A. Walde: Batoh provoněný temperou, Montana 5 / 2013

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
A. Walde: Batoh provoněný temperou

A. Walde: Batoh provoněný temperou

  
Přibližně před sto lety byly v horských oblastech Kitzbühlu z uměleckých děl k vidění především barokní madony, vyřezávané a bohatě zdobené oltáře, sakrální výjevy v podobě pozlacených sošek nebo plastiky, které zdobily nejeden kostel, kapličku i zámek. Zimní nálady měli místní horalé plné zuby a sníh ocenily tak nanejvýše děti. Ten bílý nesmysl byl před příchodem turistického boomu považován za odpadní produkt. Jaké vyhlídky tedy mohli mít malíři, kteří se rozhodli, že budou malovat na sněhu – sníh a zase sníh? A přesto se jednomu podařilo prorazit. Stálo ho to však nemalé úsilí. Žil v chudobě a byl osočován z různých stran, mnohdy i od svých nejbližších.
                     
Rakušan Alfons Walde se narodil v roce 1891 v Oberndorfu. Hned o rok později se však jeho rodina přestěhovala do Kitzbühlu, protože otec dostal jako ředitel umístěnku do reálky v Innsbrucku. V mládí se skrze umění více zviditelňovaly Alfonsovy sestry, které malovaly poutavé akvarely do místních novin a časopisů a doplňovaly je žánrovými básněmi. Když byl jednoho dne jeden z mnoha akvarelů otištěn v jakémsi dívčím plátku, přisvojil si Alfons jeden nepodepsaný akvarel a vydával ho za svůj. Sestry však na tento podvůdek přišly a v rodině z toho byl nepěkný skandál. Alfonse to nesmírně mrzelo a byl kvůli tomu velice nešťastný. Tento okamžik osudově nastartoval kontroverzní etapu jeho bohatého malířského, ale i soukromého života.
  
Od jedné ze sester si Alfons půjčil malířskou výbavu a rozhodl se, že bude malovat. Ale co? V okolí byl jen samý sníh a sníh. Na portrét si netroufal a o aktech, které by před rodiči musel schovávat hluboko v truhlicích, nemohl ani snít. Na sjezdovce Hahnenkamm se však právě konaly nějaké přebory, světlo bylo přijatelné, a tak si Alfons udělal nějaké náčrty a s vypůjčeným tatínkovým Kodakem vyfotografoval pár snímků. Výsledné dílo se líbilo asi jen jemu, ale zimní nálada na sněhu ho uchvátila. Stále častěji potom podnikal výpady do okolí a pozvolna začínal nahlížet na svět malířskýma očima. Alfonsovo okolí doufalo, že se jeho sněžné obrazy budou dát prodat alespoň někde v Africe. Ale jeho už nemohlo nic odradit. Neúnavně a tvrdohlavě maloval jen zimu a sníh. V roce 1910 přišel jeho první a poměrně velký úspěch. Pět akvarelů a temper mu vystavili ve slavném innsbruckém salonu Czichna. Dostalo se mu také vyjádření ocenění za plastičnost obrazu. Konečně „jeho sníh“ dostal v umění svůj prostor. Výstava mu otevřela dveře do vysokých uměleckých kruhů. Seznámil se s Gustavem Klimtem, architektem Loosem a jinými umělci. Jejich tvorba byla sice ostrým protikladem tehdy moderní secese, ale ocenění, kterého se Alfonsovi od uměleckých velikánů dostalo, mělo patřičnou váhu. V té době se Walde také seznámil se svým celoživotním přítelem Ambrossim, který ho přiměl k tomu, aby šel do Vídně studovat architekturu. A tam začala další kapitola jeho uměleckého života. Walde ve Vídni maloval portréty osob tehdejšího veřejného života a také akty.
 
Osamělý statek, olej 1930
 
 
Proslavil se. Portréty a akty publikoval s patřičným úspěchem v mnoha evropských galeriích, avšak ocenění se jim dostalo i na slavném Carnegie Institute v Pittsburgu. Muzeum v Clevelandu dokonce nějaká díla zakoupilo. Doma však stále nebyl „Prorokem“. Teprve úspěch v madridském Pradu přiměl vídeňskou malířskou akademii k zakoupení několika jeho obrazů. Jen ze slávy se však žít nedalo. Až do této chvíle se Alfons musel živit jako mnoho dalších vídeňských umělců (byl mezi nimi i Adolf Hitler) malováním žánrových pohlednic. 
 
V první světové válce Alfons narukoval jako mnoho dalších Tyrolanů k horským myslivcům. Zde se také setkal se svým přítelem Ambrossim v jednom pluku. Po pracovních povinnostech vyráželi s dalšími horaly prozkoumávat jednotlivé hory. Také slavný Fleischbank v oblasti Wilder Kaiser se stal jejich cílem a podařilo se jim ho brilantním stylem zlézt. Na to, že ani Walde, ani Ambrossi nebyli horolezci, to byl úctyhodný výkon. Další Alfonsovy malířské a horolezecké aktivity přerušil jeho nepříjemný konflikt s armádou. Walde do jakéhosi časopisu namaloval karikaturu ne zrovna populárního velitele a šel si sednout do vězení. Od trestu, možná nejvyššího, ho zachránil jen konec války v roce 1918. 
 
Ani po válce ale Walde nemohl v klidu tvořit. Na zakázku vytvořil plakát pro Trenkerův válečný film Hory v plamenech, který se však určitým lidem zdál příliš militantní. Mnohé galerie se od Waldeho distancují a na vystavování v cizině mu chybí peníze. Živí ho jen malování plakátů, pohlednic a aktů. Nejednou si však modelky stěžovaly na přílišnou zimu v ateliéru. Bylo to nedostatkem topiva, nebo zimou sálající z jeho neprodaných zimních horských krajin?
 
Poměrně slušnou zakázku Walde dostal od správy železnic – vybavuje všechna horská nádraží a nádražíčka akvarely zimních krajin. (Po jeho smrti se tato díla dražila za docela vysoké částky.) Při sepisování smlouvy se železnicí se Alfons seznámil s půvabnou zapisovatelkou Lilli Walterovou z tyrolského městečka Hall. Lilli zima v malířově ateliéru nevadila a zakrátko byla svatba. Po ní se narodily dvě dcerky Eva a Guta. (Walde se během života oženil ještě dvakrát.) 
 
Přestěhoval se opět do Kitzbühlu, ale s Vídní zůstal dále v kontaktu. Přítel Ambrossi mu zařídil a financoval výstavu v Paříži. Waldeho nejslavnější kolekce koupajících se naturistek u Schwarzensee měla obrovský úspěch a ekonomicky ho postavila opět na nohy. Peníze získané touto cestou mu otevřely dveře na evropské výstavy ve Švýcarsku, Holandsku, Španělsku a také v Itálii, kde jeho díla přirovnávali k rafinovanému aktovému stylu Degase nebo Renoira.
  
Druhá světová válka Alfonse zastihla v plné tvůrčí činnosti, ale osud mu opět nebyl nakloněn. Jeho styl malby se dostal do konfliktu s tehdejším režimem. Tentokrát pro přílišnou svobodomyslnost, která se neslučovala s německou rádoby multifunkčností. Byl zatčen kuriozně, při lyžování s rodinou na Hahnenkammu. Od té doby trávil Walde svůj čas v domácím vězení ve svém domě, a to až do konce války. Po ní byl rehabilitován a byla mu nabídnuta funkce státního rady pro umění ministerstva kultury ve Vídni. Ovšem tento impulz musel rakouským politikům dát až spolek francouzských uměleckých klubů, kteří vnímali nadčasovost a nedoceněnost Waldeho tvorby. 
 
Alfonsova poslední léta nebyla radostná. Trápila ho srdeční choroba a začal být apatický vůči svému okolí. Ke konci života vytvořil ještě několik zajímavých fotografických kolekcí, které následně vystavil v Mnichově. Na vernisáž se již nedostavil. Zemřel 11. prosince 1958 na selhání srdce ve svém domě na protějším svahu Hahnenkammu. Po smrti dostal několik čestných doktorátů z různých univerzit a uměleckých škol. 
 
Autoportrét, olej 1936
 
 
Jeho tři manželství zapříčinila nechutné problémy s dědictvím a tahanice o jeho obrazy. Jako horolezec byl Walde podprůměrný. Bral hory jako běžný člověk a spíše je viděl jako námět pro malování. I když láska k nim se mu nedá upřít, zlezl několik pozoruhodných vrcholků, jako už zmiňovaný Fleschbank, nebo některé partie na Marmoladě. Pochvaloval si také Prachovské skály a Tatry. Walde byl malíř, který hledal múzy v horách a také je tam nacházel. Skloubil malování s horolezectvím a horolezectví s malbou. Celý život měl však smůlu v tom, že viděl to, co jiní neviděli.  
 
Text: Pavel Roháček
Obrázky: archiv autora

Mohlo by vás zajímat

Jak kníže daroval ruský Matternhorn
Montana 5/2012

Jak kníže daroval ruský Matternhorn

Když se v posledních dnech druhé světové války zastavila kola starého rozhrkaného žebřiňáku taženého obstarožní herkou u napůl rozbombardovaného ...
08.10.2012
Emil Zsigmondy: Osud svěřil ztrouchnivělému lanu
Montana 5/2015

Emil Zsigmondy: Osud svěřil ztrouchnivělému lanu

Emil Zsigmondy: Osud svěřil ztrouchnivělému lanu Mezi horolezci patřilo Emilu Zsigmondymu místo v kategorii, do které byl zařazen jako hrdina bez horského vůdce. Do ...
08.10.2015
Hohe Wand: I tady začínalo moderní lezení
Montana 3/2012

Hohe Wand: I tady začínalo moderní lezení

Hohe Wand je stolová vápencová hora nacházející se v Rakousku. Je součástí Gutensteinských Alp a nejvyšším bodem je zalesněný ...
12.06.2012
Rauriser Nordwände - skialpový sjezd
Montana 1/2013

Rauriser Nordwände - skialpový sjezd

Je začátek dubna, Velikonoce, a ve Vysokých Taurách je skialpová sezona v plném proudu. I náš Kejda Ski Team vycítil příležitost a s vírou, ...
04.02.2013
Barry White 8B+ fotky
Montana 2/2013

Barry White 8B+ fotky

„Ten boulder je neskutečně perfektní, dokonalý. Strávil jsem s ním tolik času, že jsem se do něj prostě musel zamilovat. Proto také ten název mistra ...
04.04.2013
Ferratové perly rakouských Alp očima RT
Montana 4/2013

Ferratové perly rakouských Alp očima RT

Ferratové perly rakouských Alp očima Rosti Tomance   Po roce jsme zkušenější a už víme, jak si naplánovat týdenní výlet, ...
09.08.2013
Dračí jezero, zasněžený Olperer a Jubiläumsgrat
Montana 3/2014

Dračí jezero, zasněžený Olperer a Jubiläumsgrat

... A přišlo září a s ním odjezd, na který jsem se tolik těšil a také se ho trochu bál. Neboť žena musela pracovat a já jsem se rozhodl ...
11.06.2014
Sága rodu Harlinů
Montana 5/2018

Sága rodu Harlinů

Mezi nesčetnými symbolickými pomníčky na úpatí hory smrti – Eigeru – je skromný, nenápadný, ale na první pohled udržovaný ...
04.10.2018