna bylo dokončeno nýtování nového technického 8b v oblasti Cascade de Doran, „La pierre de lumière“. Jednou jsem si vzala lano a slaňovací brzdu a šla se tam podívat, abych si kroky prohlédla bezpečně z lana. Žádné padání si přece nemůžu dovolit, když jsem těhotná! Zjistila jsem si všechny kroky, zkontrolovala, jaké je jištění, nechala jsem pár delších expresek na riskantních místech a den nato jsem se s kamarádem vrátila cestu vylézt. Myslím, že se bál víc než já! Jistit těhotnou ženu v 8b je trochu šílené! Já jsem se vůbec nebála a cítila se dobře. Vylezla jsem cestu bez pádu na prvním a napoprvé!
 
Přístup: V průvodci Gilla Brunota je na str. 94 pěkná mapka. Normálně je cesta dostatečně dobrá, abyste dojeli autem na druhé parkoviště a pokud ne, zaparkujte ve vesnici Burzier a pokračujte pěšky, zabere vám to poctivou půlhodinu. Sejdete z hlavní silnice těsně před velkým parkovištěm (křížení cest do horských chat Mayeres a Doran), nejdříve scházíte dolů a poté poblíž farmy se vydáte chodníkem nahoru, pokračujete dalších deset minut a jste u skály.
 

Vrchol hřebene Cosmiques

 
Pokud chcete lézt ve vysoké nadmořské výšce, existuje pro vás jedinečné místo v 3.800 m – vrchol slavného hřebene Cosmiques. Do povědomí lidí se dostal v roce 1990, když Alan Ghersen a Therry Renault vylezli cestu „Digital crack“ – v té době nejvýše položené 8a na světě. V roce 2013 vylezl můj manžel další 8a napravo od této cesty, nazvané „Arête Cosmique“. Taky tomu dal 8a, ale osobně si myslím, že to je těžší, fyzicky náročnější. „Digital crack“ vlastně není spára, je to technická cesta po lištách a v horkých letních dnech je opravdu lepší počkat si na stín. Ano, i v takové výšce může být horko. Arête Cosmique je sportovnější cesta s oblinami na hřebenu. Než polezete kteroukoli z těchto cest, je lépe se na ně jeden nebo dva dny rozlézt na lehčích cestách na Aiguille du Midi, aklimatizovat se, jinak je to za 8b i více.
Přístup: z vyhlídkových teras na Aiguille du Midi jděte na hřeben Cosmiques a traverzujte asi 50 m až k prvnímu slanění dlouhému 50 m ve východní stěně (přes staré 7b). Když doslaňujete dolů, je jasné, kam jít.
Vybavení: potřebujete 80m lano (a druhé na slaňování) a hodně expresek. Na tyto dvě cesty nepotřebujete žádné camaloty, ale pár jich budete potřebovat (od velikosti 0.5 do velikosti 2), abyste se dostali zpět k lanovce klasickým hřebenem Cosmiques. Také budete potřebovat helmu a mačky.
 

Další zajímavé lezecké oblasti kolem Chamonix

  • V obtížnosti 4 a 5: Les Gaillands, La Duchere, Servoz, La Frasse, Vallorcine, Le Fayet, Les Tines.
  • V obtížnosti 5 a 6: Les Tines, La Duchere, Servoz, La Frasse, Le Fayet.
  • V obtížnosti 6 a 7: Giétroz (La Zone, Afrique), Le Fayet, La Chapelle Saint Gras, Passet, Avoriaz, Roc Dement, Magland (ještě není v průvodci).
  • V obtížnosti 7 a 8: Giétroz – La Gorge, Bionnassay, Ventilateur, Suet, Tines, Foron, La Chapelle Saint Gras, Le Cruz, Mafland (ještě není v průvodci).
  • Vynýtované a dobře odjištěné vícedélkové lezení: Barberine, Balme, La Maladière, Les Vuardes, Les Fiz.
  • Bouldering: Col de Monets, Les Bossons, Le Medonnet.
  • Oblasti, kde neprší: není jich bohužel mnoho: Cascade de Doran, Les Tines, levá část Suetu, Le Maquis, Petit Bornand, Foron – je velmi převislý, ale krátký, takže vrch cesty je rychle mokrý, a pak Sex du corbeau ve Švýcarsku (cca 1,4 hodiny z Chamonix).

 

Průvodci

 

   

F. Burnier, D. Potard: Valée de Chamonix, Sites d’escalade, 2015 - angl. verze: Crag climbs in Chamonix
G. Brunot: Vallée de L’Arve, 2009
G. Brenas, G. Brunot: Giffre, Risse, Foron, 2012
 
Text: Martina Čufar Potard
Překlad: Zuzana Švrčková
Foto: Archiv M.Č.P. a Gilles Brunot