Jazykové verze: cz | en | ha
Login:
Heslo:
Registruj
Zapomenuté heslo
Klíčové slovo:

Montana 3 / 2017

Číslo:
Články: 24
Tohle číslo Montany ještě není možné stáhnout.
Tištěnou nebo pdf podobu tohoto čísla poptávejte v redakci: provoz@montana.cz

Eliška Adamovská - 8c

Autor: Petr Piechowicz , Saša Holková
Klíčová slova:

Obsah článku

„Ptal se mě tehdy Milan, jestli jsem si nevšimla na závodech jedné holčičky, která je dcerka jeho kámošky ze studií. A já mu řekla, že jo, ale že ty protivné holčičky se zapletenými copánky ÚPLNĚ NESNÁŠÍM!!! Ale teď už jsem na ně změnila názor. Stejně to cítila i ona, jelikož ji tatínek docela dlouho přemlouval, aby se mnou začala trénovat. Prý ze mě měla strach…
 
Naše společné lezení probíhalo zajímavě – jí bylo skoro 13, mně o mnoho více a docela rychle se stalo, že jediný rozdíl ELIŠKA ADAMOVSKÁ (tedy kromě vzhledu) byl mezi námi v tom, že ona před nástupem na boulder udělala jeden nebo dva kotouly, případně hvězdu. No, hyperaktivní dítě, to je základní předpoklad dobrého lezce. To byl rok 2013. 
 
 
V roce 2014 jsme pokračovaly ve společném lezení jednou za čas. Neměla žádné tréninkové plány apod., jen zkrátka pravidelně lezla jednou na bouldrovce a podruhé zase s lanem (je zde nutno zdůraznit, že vše probíhalo s neopomenutelnou, nesmírně obětavou podporou maminky Petry). V létě se uskutečnilo několik výjezdů na skály – Porúbka, Višňové, kde se snažila svou už docela velkou sílu a vytrvalost využívat v technických cestách a ještě k tomu na prvním konci. Do toho se jí moc nechtělo, ostatně jako všem dětem, které znám. Protestovala až do té doby, než jí Milan řekl, že pokud nepoleze na prvním, tak nic nevyleze. To ji asi zasáhlo a problém najednou zmizel. Byli jsme na ni asi trošku tvrdí, byla to malá holka, kterou prostě nějací skoro cizí „důchodci“ vzali na skály a nemohla moc protestovat. Tak snad ji to nějak nepoznamenalo… 
 
Systematičtější trénink začala dodržovat až od roku 2015, kdy už se s námi vydala i do Ospu (podzim 2014 byl vlastně její první výjezd a podařilo se jí vylézt nějaké cesty 7a až 7c). V Ospu se jí celkem rychle podařilo vylézt cesty Corto a Samsara, ale pořád tam ještě nebyla taková ta vášeň pro lezení na skalách – pořád nás to stálo trošku přemlouvání, motivování k dalším cestám. To se úplně zlomilo až o něco později. Skalní lezení mělo a má na Eliščin vývoj velký vliv – teď už nemám ani tu nejmenší obavu, že by lezení mohla nechat, což je problém u většiny bývalých i budoucích reprezentantek tohoto věku..."
 
Saša Holková o Elišce Vlčkové
Celý portrét najdete v Montaně č. 3/2017
 
Logo bottom