Pohodové lezení na jihu Evropy? Co třeba Portugalsko? , Montana 2 / 2013

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Pohodové lezení na jihu Evropy? Co třeba Portugalsko?

Pohodové lezení na jihu Evropy? Co třeba Portugalsko? 

 
Patřím mezi ty šťastlivce, kteří si pro zahraniční studijní pobyt nevybrali studijně příliš náročnou zemi, město a školu. Mohla jsem tedy prožít pět nádherných slunných měsíců v portugalském Lisabonu, tedy v centru lezeckého dění této země. Nejprve jsem neměla v plánu strávit velkou část volného času ve skalách, ale prostě tomu nešlo odolat! Jak jednou náhodou narazíte na fajn lidi, náhodou s nimi zajedete lézt a náhodou s nimi prožijete parádní den, stoprocentně se vrátíte znovu a znovu a znovu… A život ve městě, i když tak krásném a temperamentním, je třeba prokládat aktivitami venku, v přírodě. 
Ráda bych vám tudíž představila pár lezeckých oblastí, které jsem měla tu čest navštívit, protože některé stojí opravdu za to. Berte to jako inspiraci, kdybyste nevěděli kam za sluníčkem a lezením.
 

Farol da Guia (městečko Cascais, 35 km západně od Lisabonu)

 
Právě tady jsem se prvně seznámila s portugalským skalkařením. S australskou kamarádkou Hannah jsme do této velmi známé, snad nejznámější destinace vyrazily hned na celý víkend. Pro volné stanování tu však jsou podmínky více než špatné. Když vám ale nevadí postavit si stan do malého křovíčka na dvacetimetrovém plácku mezi silnicí s hotely na jedné straně a strmým útesem na druhé, můžete zažít krásný západ slunce a brzké svěží ráno vysoko na útesech nad šumícími vlnami. A to vše obohaceno o neskutečný výhled na oceán a společnost rybářů. Pitná voda je k nabrání z kohoutku u cyklostezky, a tak už nic nebrání v tom, seběhnout za majákem po strmých schůdcích a ocitnout se v soutěsce plné cest. Nejvíc mě na tomto místě uchvátilo snad samotné prostředí. Šumící oceán, vlny rozbíjející se o útesy, výhledy, slunce… Avšak neustálý kontakt s oceánem a slaná voda ve vzduchu mohou být v chladných a větrných dnech problém. Velké množství cest začíná jen pár desítek centimetrů nad vodní hladinou, takže tříštící se vlny občas zvlhčují nástupy, nebo dokonce vyžadují jističe vyzbrojeného plavkami. V podzimním období nás však oceán ani jednou od lezení neodradil a v úderné kombinaci Giovanni, Jacek a já jsme vylezli nebo alespoň vyzkoušeli téměř všechny cesty, které oblast v naší obtížnostní kategorii nabízí. Výhodou celého Cascais je, že se tam pohodlně dostanete z Lisabonu. Vlakem si sem snadno zajedete i na odpolední lezení. Zvláště když využijete možnost bezplatného zapůjčení kol, díky čemuž se asi dvoukilometrová vzdálenost od nádraží zkrátí na desetiminutovou záležitost. V podvečer stačí u nádraží koupit pečené kaštany, příjemně unavené tělo nechat odvézt vlakem do města a večer ještě někam vyrazit. Tady je na všechno času dost a ta nejlepší místa v Lisabonu v Bairru Altu, Alfamě nebo okolo Anjos ožívají až o půlnoci. 
Guia nabízí kolem dvaceti pěti cest v obtížnosti 7a až 8b+, téměř čtyřicet pět cest s čísly od 6a do 6c+ a něco přes třicet dobře odjištěných trojek až pětek. Každý si zde vybere! A pozor na krysy! Aby vám nesnědly svačinu!
 
 
 

Fenda (Portinho da Arrábida, u oceánu v Národním parku Arrábida, mezi městy Setúbal a Sesimbra)

 
Dosažitelnost této oblasti je značně složitá. Auto je opravdu třeba, jinak si uděláte celodenní, převážně pěší výlet. Právě proto jsem tuto oblast navštěvovala nejčastěji s místními Portugalci. Díky Tiagovi jsem měla možnost si parádně zalézt i v týdnu v téměř prázdných sektorech. Tiago je správný sportovní lezec a nacvičovač tělem i duší. Zná všechny cesty, všechny kroky a všechny finty. Na fleš to s ním šlo jak po másle. Fenda je krásná, a to se týká všech pěti sektorů, které jsem okusila. Sektor Crocodilos nabízí mírně až hodně převislé linky v rozpětí 6a až 8b. Nejvíce doporučeníhodné a mé nejoblíbenější jsou: „Bad Boy“ 6c, „Speedy Gonzales“ 6b+ a „Nice Girls Don´t Climb“ 6c+. Lehce převislý luxus po krásných ostrých dírách. Druhý nejvýznamnější sektůrek po Crocodilos neboli Rampě, jak je také často nazýván, je Carallon. Je to kolmá, poměrně vysoká stěna, kde se nachází jedno 6b a pak těžší linie. Kdo jede po 7b až 8a+ musí zde být v ráji. Mně se snad navždy vepsalo do paměti úžasné 7a+ „Um Bocadinho De Praia Dai Dai Lama“ (v překladu: Malá pláž Dai Dai Lama). Dále sektory Dos Piratas a Cú de Júdas s větším množstvím lehčích cest. Národní park Arrábida nenabízí jen fantastické lezení, ale také pláže jak vystřižené z katalogů cestovek. 
 

Sesimbra Velha (nedaleko stejnojmenného městečka na pobřeží Setúbalského zálivu)

 
Abychom zůstali ještě v Setúbalském zálivu, zmíním ne moc známou oblast nedaleko městečka Sesimbra. Charakterizují ji dva sektory zakousnuté do skalních útesů a množství racků, jejichž trus někdy značně ohrožuje čich jističe. Vodorovné rampy a ferátka, po nichž se dá spolu s racky kráčet, jsou kouzelné a zajišťují dobrou dostupnost cest. Mnou oblíbenější sektor Portugal dos Pequeninos je perfektní, i když zrovna nejste v kondici. Pěkné čtyřky a pětky v pevné oranžové skále. A když jsem se „hecla“, užila jsem si i od pohledu lákavé 6b+ „Terapia Vaginal“. Na druhou stranu, sektor Vertigem potěší především ty, kteří lezou 7a a víc. Nejkrásnější na tomto místě mi však přišlo „příoceánské“ prostředí. A pak hodný dědula, který ochotně poradil, kde že to lezení nejspíš je. A vůbec nevadilo, že portugalština není naše společná řeč. Po této příjemné zkušenosti jsem si uvědomila, že se mi na celém Portugalsku nejvíc líbí právě Portugalci. Doposud jsem nikde nepotkala tolik příjemných, usměvavých a ochotných lidí. 
Ale zpět k lezení. Za zmínku v Setúbalském zálivu stojí ještě oblast Pedreiras, nacházející se v blízkosti stejnojmenné vesničky. Přestože jsou sektory také u oceánu, vápenec je zde čistě bílý a cesty spíše technického a plotnového typu. Avšak největší předností tohoto místa je bivakovací jeskyně, do které přímo svítí vycházející slunce. Takto krásné ráno vás na lezení více než naladí. Do jeskyně je třeba slanit, což dodá celé výpravě na akčnosti!
 

Poios a Redinha (u vesnice Poios, mezi městy Pombal a Coimbra)

 
Cestování po Portugalsku nás zavedlo i více na sever. Kvalita skály a lezení ve vnitrozemském Poios dle mého názoru nedosahuje kvality Fendy. Ale toto příjemné, sluníčkem neustále vyhřáté místo je zasazeno do opravdové přírody. Kopcovitý terén a nedaleké eukalyptové lesy mi vynahrazovaly zeleň, které je v okolí Lisabonu nedostatek. Pro milovníky barev je to ráj. Vápenec je krásně a jasně žlutý. Člověk má pocit, že by měl spíš lenošit a užívat si slunce než se třepat na stěně. Avšak 7a+ v sektoru Microondas (Mikrovlnka) jsou pro lezce magnetem. 
Nedaleko bílého, z dálky dobře viditelného kostelíčku je další vápencová mikrooblast Redinha. Moc dlouho jsme tu však nepobyli. Cesty jsou hodně kraťoučké, spíše boulderové a bolavé. Vše ovšem vynahrazuje dokonalý výhled do širého okolí.
 
Myslím, že portugalské lezení, hlavně to okolo Lisabonu, stojí v podzimních, jarních i zimních měsících za návštěvu. Oblasti, které jsem zmínila, nejsou v Portugalsku určitě jediné, zato asi ty nejznámější a největší. 
A pozor bonus! Téměř po každém dni ve skalách se dá osvěžit v oceánu a dopřát si výborný káves v jedné z nespočetných kaváren! Právě všudypřítomné kavárny jsou jednou z nejtypičtějších charakteristik Portugalska. Je to prostě kultura!
 
Auto: Olga Stuchlíková
Fotografie: Jan Mrnuštík, Jacek Dynski, Olga Stuchlíková
 
pozn. redakce: Lezeckého průvodce po Portugalsku koupíte na Horokupectvi.cz
 

Mohlo by vás zajímat

Hohe Wand: I tady začínalo moderní lezení
Montana 3/2012

Hohe Wand: I tady začínalo moderní lezení

Hohe Wand je stolová vápencová hora nacházející se v Rakousku. Je součástí Gutensteinských Alp a nejvyšším bodem je zalesněný ...
12.06.2012
Jak se ti písek zaryje pod kůži, už se ho nezbavíš: Skříň
Montana 4/2012

Jak se ti písek zaryje pod kůži, už se ho nezbavíš: Skříň

Jak se ti písek zaryje pod kůži, už se ho nezbavíš: Skříň   Popěvek legendární písně „Jenom jednou jede vlak, život – to ...
09.08.2012
Skalnaté hory - Mekka ledolezení
Montana 4/2012

Skalnaté hory - Mekka ledolezení

Šestilitrový hřmící motor našeho pojízdného příbytku burácí. To už míříme směr zasněžené Rocky Mountains. ...
09.08.2012
Nemožné – hrubá omítka má víc struktury
Montana 4/2012

Nemožné – hrubá omítka má víc struktury

Novinka z Labských pískovců   „Nemožné – hrubá omítka má víc struktury,“ myslel si snad každý lezec při pohledu ...
09.08.2012
Jak kníže daroval ruský Matternhorn
Montana 5/2012

Jak kníže daroval ruský Matternhorn

Když se v posledních dnech druhé světové války zastavila kola starého rozhrkaného žebřiňáku taženého obstarožní herkou u napůl rozbombardovaného ...
08.10.2012
Miro Peťo: Třetí volný přelez cesty Jet Stream
Montana 6/2012

Miro Peťo: Třetí volný přelez cesty Jet Stream

Miro Peťo: Třetí volný přelez cesty Jet Stream   „Jet stream neboli tryskové proudění je proudění vzduchu v atmosféře ve směru ze západu ...
05.12.2012
Lofoty: Po nebi přichází peklo
Montana 6/2012

Lofoty: Po nebi přichází peklo

„Zavolej vrtulník a řekni, že je tady jeden horolezec, kterýmu se už nechce lízt.“ Tak tahle Filipova slova mi vytanou na mysli pokaždé, když si vzpomenu ...
05.12.2012
Red Rocks climbing
Montana 3/2013

Red Rocks climbing

Do amerického parku Red Rocks, který se nachází hned za branami proslulého Las Vegas, se stojí za to vypravit především kvůli tradičnímu ...
11.06.2013
Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca
Montana 5/2013

Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca

Máte už dost přelidněných sektorů, jako je Nago, Massone, San Siro nebo La Vela? Nebaví vás davy na Slunečních plotnách? Chcete vyzkoušet něco jiného, ...
08.10.2013
Erárky nemají v cestách na písku co dělat!
Montana 2/2014

Erárky nemají v cestách na písku co dělat!

Erárky nemají v cestách na písku co dělat!   „Hele, tu cestu si dej, jsou tam dva kroužky, jó, a k tomu hromada slušnejch erárek, takže ...
09.04.2014