Jazykové verze: cz | en | ha
Login:
Heslo:
Registruj
Zapomenuté heslo
Klíčové slovo:

Montana 6 / 2017

Číslo:
Články: 13
Tohle číslo Montany ještě není možné stáhnout.
Tištěnou nebo pdf podobu tohoto čísla poptávejte v redakci: provoz@montana.cz

Jenom silou se nedá vše zlomit - M.Brunner o lezení v Patagonii

Autor: Tomáš Roubal
Klíčová slova: Patagonia

Obsah článku

Mluví o sobě skromně, při vyjmenovávání účastníků jednotlivých výprav se obvykle dává až na poslední místo. Pochází z Brna, ale žije u pískovcových věží. Měl-li by říct dvě svá nejoblíbenější místa na světě, budou to určitě Adršpach a Patagonie. Těžko byste u nás hledali někoho, kdo byl v Patagonii vícekrát. Michal Brunner.
 
... ukázka z rozhovoru...
 
A to jste tam tedy jeli jen vy dva?
Ne, tři. Hudeček, Morávek a já. Jeli jsme na Cerro Torre, dvě sezony po sobě, a jednou jsme se dostali až nějakých tři sta čtyři sta metrů pod vrchol. Ono se to zdá kousek, ale pořád je to ještě Kežmarák nahoru.
 
A řeč je o „Compressor route“?
Ano. Tehdy se ani nic jiného na Cerro Torre nelezlo. To byla magická linie, kterou chtěl každý zažít. Tam ještě šlo o horolezectví a všechno, co k tomu patří. Nikdo neřešil, že se cvakáš z nýtu do nýtu. Nikdo necvičil jednotlivé pasáže s tím, že je pak spojí ve volný přelez. „Compressor route“ vede obrovskou stěnou, cítíš její majestátnost a hloubku prostoru všude kolem. Po tom druhém pokusu jsme slaňovali asi třicet hodin dolů a Aleše to ježdění do Patagonie pak přestalo bavit. Měl doma druhé malé dítě a já ho teď, když mám ročního synka, plně chápu.
 
Takže jste zůstali s Jindrou na další výpravu sami?
On vzal hned na příští výpravu jednoho svého kámoše, nelezce, a ten rok jsme jako tým uspěli. A i na tom je vidět, jak je Jindra dobrej, když Standu dostal na vršek Cerro Torre. Klobouk dolů před Jindrou, ale i před tím Standou. A pak se najdou zapšklí našinci, kteří ho pomlouvají, že nějaký automechanik byl na vršku Cerro Torre. Ale já si myslím, že je to správný, protože tím ukázali, že když chceš a máš dobrýho parťáka, máš šanci se dostat i na vršek takového kopce. A žádná
pomluva na světě to Standovi neodpáře.
 
Ty jsi tenkrát nevylezl až nahoru, proč?
Já jsem na jediný, kdo zůstal sedět přímo na kompresoru na Cerro Torre bez lan, bez maček, jen tak, a čekal jsem, než kluci přijdou z vršku. Tehdy měl Jindra problém s mačkou, která se mu rozbila, druhá mačka mu spadla dolů, a my to máme tak, že hodně věcí si můžeme půjčovat, tak jsem mu půjčil své mačky. Přece nepolezu já, když je tam Hudeček. A bez maček poslední dvě délky na vrchol Cerra nedolezeš. V závěru cesty byly malé dírky po nýtech, do kterých bylo potřeba dát stoppery, stoupnout si do nich a přehákovat to. Na to bych nikdy neměl nervy. To by byl nesmysl. Tak se odvážeš z lana, ve dvě hodiny v noci, třetí den lezení, a čekáš, že se vrátí ti dva z vršku.
 
...

Rozcestník e-mailem

Zadejte svůj e-mail:
Partneři
Montana 6/2017 právě v prodeji
Anketa
Kdy ses naposledy při lezení bál(a) a proč?
22 %
Už ani nepamatuju.
20 %
Celkem nedávno při jendom nepříjemném odlezu.
28 %
O parťáka se bojím vždycky.
15 %
Večer v hospodě, když popisuji minulé výstupy.
15 %
Lezení? Bát se? Já dělám spíš do outdooru.
Počet hlasujícich: 8077

Logo bottom