Banditi v Peru - prváč Ondry Beneše, Montana 5 / 2013

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Banditi v Peru - prváč Ondry Beneše

Banditi v Peru - prváč Ondry Beneše

 
Nápad uspořádat expedici do Peru byl z Editiny hlavy. Pořád mluvila o tom, že chce jet do Jižní Ameriky, protože minulý výlet do Ekvádoru ji absolutně nadchl. Proto jsem na internetu začal hledat všechny možnosti, které Jižní Amerika nabízí…
 
Prvním omezením pro nás byl termín. V zimě Editka studuje a v létě máme kurzy na skalách. Jediná možná doba pobytu tedy byla od jara do léta. Už toto kritérium zúžilo výběr na minimum. Začal jsem proto hledat na internetu. Pátral jsem všude. Nejlepším zdrojem informací byl jako vždy American Alpine Journal a jeho online verze. Zde jsem se dozvěděl o možnostech lezení v Peru nejvíc. Jako první se mi zalíbilo údolí Rurec. Spojil jsem se proto s Italy, kteří tam byli před několika lety. Od nich jsem se dozvěděl, že místo je to sice krásné, ale že příliš možností vytvořit pěkné nové linie nám Rurec neposkytne. A k tomu je tam prý dost vegetace v trhlinách. Hledal jsem tedy dál. Jednou z nejvýznamnějších stěn v Peru je Sfinga (5.325 m n. m). Tato stěna mě okamžitě nadchla. Trochu jsem měl obavy, jestli v ní budou volné linie, a tak jsem zkontaktoval místní lezce. Ti mě ujistili, že místa, kde se dají dělat nové cesty, tam jsou. Největším a rozhodujícím impulzem byl e-mail od Vlada Linka ze Slovenska, který tam společně se skupinou slovenských lezců vytvořil novou cestu. Básnil mi o dokonalé a „chytovaté“ žule. Měsíc po jeho e-mailu jsme se přesvědčili, že měl pravdu…
Jako správní cestovatelé jsme si koupili letenky již půl roku předem. Letenka z Berlína do Limy s dvěma přestupy, v Paříži a Madridu, nás stála zhruba 22 tisíc. Později v Peru jsme od ostatních Čechů zjistili, že se do Peru dá koupit i akční letenka za 12 tisíc. 
 
Sestava ve složení já, Editka, David „Ještěrka“ Michovský a Pepa Ficek se tedy po osmačtyřiceti hodinách cestování konečně dostala do peruánského Chamonix – Huarázu, ležícího ve výšce 3.000 m n. m. Ubytovali jsme se v hotelu Virgen del Carmen, který se stal naším základním táborem. Pokaždé, když jsme se vraceli z hor, jsme se tam ubytovali. Hned první den po příjezdu jsme šli s Carlosem a Cesarem do místní malé oblasti Los Olivos zkusit, jaké je lezení ve třech tisících. Oblast nabízí pár cest na lano a dva větší kameny pro bouldering. Zde se mi povedlo přidat sed k jednomu boulderu a vytvořit tak místním lezcům dobrý motivační boulder „Los papayos“ za 7C. 
 
Další den jsme šli na aklimatizační výlet k jezeru Churup. Je to krásný a oblíbený jednodenní trek, který nás posunul až do výšky 4.500 m n. m. Šlo se nám dost ztěžka, ale stálo to za to. Kluci zvládli i koupel v jezeru a my začali s našimi výškovými rekordy.  
 
Další den jsme se společně vydali do nejvýše položené sportovní oblasti světa, a to do Hatun Machay. Oblast se nachází ve výšce 4.200 m n. m. Tento slepencový skalní les nadchne každého, to se prostě musí vidět. Pro dvouhodinový přesun z Huarázu jsme zvolili Cesarovu společnost „Climber land“, která odvoz do Hatun Machay nabízí. Cena byla 40 solů na osobu (1 sol je asi 8 korun). Dá se tam dostat i za polovic, ale musíte jet místní dopravou s nejméně jedním přestupem. Kvůli bagáži a jídlu na týden, které jsme měli s sebou, jsme raději volili pohodlnější přímý spoj. 
 
Hatun Machay je poměrně mladá oblast, v níž se nachází asi dvě stě cest od těch nejlehčích po 8b. Největší výběr zde naleznou lezci lezoucí stupně od 6a do 7a. V Hatunu se leze zhruba devět let. Největší podíl na rozvoji Hatunu má zřejmě argentinský lezec, jehož jméno jsem zapomněl. V oblasti se stále vrtá, a tak se neustále rozvíjí. Hatun také nabízí obrovské možnosti boulderingu.
 
My jsme ale do této oblasti přijeli kvůli lanu a aklimatizaci nutné pro odjezd na Sfingu. Lezení v Hatunu je dost podobné lezení na písku. Místní slepenec obsahuje velký podíl písku, a tak skála krásně tře. Cesty jsou zde spíše kratší a víc bouldrovější. To je ale díky velké nadmořské výšce spíš klad. Když jsem lezl cesty delší než dvacet metrů, tak jsem dost bojoval s dechem, a vůbec se celé tělo rychleji unavovalo. Ještě v Huarázu mě Cesar nalákal na jeden stále nevylezený projekt na stometrové věži. „Projekt Mono“ se nachází v nejvzdálenějším sektoru. Od refugie, kde jsou všichni ubytováni, se jde tak hodinu. Cesta zpět však trvá téměř dvě hodiny. Argentinec tu vybudoval moc pěkné zázemí, za 30 solů spíte uvnitř na palandě a za 20 vedle ve vlastním stanu. My jsme zvolili stan. Moc pěkné prostředí, lze si tu v kuchyni uvařit, můžete si dát teplou sprchu, je tu solární elektřina, nechybí ani kamna a společenská místnost.
 
"Los checos banditos" v akci
 
 
Pokud budete v Peru a lezete, tak Hatun prostě nemůžete vynechat. Ale zpět k „Projektu Mono“. Na přelezení tohoto projektu byla vypsána odměna, a to ubytování zdarma. Jelikož jsme plánovali zdržet se v oblasti zhruba týden, mohli jsme docela dobře ušetřit… Cesta má tři délky: 7c, 7c+ a 8b. První délky jsem vylezl OS, a tak jsem ušetřil spoustu času na nácvik poslední, klíčové délky. Asi po dvou hodinách promýšlení klíčového místa a celé třicetimetrové délky jsem si dal malou svačinu a šel to zkusit. S obrovským štěstím jsem udělal klíčové místo asi pět metrů nad štandem a mohl tak s nateklýma rukama bojovat v další vytrvalostní pasáži již za zhruba 8a. Boj jak o život a v hlavě jasný cíl. Myšlenka, že už to prostě nesmím pustit, protože jinak budeme muset na nepohodlném štandu viset nejméně dvě hodiny, mě vyhnala k vrcholu. Byl to skvělý zážitek, úžasná cesta v totální divočině. Celý den tam nebyla ani noha, příroda jak ve Švýcarsku. Prostě nádhera. Zařval jsem na Editku:  „Máme to zadarmo!“ a mohli jsme si jít dát poprvé v Peru místní pivo. Během týdenního pobytu v Hatunu se Editce podařily parádní OS přelezy cest do stupně 7c, což je na ženskou v takové výšce krásný výkon. Já ještě zkoušel nevylezený projekt za 8b+, ale jelikož jsem ho začal lézt na konci pobytu, čtvrtý den lezení, tak mi k vylezení chybělo trochu odpočinku. Při nejlepším pokusu jsem vypadl v posledním kroku do madla. Pak už jsem se tam nedostal. Trochu mě to mrzelo, ale myšlenka na Sfingu mě vyléčila. Už se to blížilo.
 
Po týdnu jsme se tedy z Hatunu vrátili zpět do našeho hotelu v Huarázu. David a Pepa šli lézt „Original route“ na Sfingu. Já s Editkou jsme čtyři dny využili na známý trek v údolí Santa Cruz. Trek Santa Cruz je dlouhý něco málo přes 40 km a říká se o něm, že je jeden z nejhezčích v Peru. Vzali jsme si konečně trochu menší batohy a vyrazili na cestu. Po třech dnech krásného, někdy i celkem náročného pochodu jsme dorazili do cílové vesnice Vaqueria. Během cesty zpět přes jezera Llanganuco jsme navštívili místo, kde byla v roce 1970 zasypána československá horolezecká expedice. Mohutné zemětřesení tehdy pohřbilo nejen celý base camp, ale také městečko Yungay. 
 
V hotelu nás již očekával zbytek naší party, a to Pavel „Pája“ Bohunek a Honza „Béda“ Škarohlíd. Kluci se snažili během čtyř dnů „rozdýchat“ v Huarázu a na Churupu. Další cíl, Sfinga, má přece jen 5.325 m n. m., což už je nějaká zátěž pro neaklimatizovaný organismus. Příležitostí moc neměli, už jsme museli odjet do údolí Paron. Tlačil nás čas. Možností, jak dojet k jezeru Paron z Huarázu, je opět několik. Buď nasednete na colectivo (místní minibus asijského typu) a sjedete za 10 solů i s batohy do městečka Caraz a dále pak taxíkem za 80 solů k jezeru. Nebo zvolíte za 250 solů odvoz z Huarázu přímo k jezeru. Záleží na vaší bagáži, co je výhodnější. My volili přímý spoj. Cesta od jezera do BC pod Sfingou byl čistý očistec. Chůze se 40kg batohy ve výšce 4.500 m n. m. nás všechny pěkně prověřila. Za čtyři hodiny jsme se doplazili do base campu, jediného místa, kde je voda.
 
Vrchol La Esfinge
 
 
Pod stěnu je to z base campu dále kamenným polem necelou hodinku. Tam jsme se s Editkou vydali druhý den, zatímco Pája šel na další vynášku od jezera. Béda lehl do stanu a vstal až za pět dní. Skolila ho výška a střevní potíže. 
My jsme se ještě téhož dne pustili do práce. Směr jsme měli vybraný už předem. Zvolili jsme si pravou, SZ část stěny. Vlado Linek mi doporučil linii vpravo od jejich cesty „Welcome to the Slabs of Koricancha“. Stěží jsme se unaveni doplazili s batohy pod stěnu. Celkem rychle jsem vybral jasný volný směr a pustil se do práce. Během několika hodin se mi podařilo udělat jeden a půl délky. Druhý den se ke mně již přidal Pája, a mohli jsme se tak společně pustit do našeho prvovýstupu na Sfingu. S sebou jsme měli šedesát nýtů, ale věděli jsme, že naše dvě baterie dají nanejvýš čtyřicet nýtů, takže jsme neustále byli pod tlakem toho, že baterie nedobijeme a ruční vrtání 10mm kotvy v tak pevné žule a v pěti tisících je prostě utrpení. Proto jsme se celou dobu snažili dávat nýty jen v plotnách, kde bylo třeba.
Zbytek délek jsme lezli po vlastním jištění. S bateriemi jsme spali a chovali je jak miminka. Tato péče se nám vyplatila. Baterie jen tak tak vydržely na čtyřicet nýtů (10 x 60 mm). Dalším otazníkem pro nás bylo počasí. Letošní sezona v Bílých Kordillerách byla dle místních jedna z nejhorších za posledních sedm let. Na hřebenech ležela spousta čerstvého sněhu a počasí ne a ne být stabilní. Pak se na nás ale usmálo štěstí a měli jsme čtyřdenní okno pro náš prvovýstup.
 
Těch pár hodin, kdy do stěny svítí slunce, nám k lezení muselo stačit. Každý den po třetí hodině odpoledne přišla zima a volné lezení se stalo mnohem těžším. Po čtyřech dnech jsme společně s Pájou vylezli na vrchol. Pro nás oba to bylo šest náročných dnů bez odpočinku a moc jsme se těšili na další rest day.
 
La Esfinge se zakreslenou cestou "Los Checos Banditos"
 
 
Následující den jsme museli strávit celý ve stanu. Počasí se zhoršilo. Velké poryvy větru střídaly smíšené přeháňky. Další den byl v plánu pokus o jednodenní přelez. Budíček jsme měli jako každý den v pět hodin, ale počasí se moc nezlepšilo. Po krátké debatě se rozhodujeme, že uděláme jen pár fotek, půjdeme sundat fixy a mizíme pryč. Všichni jsme už byli dost unavení. Rozhodnutí, jestli budeme čekat třeba i několik dní na dobré počasí, nebo pojedeme do Huarázu na pivo, bylo rychlé a jednostranné. Po stažení lan jsme na záda opět nandali těžké batohy a nechali za sebou nádhernou stěnu Sfingy (5.325 m n. m) a náš prvovýstup „Los checos banditos“, který má 600 m, 12 délek. Cesta má spoustu lehčích, ale o to více morálových délek. Klíčovou délkou je ta devátá za 7c. Do cesty jsme osadili 20 postupových nýtů a dvacítku nýtů jsme nechali na štandech. Jedná se o krásné lezení v pevné skále, kde největší obtíže najdete v technických plotnách. 
V následujícím posledním týdnu jsme si chtěli vyzkoušet vše, co se dá za sedm dní stihnout. Den po návratu ze Sfingy jsme vyrazili na dva dny za boulderingem do údolí Llaca. Tato oblast nabízí pěkný bouldering a nachází se jen hodinu od Huarázu. Nechali jsme se vysadit v horních partiích oblasti. Během dvou dnů jsme pak následně scházeli do doliny a potkávali kameny různé velikosti. Bylo to parádní. Co se nám jen trochu líbilo, to jsme vylezli. Žádný průvodce, jen lezení vylezených i nevylezených směrů.
Další den, další zážitek. Za deset dolarů jsme si půjčili celoodpružená kola a vyjeli taxíkem do sedla v Černých Kordillerách. Čekal nás sjezd do Huarázu s převýšením 1.200 m. Horská kola mají v Peru budoucnost. Krásné vesnice, políčka, volně pobíhající dobytek, to vše dává cyklistice v Peru zvláštní kouzlo. Jen ta kola by to chtělo lepší. Naše tříhodinová trasa vedla často kamennými stezkami, na které půjčená kola prostě nestačila. I tak to ale vřele doporučujeme. Byl to příjemný zážitek. Po měsíci v okolí Huarázu mizíme do Limy za posledním zážitkem. 
 
Jelikož jsme letěli o tři dny později než Editka, měli jsme možnost zkusit sport, který mě již delší dobu lákal. Společně s Davidem a Pepou jsme odjeli na jih od Limy, kde jsme se dva dny učili jezdit na surfu. Pobřeží Peru omývá Pacifik a prý zde tvoří jedny z nejdelších vln na světě. Takže je Peru světoznámou surfařskou destinací. V létě zde sice sezona není, ale jezdit se dá celý rok. Naším cílem na pláži Cerro Azul bylo postavit se na prkno. Poslední den se dostavil několikavteřinový úspěch. Pro začátečníky, jako jsme my, to byl obrovský zážitek. Čelit velkým vlnám a pokoušet se nějakou chytnout, to je teprve adrenalin. Občas jsem se bál víc než v naší cestě na Sfingu.
 
Peru nás moc bavilo. Každý den jsme se snažili si užít a celkem se nám to i dařilo. Krásná příroda, nádherní vesničani, krásné hory, boží moře a spousta zážitků. To vše dělá z Peru místo, které byste neměli minout.
 
Na závěr děkujeme těm, kteří nám pomohli, a to firmám HUDYsport, Rock Empire a Tendon. A pro ty, kteří by si s námi třeba chtěli zalézt, děláme kurzy lezení na skalách a na umělé stěně pod značkou Easyclimbing.cz.
 
Text: Ondřej Beneš
Foto: archiv O. B.
 
Nákres prvovýstupu
 


Mohlo by vás zajímat

Na křídlech vážky - Sólohákování v podání Sílvie Vidal
Montana 4/2012

Na křídlech vážky - Sólohákování v podání Sílvie Vidal

Na křídlech vážky - Sólohákování v podání Sílvie Vidal     Je to už více než dva měsíce, co jsem se ...
09.08.2012
Lofoty: Po nebi přichází peklo
Montana 6/2012

Lofoty: Po nebi přichází peklo

„Zavolej vrtulník a řekni, že je tady jeden horolezec, kterýmu se už nechce lízt.“ Tak tahle Filipova slova mi vytanou na mysli pokaždé, když si vzpomenu ...
05.12.2012
K vrcholu Illimani (6.438 m) – krížom cez Južnú Ameriku
Montana 1/2013

K vrcholu Illimani (6.438 m) – krížom cez Južnú Ameriku

Naša dvojčlenná miniexpedícia sa rozhodla dostať k druhej najvyššej a najkrajšej hore Bolívie tak povediac „spoza bučka“. Mali sme v pláne ...
04.02.2013
Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca
Montana 5/2013

Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca

Máte už dost přelidněných sektorů, jako je Nago, Massone, San Siro nebo La Vela? Nebaví vás davy na Slunečních plotnách? Chcete vyzkoušet něco jiného, ...
08.10.2013
Indiánské léto za polárním kruhem
Montana 6/2013

Indiánské léto za polárním kruhem

Indiánské léto za polárním kruhem   Noc právě končila svou nadvládu nad ostrovem, daleko na obzoru se nad mořem vyklubalo slunce a slabými ...
02.12.2013
Tioman – lezení na zapomenutou horu v Malajsii
Montana 1/2014

Tioman – lezení na zapomenutou horu v Malajsii

Poprvé byla zdolána až v roce 2000. O deset let později, když jsem Dragon Horns (Dračí rohy) na ostrově Tioman v Malajsii navštívil poprvé, se tu nacházely ...
03.02.2014
V Peru nás mají rádi – úspěšná česká výprava
Montana 3/2014

V Peru nás mají rádi – úspěšná česká výprava

Checos Banditos nám v Bílých Kordillerách posílili dobré jméno, a tak přestože od návratu Hudy výpravy uběhl měsíc, Carmen, majitelka ...
11.06.2014