Fair Head - tradiční lezení v Irsku, Montana 3 / 2013

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Fair Head - tradiční lezení v Irsku
Nejlepší skalní lezení v Irsku, vysoký strmý doleritický útes Fair Head s impozantními liniemi na dvě až tři délky
 
 

Fair Head - tradiční lezení v Irsku

 
Na pobřeží Severního Irska se nachází lezecká oblast, která je podle mého názoru jedním z nejlépe střežených lezeckých tajemství Evropy. Kvůli svému focení jsem během let procestoval stovky lezeckých oblastí po celém světě, a přitom jsem něco tak kvalitního, jako je Fair Head se svou absolutně tradicionalistickou etikou, přehlédl. O oblasti jsem se dozvěděl teprve nedávno během přednášky právě o britském tradicionalismu. Popis pro mě do té doby neznámé oblasti nenechal nikoho na pochybách, že je třeba se přes La Manche vypravit: Jedná se o nejlepší skalní lezení v Irsku, vysoký strmý doleritický útes Fair Head, nabízející impozantní linie na dvě až tři délky.
 
Jakmile se tam člověk dostane, může vidět podél oceánu pět kilometrů dlouhý a na mnoha místech až sto metrů vysoký útes bez jediné stopy po nějakém lezení. Silnice vedoucí k Fair Head v Severním Irsku jsou stále užší a opuštěnější. Projíždíme kopcovitou krajinou, která je na první pohled náhodně rozčleněná ručně skládanými kamennými zdmi. Z lezeckého hlediska je krajina nezajímavá a jen těžko se dá uvěřit, že se tady někde skrývá takový skvost, jakým Fair Head má být.
 
 
Zastavili jsme s autem mezi řídkou skupinou stromů u staré usedlosti a znovu se nervózně dívali do mapy. Může to být majetek Seana McBridea, kde mají začínat značky vedoucí až na hranu útesu? Po další chvíli bloudění jsme zastavili na štěrkovém parkovišti vedle velké farmy. Psi štěkali na dvoře a stovky ovcí bečely na loukách kolem nás. Zatímco mí lezečtí partneři Gerke a Rogier začali energicky a rozhodně třídit svou horolezeckou výstroj, já se snažil zorientovat v okolní krajině. V blízkosti zchátralé usedlosti jsem nečekaně narazil na ženu, která mi vstřícně nabídla, že pokud chceme, můžeme si vedle ruin postavit stany a zbytky staré usedlosti využívat jako náš base camp. Pak nám paní McBrideová ukázala cestu k vrcholu útesu a s větrem v zádech, který si pohrával s jejími sluncem prozářenými šedivými vlasy, odešla.
Zanedlouho jsme se konečně za pomoci průvodce z roku 1989 trochu našli a dostali se na vrchol útesu. Ovšem ani zde ještě nebylo vyhráno, protože bylo nutné se ve stěně zorietovat, dívali jsme se na ni z nezvyklé ptačí perspektivy, na rozdíl od běžného pohledu zpod skály. Pro nováčky tedy vcelku obtížný úkol.
 
Rogier a Gerke v drihé gélce "Born to Run E4,6a"
 
 
Ovšem hned s koncem prvního lezeckého dne můžu konstatovat, že Fair Head se jeví jako opravdový lezecký ráj. Všechna má předchozí očekávání byla překonána. Kvalitní a náročné cesty, dobrodružství ryzího britského tradicionalismu a neskutečně vzdušný pohled na oceán. To jsou všechno kvality, které vám útes Fair Head v Severním Irsku dopřeje. A pro mě jasný závěr. Fair Head řadím bezpochyby mezi první tři nejlepší lezecké oblasti v Evropě.
 
Rogier Koppejan ve druhé délce "Face Value, E4,6a"
 
 

Lezení ve Fair Head

 

Kdy tam jet:

Nejlepší roční období pro lezení ve Fair Head je léto, ale pokud nenastane delší období dešťů, dá se lézt také na jaře a na podzim. Ovšem nezapomeňte, že jste v Británii a déšť je zde na denním pořádku, stejně jako od oceánu neustále foukající vítr. 
 

Jak tam jet:

Ideální spojení je letem do Belfastu a pak si najmout auto a přes Ballycastle dojet k jednomu z parkovišť nedaleko útesu (trvá to asi 2 hodiny).
 

Kde bydlet:

Přenocování ve stanech za pět liber na noc je povoleno na pozemcích Seana McBridea. Pokud upřednostníte postel před karimatkou, můžete se obrátit na pana a paní McBrideovy a ti vás rádi za poplatek ubytují ve své zemědělské usedlosti.
 

Co si přečíst:

Ideální je průvodce Fair Head: Rock Climbing Guide (ISBN 0-902940-18-X).
 

Jaké je lezení:

Fair Head tvoří tmavě zbarvený dolerit a cesty jsou až 100 metrů dlouhé. Nenajdete zde jediný nýt, vše je třeba si odjistit, ale to už samo o sobě vychází z toho, že se jedná o tradicionalistickou oblast. Skála samotná je krásně členitá a k zajištění nabízí nepřeberné možnosti. Ovšem je třeba dodat, že lezení zde je velice fyzicky i psychicky náročné. 
 

Jaký matroš:

Dvě sady camalotů Black Diamond
Dvě sady vklíněnců
Stometrové lano na zřízení trvalé slaňovací trasy včetně chrániče na lano proti prodření
Několik různě dlouhých kulatých i plochých smyček
Dvě lana půlky
A rozhodně přilbu
 
Rogier Koppejan na vrcholu útesu
 
 

Pozor:

Uvědomte si, že se pohybujete na soukromých pozemcích a podle toho se také chovejte, majitel má nezpochybnitelné právo vás z pozemku vykázat a máte po lezení, protože se nedostanete k hraně útesu.
 

Co další aktivity:

Oblast kolem Fair Head je ideální pro celodenní túry. V čase, kdy nepřeje počasí, ať už kvůli větru nebo dešti, doporučuji rybaření, návštěvu ostrova Rathlin Island a samozřejmě místní whisku. V některých kavárnách v Ballycastlu se dá najít i wifi.
 
Přenocování u Seana McBridea
 
 

Kdo je Martin Fickweiler 

(Narozen v Nizozemsku v roce 1977)
 
„Již od dětství jsem vzdorovitě hledal různé cesty ke svobodě a nikdy jsem se doopravdy necítil být součástí společnosti. Snil jsem o cestování kolem světa a objevování nových krajin. Protože žiji pod úrovní hladiny moře, na jednom z nejplošších míst naší planety, bylo pro mě logickým krokem stát se horolezcem.
 
Když jsem trochu vyrostl, naučil jsem se, jak používat lana, a začal jsem lézt po budovách. Poté, co jsem se v lezení zdokonalil, jsem chtěl začít objevovat nové cesty a vzdálené oblasti. Nejistota zažívaná při cestách do takových míst a duševní i fyzické výzvy mi daly intenzivní pocit svobody a přiměly mne, abych byl ostražitější k době, ve které žijeme.
Naučil jsem se, že moderní společnost nám poskytuje hodně pohodlí, ale polyká náš čas, a proto ovládá naše životy. Mým největším úspěchem v životě je mít tolik volného času, jak jen to je možné, abych mohl dělat to, co miluji ze všeho nejvíce: trávit čas s rodinou, lézt po skalách a fotografovat.
 
Během mé kariéry lezeckého fotografa se toho stalo mnohem víc než jen to, na co nakonec zůstanou dobré vzpomínky. Některé fotografie mám rád právě proto, že dokáží zastavit tu jedinečnou chvíli, která se už nikdy nevrátí. Pro mě je dobrá fotografie střípkem života, který nechává divákům prostor pro otázky a fantazii. Aranžuji své fotografie co možná nejméně, to raději udělám obrázek, který nemusí nutně být nejdokonalejší. Vždy se pokouším fotografovat lidi tak, abych co nejméně zasahoval do toho, co právě dělají. Od loňského roku, kdy jsem začal fotografování studovat, se čím dál víc zaměřuji na fotografování v dokumentárním stylu. 
 
Věřím, že v časech, kdy je s tolika věcmi manipulováno, čímž se pak tyto věci stávají možnými, jsou dokumentární fotografie a skalní lezení dvě čisté aktivity, které pro mě vždy budou znamenat výzvu!“
 

Některé z lezeckých úspěchů Martina Fickweilera:

Prvovýstupy v Alžíru, Kanadě, Grónsku, Itálii, Peru, Surinamu a USA.
Sedm výstupů na El Capitana, z nichž stojí za zmínku: „The Nose“ v jednom dni, „Zodiac“ v zimě a „Lurking Fear“ sólo. Všechny tři věže v masivu Torres del Paine (v Patagonii) zdolal v jedné sezoně. Podnikl sólo expedici na Sam Ford Fjord (na Baffinově ostrově, více Montana 2/2012) či výstup na Broad Peak.
 

Sponzorován firmou

 
 
Text a foto: Martin Fickweiler, profil Matina F. připravila redakce
 
úvodní foto:  Rogier a Gerke po úspěšném výstupu


Mohlo by vás zajímat

Souboj se samotou na Baffinově ostrově
Montana 2/2012

Souboj se samotou na Baffinově ostrově

Můj nejlepší kamarád, Hans Copier, zemřel 16. dubna roku 2006. Byli jsme si dost blízcí a oba jsme milovali lezení. Často jsme společně cestovali po Evropě ...
04.04.2012
Dolomity objektivem MF: Cima Grande a Hasse-Brandler
Montana 3/2016

Dolomity objektivem MF: Cima Grande a Hasse-Brandler

Strmé skalní stěny a věže Dolomit představují jednu z nejklasičtějších evropských horolezeckých destinací pro vícedélkové ...
09.06.2016