S highlajnou do neznáma: Cima Tresciana , Montana 6 / 2012

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
S highlajnou do neznáma: Cima Tresciana
Půl roku od naší první highlinové výpravy do Alp jsme se vydali na další průzkum terénu. S Markem a Ančou, oběma zkušenými highlinery z týmu Equilibrium Slacklines, jsme měli v plánu najít nový směr, pokud možno podobně exponovaný jako byla Fiamma. 
 

S highlajnou do neznáma: Cima Tresciana 

 
Tu jsme si ostatně na začátek akce zopakovali, i když počasí nebylo zrovna ideální. Hřejivé švýcarské slunce bylo fajn, ale jen do té doby, než ho vystřídala bouřka. A že si uměla vybrat ten nejlepší moment! Zrovna když jsme lezli na špici Fiammy, která se v tu chvíli proměnila spíš v hromosvod. Po troše jiskření, rychlém úprku a dalším propršeném dni se nám to přece jen povedlo. Dechberoucí výhled při chůzi v prostoru stál za to, byť ho často zakrývaly převalující se mraky. Jenže kam dál, když nás letní bouřky budou provázet zřejmě na každém kroku?
 
Anče
 
 
Nakonec jsme z několika možností vybrali okolí hory Cima Tresciana na severu Itálie. Podle fotek bylo jasné, že tam něco musíme najít, rozeklaný hřeben nám dával mnohé naděje. V údolí jsme vymysleli úderný plán, nakoupili zásoby na několik dní v kopcích a popohnali samochod vzhůru. Těsně před zahájením výstupu nám ale místní znalec poradil, že ve vedlejším údolí je cesta nahoru mnohem schůdnější, takže jsme na poslední chvíli měnili celkový koncept akce. 
 
Během několikahodinového výšlapu, kdy jsme často nevěděli, kudy se vlastně ubírat, se nám neustále vynořovaly myšlenky na to, co na hřebeni vlastně najdeme.  Když jde člověk napnout highline, kterou už někdo před ním natahoval, má značně ulehčenou situaci. Ví, kam jít, kde lajnu dobře ukotvit, jak ji přenést z jednoho bodu na druhý a tak dále. V případě prvního pokusu o vytvoření nové linie je ale situace jiná – mnohdy člověk po náročném výstupu zjistí, že lajna na vysněném místě napnout vůbec nejde, nebo se jedná o víceméně nouzovou variantu. 
 
Highlajna "Sim sala Gin"
 
 
Náš tým se dostal bez problému do cílového bivaku v sedle, kde jsme vytvořili base camp. Když jsme se trochu rozkoukali, vyběhli jsme do svahů prozkoumat možnosti okolního terénu. Tam jsme se rozhodli, že půjdeme napnout highline na hřeben, kde se proti nebi tyčily dva pilíře.
 
Následujícího rána jsme vyrazili náš plán uskutečnit. Pohyb strmým terénem, složeným z mixu kamení, sněhu a kluzké trávy, nám dal fyzicky i psychicky docela zabrat, ale nakonec jsme se bez úhony dostali se všemi věcmi až na hřeben. Místo pevné skály nás ale čekala rozpraskaná suť a mechem poslepované kamení. Po důkladném obhlédnutí okolí jsme se přece jen rozhodli zkusit štěstí a navrtat kotvení. Kvůli nízké kvalitě skály a omezenému počtu nýtů jsme měli zaděláno na solidní dobrodružství, ale kvůli tomu jsme do hor vlastně jeli… Povedlo se nám napnout lehce volnější lajnu s délkou cirka 25 m a výškou asi 12 m. Vzhledem k psychickému rozpoložení jsme ale byli rádi, že máme alespoň něco, a lajnu jsme přešli tam i zpět. Počasí se jako vždy začalo odpoledne zhoršovat, takže se nám v hlavách postupně víc a víc probouzely vzpomínky na náš útulný bivak v sedle. Sbalit cajky a opatrně se sešoupat nestabilním svahem zpět nás zabavilo na zbytek dne. Po návratu do tepla a sucha jsme mohli oslavit nový směr jediným lektvarem, který jsme s sebou měli – ginem. Z toho také vznikl název nové highliny – „Sim Sala Gin“. 
 
Soustředěný nástup
 
 
Na další průzkum a objevování nových směrů většině týmu už bohužel nezbyly fyzické ani psychické síly, takže jsme se následující den vydali na pochod do údolí. Šlo to rychleji, než se dalo čekat při cestě nahoru, a tak jsme si po několikadenním dobrodružství ve výšce kolem 2.800 metrů mohli brzo odpočinout. Při návratu do Čech jsme si ještě užili krátkého lezení v přilehlých boulderových oblastech a samozřejmě už jsme se zase rozhlíželi po okolních kopcích, kde by se dalo napnout něco nového. Několik možností jsme našli, takže nás italsko-švýcarské hranice určitě neviděly naposled.
 
Highline zdar!
 
text: Kwjet
foto: archiv autora

Mohlo by vás zajímat

Vzdušný balanc nad Fiammou
Montana 2/2012

Vzdušný balanc nad Fiammou

Vzdušný balanc nad Fiammou   Začátkem října jsem se s 3 kamarády vydal na lezecký výlet do Itálie. Dva z nich jezdí do oblasti ...
04.04.2012
Sicílie: San Vito lo Capo
Montana 3/2013

Sicílie: San Vito lo Capo

To si tak sedíme na bouldrovce, debatujeme nad obtížností jedné cesty a najednou Nicky vyhrkne: „Hej, co kdybychom jeli na konci listopadu na Sicílii na týden ...
11.06.2013
Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca
Montana 5/2013

Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca

Máte už dost přelidněných sektorů, jako je Nago, Massone, San Siro nebo La Vela? Nebaví vás davy na Slunečních plotnách? Chcete vyzkoušet něco jiného, ...
08.10.2013
Spáry v Orcu
Montana 6/2013

Spáry v Orcu

Jestli Vám někdo vykládal, že Valle dell´Orco, italské žulové údolí,  jsou evropské Yosemity – nevěřte mu. Nenajdete zde kilometrové ...
02.12.2013
THC:Turkish Highline Carnival
Montana 2/2015

THC:Turkish Highline Carnival

THC: Turkish Highline Carnival   Kdesi na jihu Turecka, v zemi kebabu a tureckého záchodu, se u malého městečka Geyikbayiri sešla banda šílenců ...
10.04.2015