Jazykové verze: cz | en | ha
Login:
Heslo:
Registruj
Zapomenuté heslo
Klíčové slovo:

Montana 6 / 2017

Číslo:
Články: 13
Tohle číslo Montany ještě není možné stáhnout.
Tištěnou nebo pdf podobu tohoto čísla poptávejte v redakci: provoz@montana.cz

Smolo o prvovýstupu v Patagonii: Jako bych dával ruce do mrazáku

Autor: Jan Haráč
Klíčová slova: Patagonie, Smoleň

Obsah článku

... rozlepuji těžká víčka a při tom do chřípí nasávám vůni podzimního jehličí, které mi bylo v noci matrací. Lehká bolest hlavy mě ujišťuje, že nesním, ale ležím na Rabštejně, kousek od hospody, ve které jsme si s Honzou Smoleněm smluvili devátou hodinu ranní. Po kávě a snídani, jen s hodinovým zpožděním, usedáme na dřevěnou lavičku, abychom probrali Smolův loňský prvovýstup v Patagonii, letošní Nepál s Márou Holečkem, ale taky jeho lezeckou všestrannost.
 

Jako bych dával ruce do mrazáku

 
Co způsobilo, že teď bydlíš v Trutnově? Bylo to výhradně kvůli Ádru?
Ano, ale taky kvůli mé ženě Klárce, která je z Janských Lázní, to je kousek od Trutnova. Předtím jsme bydleli v Praze, ale už se nám tam nechtělo být. Tak jsme si řekli: „Jdeme do Trutnova.“ Stále jsme jezdili do skal někam za Prahu. Navíc tam platíš drahý nájem a do skal daleko. Takhle jsou výdaje poloviční, za lezením to mám dvacet minut, a když mám lezecký absťák, tak deset. Tam jsou ty dojezdové časy závislé na chuti do lezení (smích).
 
Měl jsem ještě dilema, jestli se nepřestěhovat raději do Děčína a mít to blízko do Labáku, Tisé, Ostrova atd. Dneska jsem hrozně rád, že jsme šli do Trutnova. Tehdy jsem to tak ještě nevnímal, ale teď cítím, že když dolezeš cestu v Labáku, cvakneš slaňák, zakřičíš dober a hotovo. Spustí tě a nazdar. V Ádru jsme kolikrát seděli hodinu dvě na vrcholu a kecali, koukali do okolí. Vylezeš klidně jednu cestu za den a stačí ti to, pokud nějak nespěcháš.
 
Předpokládám, že jako Slovák jsi úplně nevyrůstal na písku. Kdy jsi přičichl k Ádru?
Poprvé jsem tam byl s Tomášem Stejskalem někdy kolem roku 2003. Byli jsme spolu ve Španělsku, pak opravovali chalupu jeho tátovi a on navrhl, že v Ádru je nějaký večírek a že si tam pak můžeme zalézt. Ale to byla spíš taková návštěva, viděl jsem ty obrovské věže poprvé a jen si říkal: „Wow!“ Má první cesta byla na Starostu. Pak jsem v Ádru dlouho nebyl a jezdil jinam, taky kvůli té Praze. Za skalami se jezdilo spíše do Žlebu. Do Ádru jen dvakrát třikrát za rok, a to včetně fesťáku.
 
Vnímáš písky jako dobrou přípravu na lezení v horách?
Já nešel do Trutnova vyloženě proto, abych tam trénoval na lezení v horách. Například žula mi přijde o dost jednodušší než písek. V žule lezeš spáru, a když potřebuješ, tak si tam založíš frienda, případně někde zabiješ skobu. Ale v Ádru to kolikrát nejde, vidíš kruh a musíš k němu dolézt, žádná jiná možnost není, nazdar. A když tam nic nedáš, tak to musíš dolézt, anebo taky slézt (smích). Jak už jsem říkal, můžeš za den vylézt na jednu věž a mít z toho dobrý pocit. To máš stejné, jako když v horách vylezeš nějaký vrchol, tak z toho taky pak žiješ a čerpáš. I když u Ádru bydlím, tak stále lezu cesty, které „se lezou“. Jsou tam borci, kteří dělají brutální, ale opravdu brutální věci. Většinou jde o místní.
Já lezu třiadvacet let, ale v Ádru třeba jen pět. A pak jsou týpci, kteří celý svůj lezecký život stráví v Ádru, takže lezou v úplně jiné dimenzi. A to jsou cesty, pod kterými jen chodím a vím, že si je asi nikdy v životě nedám. Nemám na ně a nechci riskovat, že se v nich zabiju.

Rozcestník e-mailem

Zadejte svůj e-mail:
Partneři
Montana 6/2017 právě v prodeji
Anketa
Kdy ses naposledy při lezení bál(a) a proč?
22 %
Už ani nepamatuju.
20 %
Celkem nedávno při jendom nepříjemném odlezu.
28 %
O parťáka se bojím vždycky.
15 %
Večer v hospodě, když popisuji minulé výstupy.
15 %
Lezení? Bát se? Já dělám spíš do outdooru.
Počet hlasujícich: 8077

Logo bottom