Jazykové verze: cz | en | ha
Login:
Heslo:
Registruj
Zapomenuté heslo
Klíčové slovo:

Montana 2 / 2017

Číslo:
Články: 20
Tohle číslo Montany ještě není možné stáhnout.
Tištěnou nebo pdf podobu tohoto čísla poptávejte v redakci: provoz@montana.cz
  • Věcně - několik slov k tomuto číslu 3
  • Huber, Buhl: „Sueños de Invierno“ volně 6
  • „Šangri-la“ – bouldering v Indii 14
  • Lezecké setkání: Vejmolová, Ondra, Sharma, Usobiaga, Moffatt ve Španělsku 22
  • Martina Čufar Potard - portrét 30
  • ohlédnutí: Zimní Tatry – březen 1979 35
  • Pointe Isabelle 3.761 m - tip na skialp 36
  • Královský Schrankogel, 3.497 m, sólo 38
  • Zimní sólo přechod hřebene Gleirsch–Halltal 43
  • Jirka Hon aneb Když vypráví klasik - rozhovor 44
  • Vysoké Tatry – Červený žlab 50
  • Svanetie - Kavkaz 54
  • Pelmel - Co se jinam nevešlo 62
  • Lez! Buckelbuch - lezecké libůstky Dolního Rakouska 64
  • Trénink na lištách 68
  • 10BOY - první regulérní ročník 72
  • 76
  • Večeřových lezecká rodina - miniportrét 78
  • Zprávy z ČHS 79
  • Hovory z Montany 80

Věcně - několik slov k tomuto číslu

Autor: Martin Stolárik
Klíčová slova:

Obsah článku

Jaro je tu, jaro je tu,
všude voní spousta květů…
 
No, abych tu krásnou idylku trochu pokazil, tak pro mě to znamená každý den se cpát antihistaminiky ve skupenství pevném, kapalném i aerosolovém, perorálně i inhalačně, abych alespoň trochu potlačil příznaky alergie, a když už ne sportovat (to se vážně nedá), tak abych byl schopný aspoň připravit další Montanu.
 
Druhé číslo Montany vychází vždycky v dubnu, kdy někteří už jsou naplno ve víru skalního lezení a jiné to ještě táhne výše do hor, aby si užili ty poslední zbytky bílé nadílky a nabažili se jí dostatečně do zásoby, než zase za dlouhého půl roku napadne. A podobně jako se širokým spektrem našich čtenářů a střídajícím se dubnovým počasím, je to i s tímhle číslem. Minulá Montana, ač zimní, obsahem moc zimní nebyla, tak vám to v této alespoň trochu vynahradím hned dvěma články o prkýnkách s tulení kůží. Jeden je mimo jiné od Tomáše Obtuloviče, který vám dluží ještě třetí díl svého vyprávění o divokém treku v Himálaji, ale nebojte, v další Montaně se dočkáte.
 
O Bennym Purnerovi už jsme několikrát psali, a každý náš pravidelný čtenář asi už ví, co dělá, když se v zimě sejde se svým parťákem Albertem Leichtfriedem. Před nějakou dobou jste se na stránkách Montany mohli dozvědět, že ti dva vyvádějí na skalách zajímavé věci, i když zrovna nemrzne. No a v téhle Montaně si můžete přečíst, co Benny dělá, když na ty hory v zimě zůstane sám.
 
Po delší době se na stránky Montany vrací taky dvě velké ikony lezeckého universa 90. let. Alexander Huber a Heinz Zak. První, i před padesátkou, jako pořád aktivní a velice výkonný lezec hledající stále nové výzvy a druhý jako světoznámý fotograf. Společně vám pak předvedou, že ani jeden z nich rozhodně ještě nepatří do starého železa. Alex ale svůj nový projekt tentokrát nerealizoval sólo a partnera na laně mu dělala mladá a velice nadějná krev v podobě Fabiana Buhla. Věřte, že o tomhle sedmadvacetiletém kudrnatém klukovi, o kterém jsme už taky v Montaně psali (4/2013, 3/2015) ještě hodně uslyšíme.
 
Naopak o Berndu Zangerlovi i naši čtenáři už četli několikrát. Špičkový bouldrista a opravdový „tunelář“, který si „komplikuje“ život tím, že si své ultra těžké projekty hledá v daleké Indii. Přiznejme si, že jezdit něco nacvičovat do Himálaje je přece jen trochu jiný level než třeba na Petráč.
 
Co by to bylo za Montanu, kdyby se v ní nenašel nějaký ten rozhovor. A troufám si říct, že zrovna v tomhle čísle si přijde na své téměř každý. Míša Drlíková vyzpovídala ve Francii Martinu Čufar Potard a Honza Haráč v Ostravě Výškovicích Jiřího Hona. Že vám to druhé jméno nic neříká? Určitě budete překvapeni, co má tenhle klasik za sebou a s kým lezl.
 
V dubnové Montaně je toho samozřejmě ještě mnohem víc. Vždyť je to zase celých osmdesát stran čtení, které jsem s usopleným nosem připravoval s tím nejčistším svědomím a vědomím, že lépe by to nikdo s poprskaným monitorem a astmatickým pískáním stejně neudělal. A prý že sebechvála smrdí. Já nic necítím.
 
Přeji vám všem při rozlézání krásné jaro na skalách po té výjimečně dlouhé a tuhé zimě a co nejmenší alergické obtíže.
 
Ze severu,
Martin Stolárik
Logo bottom