Spáry v Orcu, Montana 6 / 2013

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Spáry v Orcu
Jestli Vám někdo vykládal, že Valle dell´Orco, italské žulové údolí,  jsou evropské Yosemity – nevěřte mu. Nenajdete zde kilometrové stěny ani stometrové  spáry na žábu jak podle pravítka. Ovšem nádherná  příroda, syrové a dobrodružné lezení po žulových hradbách lemující zařízlé údolí severně od Turína se Vám, pakliže máte lezení spár v oblibě, jistě bude líbit.
 
 

Spáry v Orcu

 
„Genius loci“ lezeckých oblastí nespočívá jen v přírodních krásách a společenském zázemí. Vždy mě to táhlo do oblastí, kde narazíte na cesty které jsou opředeny divokými příběhy a vyzařují auru nedostupnosti a nebezpečí. Odvážlivci v nich bývají po zásluze odměněni skvělými zážitky – nejen v Ádru, na Gritu, ale právě i v Orcu. A tak jsem  s partičkou dobrých pískařů vyrazil na zteč. 
 
Sergent - Cannabis
 
 
Téměř na konci zdánlivě nekonečného horského údolí   se rozkládá u břehu jezera městečko Ceresole Reale, které bývá ideálním místem pro lezecký base camp. Okolo jezera leží několik kempů, horské chatičky obložené žulovými deskami a honosné penziony. Najdete zde malý obchůdek s potravinami, se suvenýry a lezeckými průvodci. Hlavní koncentrace lezeckých sektorů je níže od Ceresola – okolo silničních tunelů například naleznete nejznámější sektory „Sergent“  a „Caporal“, kvůli kterým za to stojí do Orca vyrazit.
 
Avantgarde
 
 
Právě Caporal je označován jako nejlepší  kus žuly v celém Piemontském regionu. 150 metrů vysoká hradba hladké žuly je ztělesněním vývoje Italského lezení v 70. Letech. Po logických pěkných  komíno-spárových průstupech „Tempi Moderni“ 6c+ a „Diedro Nanchez“ 6b byla prostoupena kultovní línie „Sole Nascente“ 7b, která v sobě skrývá jemné a vzdušné traverzy, pěkné spáry  a již volně překonaný technický převis, kde při 7b krocích nad erárními vklíněnci vzrušením zamrazí. Nejvíce vyhledávané jsou fotogenické línie z průvodců: Ubíhající sokolík „Orechia del Pachiderma“ 6b a dlouhá stěnová „Itaca del Sole“  ve které se povětšinou končí na polici po třetí délce. Zbývající 2 délky na vrchol jsou těžké písemky za 8a a 8b. V Caporalu najdete kolem 30 logických směrů zahrnující jak technické lezení, tak i sportovky odspodu až nahoru spíše těžšího kalibru.
 
Příjemné rozptýlení po dlouhých a exponovaných cestách čeká na lezce pod Caporalem ve formě velikých balvanů na které vedou tu a tam lezecké cesty. Nejúžasnější je „Avantgarde boulder“ . Kámen vypouklý a hladký jak tělo pěkně vypaseného žulového tolstolobika.  Chcete-li fotku kalendářovku, tak neváhejte do stejnojmenné cesty diagonální spárou za 6b+. Surovou masu skály protíná několik různorodých spár do 10m vysokých a níže u starého důlního jeřábu můžete narazit jak na 7a rajbáčky, tak i na projekty vedoucí v převislé,  pravidelné mozaice odtěžené skalní stěny.
 
Druhým nejvíce vyhledávaným lezeckým cílem je Sergent -  rajbasový obr, kterému sekunduje výrazný pilířek „Lost Arrow“. Paralelně s prvními výraznými výstupy na Caporalu, i zde začali „škodit“ místní rebelové, dvě skupinky lezců, kteří se navzájem zdravě hecovaly a škádlily.  První cesta „Cannabis“ kopírující tenkou prstovou spárku  byla přelezena volně až v 1986 a první klíčová 7b délka je i dnes opravdu těžký oříšek. V předposlední délce zase překvapí převislá hladká žába, která pěkně potahá za unavená předloktí.   Autorem této perličky byl Danilo Galante, mladej pašák, kterého vzápětí upoutala jedna z nejhezčích spár v celých Alpách. Jako jizva „Žofrého d´Pejraka“, tak i Sergentovu skalní tvář protíná diagonální žulová jizva.  Galante téměř stometrovou spáru ozdobil pouze nýty na štandech a tak rázem vznikl „prubířský kámen“ tradičních lezců v Alpách. V době, kdy kamaloty vel.6  byly ještě zbožným přáním se například celá druhá délka lezla bez postupového   jištění.  Jen málokterý švihák si tento úsek proto „lajznul“ lézt stylem, který předvedli na na známých  fotkách tehdejší lezecké ikony – Berhault a Eglinder. Kluci ručkovali ve vodorovné spáře s nohama na tření v hladké stěně pod spárou – inu komu čest, tomu čest. My bez šestkových kamarádů, jsme raději při traverzování  vnořili svoji pravou nohu až po koleno do spáry stylem, čím hlouběji, tím líp. Ale jste-li zvyklí na adršpašské pětkové hlemzárny, pak je to pro vás koloběžka. Však má již tato cesta několik sólo přelezů.
 
Boulderová spára Fessura Kostelitz
 
 
V centrální stěně najdete jak  vícedélkové spárové populárky jako je „Nichia dell Torture“ 6b s jedním vypečeným místem,tak i rajbasové lahůdky, kterých je požehnaně v levém položeném sektoru lehčí obtížnosti.  Asi nejlezenějšími spárami jsou jednodélková žabka „Incastromania“ 6a, obtížný sokolík „Legoland“ 6b, kde druhou délku tvoří famózní stropová spára obtížnosti 7b+. No tato italská morda jistě snese srovnání s legendární Yosemitskou „Separate Reality“ . Zkuste a uvidíte…
 
Když se posuneme do odlehlejšího pravého sektoru, odhalíte zprvu skryté zákoutí plné nádherných (nejen) jednodélkových cest. Spára „Elisir D´Incastro“ 6b+ a vícedélková  „Jedi Master“ 6c+ patří mezi povinné cíle. Stejně jako u Caporalu, tak i zde se na planině pod Seržantem nachází hřbitov obrovských boulderů, ve kterém lze nalézt hned u silnice jak nejslavnější kýčovou spárku „Fessuru Kosterlitz“ 6b, tak i legendární prstovku 6c+ poprvé vylezenou  slavným, již zmiňovaným Patrickem Eglingerem.
 
Zabrouzdáme-li  k jednodélkovým oblastem ležícím přímo nad Ceresole, mohu směle doporučit oblast „Droide“, jednu z nejmladších oblastí. Střídají se zde zajištěné stěnové cesty s logickými spárovými liniemi, jakýpak další doporučovaní, za den stihnete vylézt skoro všechny pěkné línie a nebudete litovat. Trošku méně potenciálu skýta opodál ležící sektor „Dado“. Pakliže budete mít dostatek lezeckých dní, tak i zde můžete najít příjemné jednodélkové povyražení a nejkrásnější spáru v údolí „Sitting Bull“ 6c+ od mistra Manola. Pro nenáročné rodinky s dětmi je ideálním cílem „Pietra filosofale“, malá skalka s dvaceti cestami do stupně 7a+, ke které vede pěkná procházka přírodou a je zde výhled do celého údolí. 
 
Bohužel jsme neměli možnost navštívit celou paletu zdejších lezeckých sektorů. Příjemné odpoledne nám přichystala oblast „Torre di Aimonin“, která překvapila jak hustou podnástupovou vegetací, tak i výživnými rajbasy v centrální stěně. Zřejmě nejfantastičtejší cesty však vedly na výrazný pilíř. Například vzdušná, levá údolní hrana „Pirimpelle Semicotte“ 7a+, to byl majsterštyk ve kterém jsem chrochtal blahem nad tou krásou (a obtížemi). Zde se ukáže, kde má kanec trenýrky.
V deštivém počasí přinese vysvobození  sektor „Bosco“, tyčící se nad stejnojmennou vesničkou na začátku hlavního údolí. Ze třiceti cest sportovního charakteru se mi málokterá nelíbila, opravdu pěkné sportovní povyražení. Bude-li zatečeno i zde zbývá převislé „Franchiamo“ sytící v 90.letech hlad po sportovních dardách do kopce. Pěkně hned od cesty začínají mohutná břicha, ve kterých vmžiku pocítíte sílu mocného G a řeknu vám, že pro unavená těla z vícedélkových cest to byla nevšední makačka.
 
Další z mnoha oblastí popsaných v novým průvodci si budete muset prozkoumat sami, přeji šťastnou cestu. Třeba se zde potkáme, nějaké resty mi tu zbyly.
 
Droide - krásné jednodélky
 
 

Vývoj lezení v Orcu

 

1973-76

Období symbolizované filozofií „Nuovo Matino“, které se vyhraňovalo vůči tehdejšímu pojetí lezení – pomocí technických pomůcek dosáhnout vrcholu za každou cenu. Lezci kolem hlavního iniciátora G.P. Mottiho nacházeli potěšení v prostupování logických a estetických skalních línií, pobytem v přírodě s kamarády a minimalizací technického lezení.
 

1978-85

Skupiny sdílející filozofii předcházející dekády, začaly dávat přednost menším skalním útvarům před samotnými horami a posouvaly zde hranice volného lezení. Etika vytváření nových cest měla stále charakter tradičního lezení. Objevuje se na scéně místní legenda Maurizio Oviglia.
 

1990-99

Osazování nýtů v nových cestách představovalo otevření nových dimenzí volného lezení v údolí. Obtížnost se zvýšila ke stupni 8a. Stále se však objevovaly a přelézaly tradiční spárové cesty bez fixního dojištění. V technickém lezení se dosáhlo hrůzostrašného stupně A5 cestou „Aerospike“.
 

2003-04

Exploze extrémního lezení. Někteří špičkoví sportovní lezci zavítali do údolí a nasadili laťku cestami „Greenspit“ 8b+ (D.Berthod) a „Itaca nel Sole“ 8b (C. Brenna) proklatě vysoko.
 

200-13

Návrat do budoucnosti. Model anglo-saského s použitím vlastního lezení, kde jen to bude možné a minimalizace užívání nýtů – to je zaklínadlo moderních dobrodruhů. Zároveň se otevírají nůžky napětí mezi sportovněji zaměřenými skupinami a vyznavači vlastního zajišťování. Zdá se, že napětí stále roste, nedivte se proto, když v některých cestách budou chybět plaketky nýtů a proto si své železné kamarády pro jistotu vezměte i na přejištěné spárové cesty. 
 
Text: Jan „Čaj“ Šálek
Foto: archiv autora
  
Průvodce do oblasti najdete v Horokupectvi.
 
 
   
 


Mohlo by vás zajímat

Orco - evropská mekka spárařů
Montana 5/2014

Orco - evropská mekka spárařů

Náhodná pětidenní návštěva italské klasiky spárového lezení mi dává šanci nahlédnout pod pokličku místní ...
08.10.2014
Vzdušný balanc nad Fiammou
Montana 2/2012

Vzdušný balanc nad Fiammou

Vzdušný balanc nad Fiammou   Začátkem října jsem se s 3 kamarády vydal na lezecký výlet do Itálie. Dva z nich jezdí do oblasti ...
04.04.2012
Hohe Wand: I tady začínalo moderní lezení
Montana 3/2012

Hohe Wand: I tady začínalo moderní lezení

Hohe Wand je stolová vápencová hora nacházející se v Rakousku. Je součástí Gutensteinských Alp a nejvyšším bodem je zalesněný ...
12.06.2012
S highlajnou do neznáma: Cima Tresciana
Montana 6/2012

S highlajnou do neznáma: Cima Tresciana

Půl roku od naší první highlinové výpravy do Alp jsme se vydali na další průzkum terénu. S Markem a Ančou, oběma zkušenými highlinery ...
05.12.2012
Sicílie: San Vito lo Capo
Montana 3/2013

Sicílie: San Vito lo Capo

To si tak sedíme na bouldrovce, debatujeme nad obtížností jedné cesty a najednou Nicky vyhrkne: „Hej, co kdybychom jeli na konci listopadu na Sicílii na týden ...
11.06.2013
Spárou za tátou
Montana 5/2013

Spárou za tátou

„Koukej na tu holku, ta jede! Ona snad vynechala kruh!“ překvapeně zvedá hlavu kolemjdoucí lezec ověšený smyčkami. Vidí jen svižnou růžovou tečku, ...
08.10.2013
Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca
Montana 5/2013

Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca

Máte už dost přelidněných sektorů, jako je Nago, Massone, San Siro nebo La Vela? Nebaví vás davy na Slunečních plotnách? Chcete vyzkoušet něco jiného, ...
08.10.2013
Šikmá smrt: Tři nezapomenutelné cesty na písku
Montana 4/2014

Šikmá smrt: Tři nezapomenutelné cesty na písku

Šikmá smrt: Tři nezapomenutelné cesty na písku  „Dají se lézt širočiny v kraťasech?“  „Ano, jen se pak člověk v noci ...
13.08.2014
Champorcher – bouldering v italské Aostě
Montana 5/2014

Champorcher – bouldering v italské Aostě

V prostředí sportovního lezení se údolí Aosta proslavilo především svými pozoruhodnými skalními útvary, které se táhnou ...
08.10.2014