Kráska s náhrdelníkem – Ama Dablam, Montana 3 / 2013

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Kráska s náhrdelníkem – Ama Dablam
Ama Dablam (6.856 m n. m.) je považována za jednu z nejkrásnějších hor Himálaje. Tento majestátní vrchol leží v těsném sousedství Mount Everestu a za svůj název – v překladu Matka s perlovým náhrdelníkem – vděčí obrovskému séraku ležícímu v západní stěně. 
 
 

Kráska s náhrdelníkem – Ama Dablam

 
Prvovýstup na Ama Dablam se podařil v roce 1961 britsko-novozélandsko-americké výpravě, kterou vedl legendární sir Edmund Hillary. V současnosti se tato cesta využívá jako normálka, která je ovšem i přes úseky zajištěné fixními lany stále technicky náročná.
 
Obřad púdža, v pozadí Taboche Peak, 6.367 m
 
 
Naše čtyřčlenná expedice, vedená Karlem Roudnickým a plánovaná na jaro roku 2012, se kvůli několika odpadlíkům a s trochu jinou sestavou účastníků nakonec odkládá na podzim téhož roku. Odlétáme 29. 9. z Ruzyně přes Dubaj do Káthmándú. Cestou z letiště za stálého troubení kličkujeme a vyhýbáme se autům, motocyklistům, rikšám i chodcům. Je jasné, že kdo víc troubí, má přednost. Po třech dnech vyřizování neodkladných věcí, jako je povolení pro výstup, doplacení expedice agentuře, která nám s tím pomáhala, a vyzvednutí karga, odjíždíme na letiště. Tam celý den čekáme, až se zlepší počasí v Lukle, ale protože k tomu nedochází, vracíme se do hotelu. I přesto, že jsme měli letenky zamluvené dopředu, se to opakuje další čtyři dny a nakonec odlétáme helikoptérou. Po příletu do Lukly (2.840 m n. m.) nám už počasí přeje po zbytek expedice. 
 
S kabelkou tu nikdo nechodí
 
 
Cesta do C2
 
 
Nejdřív nás čeká nenáročný pětidenní trek. První zastávka je v Pakdingu (2.652 m), kde přespáváme v místní ubytovně, takzvané lodžii. Další den pokračujeme do Namche Bazaru (3.440 m). Tady zůstáváme o jednu noc déle, kvůli vyřizování nezbytných formalit a lepší aklimatizaci. Namche je jakési střediskové městečko a poslední místo, kde se dá sehnat opravdu vše. Kupujeme plynové bomby, posíláme e-maily, měníme peníze (kurz je všude stejný, za jeden dolar dostaneme třiaosmdesát rupií) a samozřejmě zajdeme do místní hospůdky, tam později také slavíme úspěšné dosažení vrcholu. Dále pokračujeme do Tengboche (3.860 m), kde se nachází největší a nejznámější klášter v údolí Solo Khumbu. Založil ho láma Gulu pocházející z Khumjungu a budova byla dokončena v roce 1919. Poslední noc na treku trávíme v Pangboche (3.930 m), odkud se jde přímo pod západní stěnu do base campu. Do základního tábora jsme si nesli věci potřebné na trek a k tomu nám pomáhal jeden nosič. Ostatní materiál na lezení nám nesli jaci, které jsme viděli až po týdenním treku. Nic se neztratilo cestou tam ani zpět, i když některé tašky a vaky byly potrhané. 
 
Orlí hnízdo v C2, 6.000 m
 
 
Základní tábor se nachází na krásném místě, se zdrojem pitné vody a s výhledem do západní stěny. Druhý den přichází do tábora láma udělat obřad zvaný púdža. Téměř tři hodiny drmolí modlitby a my, kteří přitom popíjíme rýžové víno, máme díky tomu v této výšce pěkné odpoledne. Po třech dnech flákání vynášíme věci do C1 (5.750 m). Čeká nás šest až sedm hodin cesty a 1.150 metrů převýšení. Skály a skalní plotny představují lezení o obtížnosti až stupně IV, ale jedná se o posledních dvě stě výškových metrů. Tady už výšku začínáme cítit a poslední metry nám berou zbytek sil. Místa je zde dost, tak zabíráme dvě plošiny a stavíme stany. Oba tu necháváme postavené a v nich zůstává materiál a jídlo na výstup. Druhý den odpoledne scházíme zpět. Po odpočinku vyrážíme na první a také poslední pokus o vrchol, protože rezervní dny jsme si vybrali v Káthmándú. Jde se nám podstatně lépe, ale dřina je to stále. Stany v C1 stojí a o věci se nám nikdo nepostaral, tak začínáme rovnou vařit. Čeká nás další těžký den. 
 
Léňa krájí poslední metry
 
 
Vycházíme s plnou polní až za sluníčka, dnes máme času dost. Do druhého tábora, C2 (6.000 m) se stoupá po exponovaném hřebenu s mnoha věžemi. V poslední části se překonává jedno z nejtěžších míst, Yellow Tower, o obtížnosti V–VI. Ve dvojce na orlím hnízdě máme obavy, aby tam byl dostatek místa, ale daří se odkopat zmrzlý sníh a postavit oba stany. Dopoledne pokračujeme v lezení do C3 (6.300 m). Čeká nás překonání věže Grey Tower, obtížnost V–VI, a přelezení hřebene Mushroom Ridge, kde jsou časté sněhové převěje. V C3 jsme my a jeden stan Norů, kteří dolézají pozdě za tmy, ale druhý den to otáčejí. Mezi pátou a šestou pokračujeme a posledním úsekem, dlouhým ledovým a sněhovým svahem o sklonu šedesát stupňů, vylézáme až na vrchol. Krásně to drží, sníh je tvrdý a pevný. Před polednem jsme všichni na vrcholu. Podáváme si ruce a fotíme panoramata. Okolní dominanty, jako je vzdálená Cho-Oju, Pumori, Nuptse, Everest a Makalu, se nedají přehlédnout. Na vrcholu si to užíváme celkem dvě hodiny, jsme tady dnes jediní. Některým z nás ale mrznou prsty na nohách, jiným na rukách, a tak začínáme slaňovat. 
 
Konečně, dál už nemusíme
 
 
V C3 po chvilce odpočinku vše balíme a sjíždíme zase o kus níže do C2. Ráno nás čeká slanění posledních metrů do C1, kde máme stan s věcmi a zásobami a opět přebalujeme batohy. Ve finále jsou batohy tak velké, že jídlo ponecháváme u jednoho cizího stanu, který je momentálně prázdný. Po dlouhém sestupu docházíme do base campu skoro za tmy. Náš kuchař Kapur s naším sirdarem Prakasem nás vítají čajem a gratulují nám. Stále popíjíme domácí slivovici, které stačí opravdu malé množství. Po výborné večeři dělá Kapur slavnostní oříškový dort. Je neskutečné, co zdejší lidé dokážou v těchto podmínkách a v této výšce vykouzlit. Do Lukly sestupujeme už druhý den dopoledne a za pouhé dva dny jsme v cíli. Počasí je stálé, tak odlétáme bez větších problémů. Za čtyři dny už stojíme v Praze, tentokrát ale na letišti Václava Havla.
 
Text: Radek Moravec
Foto: archiv autora
 
úvodní foto: Překonání hřebene Mushroom Ridge


Mohlo by vás zajímat

Indiánské léto za polárním kruhem
Montana 6/2013

Indiánské léto za polárním kruhem

Indiánské léto za polárním kruhem   Noc právě končila svou nadvládu nad ostrovem, daleko na obzoru se nad mořem vyklubalo slunce a slabými ...
02.12.2013
Z nórskych skiextrémov do alpských vertikál
Montana 6/2013

Z nórskych skiextrémov do alpských vertikál

Posledné lístie opadalo zo stromov, vrcholčeky Tatier pocukrovala prvá snehová nádielka. Dni sa krátia a ďalší rok plynie ku svojmu koncu rýchlejšie ...
02.12.2013
Sputnikový telefon nemáme - Kyrgyzstán
Montana 2/2014

Sputnikový telefon nemáme - Kyrgyzstán

Nemáme ani koški a ledoruby. Unesli jsme jen kus lana, dvě smyčky a pár karabin. Zato neseme jídlo a benzin na dva týdny. Snad to bude stačit, chystáme se projít ...
09.04.2014
Island Peak – Ostrov v mori ľadu
Montana 4/2015

Island Peak – Ostrov v mori ľadu

Island Peak – Ostrov v mori ľadu     V dňoch 12. 9.–13. 10. 2014 pôsobila v Himálaji v oblasti Solo Khumbu skupina šiestich slovenských ...
10.08.2015