Gabrielka - víc než jen bývalý lom, Montana 3 / 2012

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Gabrielka - víc než jen bývalý lom

Gabrielka: o obnově jedné téměř zaniklé lezecké oblasti

 
Vyhlídka & lom Gabriela je stará a donedávna již téměř zapomenutá lezecká oblast řazená k helfštýnským skalám. Ty se nacházejí východně od Týna nad Bečvou, půl druhého kilometru proti proudu Bečvy na levém břehu řeky pod lesní stezkou zvanou Gabrielka. Zdejší cesty dosahují délky až třicet pět metrů.
 
První lezecké cesty zde vytvořili pánové D. Hradil, Z. Kožík, S. Miloš, A. Učeň, J. Urbánek, F. Čáp, Jan Adamec a Vladan Vinklárek už mezi lety 1962 – 1990. Pro celkovou zpustlost se tu však lezlo jen sporadicky, a v posledních letech dokonce vůbec ne. 
 
Když jsme před třemi lety v naší OVK v souvislosti s drytoolingovým incidentem na Váňově kameni ve Štramberku řešili, zda by se v naší oblasti nenašla vhodná lokalita pro zmíněnou lezeckou kratochvíli, vzpomněl jsem si právě na tuto skálu. Standa Bartošek v té době zrovna dokončoval údržbu jištění na třetí a čtvrté helfštýnské plotně (Odmítavá a Matterhornek). Požádal jsem jej proto, aby Gabrielku obhlédl. Shodli jsme se na tom, že tahle skála svým charakterem velmi připomíná skály na Potštátě před rekultivací, kterou jsme učinili v roce 2005. Bylo by tudíž fajn z Gabrielky udělat obdobně atraktivní lezeckou oblast s tím, že by byla škoda obětovat ji pro „suché dření“ se zimní výstrojí. Standa na jaře 2010 začal na Gabrielce s průběžným přejišťováním starých cest. Souběžně s tím probíhalo díky Adamu Hradilovi s přítelkyní Simonou Ondrouškovou, Martinu Přemyslovskému a Jiřímu Hronkovi čištění skály.
 
V té době jsme zde se Standou Bartoškem vytvořili také několik nových cest: „Bivaková“ VI, „Činky od Palačina“ VI, „Němý výkřik“ VII, „Ňadran“ VI, „Varianta Jirkovy hrany stěnou“ V+, „Pižďuch“ V-, „Šlehbaj“ VI+ a „Uspávač hadů“ IV.
 
Petr Lukeš leze cestu "Vítr v plachtach, 8"
 
V září 2010 přichází Petr Lukeš a zpočátku skromně přidává jen „Vyčůranou hranu“ VII+ a „Pilíř tlustých prstů“ VII-. Tím jsme se dostali na celkový počet čtyřiadvaceti cest a zdálo se, že potenciál oblasti je kvůli lámavosti zbylé skály již téměř vyčerpán a náš záměr revitalizace oblasti je naplněn… Petr Lukeš si však pro novou cestu vyhlédl ještě vyzývavou linii v nebezpečně lámavé skále vpravo od cesty „Sníh s deštěm“ (původně IVA3), přes obrovský skalní blok vytvářející převis o objemu asi sto třicet krychlových metrů, což představuje zhruba dvě stě šedesát tun. Tím začala nová a zcela zásadní fáze rekultivace Gabrielky. Petr se totiž rozhodl – dříve než osadí jištění – očistit skálu až na pevný podklad. Při tomto čištění celý tento obrovský skalní blok prakticky odtěžil a posunul tak kout, v němž vedla cesta „Sníh s deštěm“, asi o tři metry hlouběji do skály.
 
„Mým původním záměrem bylo pokusit se vytvořit ještě jednu cestu… Očekával jsem, že za pár dnů bude hotovo. Než cesta vznikla, uplynulo sedm měsíců, během nichž byl rozebrán skalní blok o velikosti autobusu… Pro mě to byl teprve začátek.“
Petr Lukeš
 
Toto Petrovo důkladné čištění však nezůstalo bez povšimnutí správce lesa, který neměl pro takto intenzivní počínání pochopení, a to zejména proto, že jej podezíral z užití zakázaných podpůrných prostředků v podobě vynálezu Alfreda Nobela. A tak nechal záležitost prošetřit antidopingovou kontrolou. Této role se zhostil Městský úřad v Lipníku nad Bečvou, který sice polesného domněnku o užití zakázaných látek při čištění skály pro lezecké účely vyvrátil, leč se musel vypořádat s tím, že skála bývalého kamenolomu doznala Petrovým přičiněním jisté „změny“. Ta je sice přínosná pro bezpečnost osob pohybujících se jak na skále, tak také pod ní, ovšem svým rozsahem již spadá do kategorie těžebních prací. Úřad proto Petrovi uložil symbolickou pokutu v řádu několika set korun. Petr Lukeš s pokorou usnesení bez odvolání přijal a získal tak úřední osvědčení stvrzující jeho zásluhy na znovuobnovení této lezecké oblasti. 
 
„…bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný se dopustil přestupku tím, že bez povolení provedl úpravu lomové stěny… k čemuž se i doznal. Na základě zjištěných skutečností správní orgán uznal obviněného vinným a jako sankci mu uložil pokutu, a to při spodní hranici možné sazby (…sankce může být uložena do výše 15 000 Kč) s tím, že bude pro něj dostatečným poučením, aby se příště takového jednání vyvaroval.“
 
Tímto se patří poděkovat všem, kteří při řešení této záležitosti byli nápomocni. Velké díky!
 
Práce se však nezastavily, jen se změnil jejich charakter. Vzniká dalších deset cest v nově očištěné části skály a v její bezprostřední blízkosti. Celkový součet se tak zvedá na pětatřicet.
 
Nádobíčko k přejišťování cest
 
V květnu loňského roku se aktivity Petra Lukeše přesunuly na zadní (levou) část skály, která sice nevyžadovala tak invazivní zákrok, ovšem co se pracnosti týká, nenechala se zahanbit ani tato část skály. Postupně přibyly cesty: „Pěkná“ V-, „Vyhlídková“ VIII-, „Zkratka stěnou“ VII, „Podél hrany“ VI,  „Vodopád“ VIII-, „Pobřežní“ VII-, „Strážce pokladů“ VI, „Světlušková“ IV, „Pod střechou“ VII+, „Vzlétnutí z hnízda“ VII-, „Tichý muž“ VIII, „Úzká pěšina“ VI+, „Konec je blízko“ VIII-. Dohromady již osmačtyřicet cest! Zdá se, že konec je již blízko…
 
Původní jištění
 
Poté na řadu přichází střední a spodní (pravá) část. Petrovi se dostává povzbuzení ve formě aktivní pomoci od jeho kamarádů Lukáše Šnajdrly, Filipa Kudly a ještě dalších nejmenovaných. Ve střední části vznikají cesty „Šnekova procházka“ III, „Filipova dobrodružství“ IV+ a „Široko“ III+. V pravé části po odkopání nástupů a výstavby protierozní zídky nad skálou přibývá dalších dvacet cest. Do konce roku 2011 je na Gabrielce sedmdesát cest. 
 
Letos na jaře přidává Petr Lukeš po provedení ještě nezbytných úprav variantu cesty „Drolivá“ – „Žlábek“ VII a cestu „D.N.A.“ VI+, díky čemuž se dostáváme na neuvěřitelných dvaasedmdesát lezeckých cest a významných lezeckých variant!!!
 

Gabrielka – základní informace

Počet cest v obtížnosti:

III: 8 cest
IV: 7 cest
V: 11 cest
VI: 16 cest
VII: 18 cest
VIII: 8 cest
IX: 3 cesty
projekty: 6
 
Gabrielka v podzimním hávu

Cesty jsou vesměs komfortně zajištěny lepenými nerezovými borháky, které poskytl ČHS za standardně zvýhodněných podmínek pro prvovýstupce a prvopřelezce, dále slaňovacími řetězy a u krátkých cest majlonami. V některých cestách je však vhodné použít k dojištění vlastní jištění. Několik málo linií je jištěno téměř anebo zcela po vlastním jištění (uvedeno v popisu cest). Na první fázi revitalizace poskytl ČHS také symbolickou částku v rámci grantů na údržbu skalních oblastí.

I přes množství práce, která tu byla při čištění skály vykonána, je nutno mít na paměti, že se jedná o bývalý kamenolom, a je třeba jednat velmi obezřetně. A to jak na skále, tak také pod ní. Přilba se hodí vždy. Skála je i po důkladném očištění místy i nadále lámavá a drolivá. Přesto se jedná o nejatraktivnější skalní oblast na střední Moravě v okolí Moravské brány. Proto věřím, že se vám zde bude líbit a že si zde hezky a ke své spokojenosti zalezete.
 
Závěrem bych chtěl ještě připomenout, že pár lidí strávilo stovky dnů a tisíce hodin čištěním těchto stěn, odstraňováním několika stovek tun volných bloků, následným vykopáváním zasypaných nástupů a vrtáním a osazováním jištění. Hrubým propočtem se jedná o více než dva a půl tisíce (!) hodin. Z toho je naprostá většina záležitostí Petra Lukeše, který se především zasloužil o stávající podobu lezecké oblasti Gabriela. Velký dík však patří všem, kteří přiložili ruku k dílu, jakož i Standovi Bartoškovi, který celou akci rozjel. 
 
Příjezd a parkování: 
 
Pro lezce z blízkého okolí je nejvhodnější dopravní prostředek kolo, se kterým lze dojet až přímo pod skálu, neboť ta se nachází v těsné blízkosti cyklostezky Bečva v úseku mezi Týnem nad Bečvou a Hranicemi. Též je možné přijet autem po polní cestě vedoucí z Týna nad Bečvou souběžně s cyklostezkou. Kilometr a půl od konce Týna naleznete rybník, u něhož lze auto zaparkovat. (Několik aut se sem sice vejde, leč kapacita je omezená. Využívejte proto prosím maximálně prostor tak, abyste nezabírali více parkovacích míst, než je pro vaši lezeckou skupinu nezbytně nutné.) Dál už pokračujte jen pěšky po pěšině vedoucí za rybníkem strmě do kopce, asi dvě stě metrů. Je přísně zakázáno vjíždět auty do lesa a parkovat přímo v lomu anebo nad ním!
 
Pěkné lezecké zážitky přeje
předseda OVK S. M.
 
Text: Jiří Babača 
Foto: Jiří Babača, Standa Bartošek, Zdeněk Složil a Danek Bartošek
Úvodní foto: Jiři Babača leze cestu Sníh s deštěm 6-,  foto Danek Bartošek
 

Mohlo by vás zajímat