Zapomenutý čaj v galaxii Baffin, Montana 5 / 2012

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Zapomenutý čaj v galaxii Baffin

Zapomenutý čaj v galaxii Baffin

 

…a jsme zpět v mateřské lodi. Po pěti dnech oblétávání povrchu planety Great Cross Pillar se nám kvůli roji padajících meteoritů nepodařilo přistát. Uf. Zdá se, že soustava Sam Ford fjord v galaxii Baffin je od té naší natolik odlišná, že nelze cokoli dopředu odhadnout. Není tu nic, co by korespondovalo s naší pozemskou zkušeností. Veškeré jevy tu jsou tedy pro nás mimořádně nepředvídatelné. Roj meteoritů ve zdánlivě klidné zóně? Jak málo pravděpodobné v podmínkách naší sluneční soustavy!
 
V Jurkovi – tak se jmenovala naše mateřská loď – jsme po tomto nezdaru řádně zregenerovali, v hibernaci na střední frekvenci, a poté uskutečnili další průzkumné lety okolo velmi členité planety Great Cross Pillar. Zdálo se, že dalším kandidátem na přistávací místo na jejím povrchu by mohl být prostor vedle vhloubení kuloáru Inkvizice. Ano – to je naše poslední možnost. Poslední proto, že určený čas návratu do naší galaxie se nemilosrdně blížil. Nemohli jsme si dovolit takové loudání se jako při letu předešlém. Přistání musí být ráznější a rychlejší. Musíme být lehčí! Těžké skafandry, které zabezpečovaly větší tepelný komfort, jsme se rozhodli ponechat v Jurkovi a naši důvěru jsme vložili do lehkých kombinéz Tilak a Sir Joseph a kosmických bot Asolo. Toto opatření bylo pro pružnější navigaci v terénu klíčové, i když poněkud riskantní. Teploty tu jsou opravdu nízké. Zmenšili jsme i naše dávky potravin. Snad bude vše hrát v náš prospěch.
Noc před startem jsem toho kvůli nervozitě moc nenaspal. Dokážeme to? I s tím málem, které budeme mít k dispozici? Setkáme se zase s rojem meteoritů? Přistání na Great Cross Pillar není rozhodně jednoduché. Prstenec skalních útesů nahodile určuje další směr, který může být slepou uličkou, odkud není návratu. 
 
15. 5. 2012, 7.00 START!
 
„Jódly jódly jóó!“ ozývá se náhle.
„Netvařte se tak blbě! Kam jdete vojíne?“
„Poslušně hlásím pane obrlajtnant, do Budějic ke svýmu regimentu, víte.“ 
„Táák to upalujte! Čeká vás ještě dloooouhá cesta. Jáááácha cha chacha chaaaa.“
„To ponejprv musíte tudyhle (ukazuje přitom na mapu), tímhleto ledovým oudolím o sklonu pětačtyřicet stupňů. Poté zatočíte doprava k mohutné skalní věži obdařené linií spár a koutů. A pak vás čeká pěěěkně hnusný štrachání dlouhou ledovou rýnou!“
„…že vám do toho s odpuštěním vstupuju – vy máte ale krásnýho pejska. To je fenečka – pražský krysařík, že jo? A není jí samotné smutno? Chudince? Nechtěla by k sobě nějakýho kumpána? Víte mám své zdroje, můžu vám tuhle sehnat pro milostivou fenečku pěknýho společníka. Chcete černýho? Nebo máme tam ještě takovýho přirezlýho.“
„Vééén.“ 
„Véééééén!!!!“
 
 
 
„Pavle? Taky se ti tu zdají takové kraviny?“
„No jo, zdají. Mně se zdálo o tom, jak jsme spolu přelezli nějakou cestu na Baffinových ostrovech. Na nějaký pilíř – prý Great Cross Pillar. Ty jsi byl jen ve sněhulích. Lezli jsme dlooouhou skalou a dloooouhým kuloárem. Kuloárem o rozměrech asi dvojitého Pallavicciniho žlábku na Glockneru v Rakousku-Uhersku. A furt všude znělo zvučné jódlování: jodly jodly jodly jó. Pod námi čněl komplex Franz Joseph. A my trčeli v neskutečném zástupu lezoucích dvojek – to víš, Pallavicciny je pojem. To chce mít každý…“
 
Zde v soustavě Sam Ford fjord jsou opravdu zvláštní vibrace. Ono „bezčasí“ a „zamrzlost všeho“ mají velký vliv na lidský mozek. Veškeré „odněkud někam“ se ve vás bortí a rázem vše, co je poutáno k nějakému cíli, nefunguje. Je vůbec nějakého cíle v bezčasí a bezprostorovosti? Čas a prostor jsou zde vnímány jen jako zbytek toho, co si o těchto konstantách v sobě zanechaly naše mozky, jako památka na svůj vlastní původ. Jak komicky působí tento zoufalý pokus o zakotvení. Nelze se opírat o zbytky. 
Obsah vlastní mysli je v těchto končinách vesmíru nutno bráti se značnou rezervou. A v jistých situacích je přímo žádoucí je zahodit.
Zahoďte je.
 
 
Švejk Josef si srazil čepici do čela, potahal mohutně ze své fajfky a usmál se.
„Netvařte se tak blbě proboha!“ zařval obrlajtnant a bouchl pěstí do stolu. „Jakpak jste se dostal k nám do Budějovic?“
„Co vám budu povídat. Úvod ve žlabu, pak do skal s ledem. Pak jsem vašnosti narazil na kráááásnou žulu. Tak do sedmi to mohlo bejt. Bivak vám byl nádhernej. Jen toho jídla bylo málo. To víte – válka. V hospodách vymeteno, nikde ani živáčka. A tuhle před Budějicemi byl tááákovej dlouhej sněhovej žleb. Myslel jsem, že Budějice už snad ani nebudou. Ale vony byly. Tak jsem tady vašnosti.“
 
 
Resumé:
Prvovýstup „Forgotten tea“ 7-/A1 na Great Cross Pillar, Sam Ford fjord, Baffinovy ostrovy 
Pavel Kryze, Jakub Novák
Květen 2012
Za podporu děkujeme firmám Tilak a Asolo.
 
Text: Kuba Novák
Foto: Kuba Novák, Pavel Kryze