Freeride v Gruzii, Montana 1 / 2014

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Freeride v Gruzii

Freeride v Gruzii

Když jsme před sezonou uvažovali, co by mohlo být jejím vrcholem a kam vyrazit do hor, tak Gruzie nebyla vůbec na pořadu dne. Přesto se nadhození takového nápadu v příští chvíli stává reálným plánem letošní zimy. Podobná hektická rozhodnutí nejsou v podstatě pro partu ze StatusNormalu ničím zvláštním, vždyť takhle začínají všechny zajímavé příběhy. 
Spouštíme tedy Google Maps a podrobněji zkoumáme, do které části země v jihozápadní Asii vyrazit. Převážně hornatou zem z jihu obklopuje Malý Kavkaz, její severní část a současně hranici s Ruskem tvoří pohoří Velkého Kavkazu. Teplejší klima a pět lyžařských areálů nám zásadně zjednodušuje výběr lokality. Po rychlé selekci se cílem stává středisko Gudauri. Je největší a nejvýše položené. Pak už zbývá zjistit jen pár nejpodstatnějších informací, zbytek necháváme jako obvykle až na místo. Náš věrný tranďák tentokrát zůstává doma, protože cestu asi 3.500 km tam a 3.500 km zpět nehodláme trávit v autě, volíme raději leteckou dopravu. 
 
V den D se naše osmičlenná skupina schází na pražském hlavním nádraží, odkud společně vyrážíme směr Ruzyně – Istanbul – Tbilisi. Zhruba tříhodinový let s mezipřistáním v Istanbulu nám zpříjemnily letušky sklenkou gruzijského koňaku. Druhý den ve 4 hodiny ráno jsme již na místě. Sotva posbíráme všechen vercajk a vyjdeme z terminálu, už před námi stojí jakýsi chlapík. Různými gesty a lámanou angličtinou se domlouváme a zjišťujeme, že je to řidič maršrutky, místního taxíku, a zaveze nás kamkoli. Výborně, bez dlouhého hledání dopravy se za pár Gruzínských lari vezeme Transitem do lyžařského střediska Gudauri. Předtím se zastavujeme v hlavním městě Gruzie Tbilisi, jdeme na vyhlídku, do směnárny, na kebab, prohlédneme si trochu místní architektury a po pár prospaných hodinách cesty se ocitáme v největším gruzijském lyžařském areálu.
 
Lyžování v Gruzii má své kouzlo...
 
Gudauri je moderní zimní resort nacházející se ve Velkém Kavkazu, asi 120 km od hlavního města Tbilisi a kolem 50 km od hranice s Ruskem. V těsné blízkosti střediska se tyčí pětitisícová hora, jedna z nejvyšších v Gruzii, Kazbek. Po příjezdu rychle hledáme nějaké ubytování, abychom ještě ten den stihli okusit místní sněhové podmínky. A tak v podvečer vytahujeme lyže, pásy a míříme na hřeben zvedající se přímo od vesnice. První dojmy z krusty, praskající pod lyžemi, nejsou zrovna valné, představovali bychom si něco jiného, a tak doufáme, že výš už to bude lepší. Výstupem na hřeben jsme nastoupali asi tři sta výškových metrů a v horní části se struktura sněhu skutečně začala obracet k lepšímu. První výšlap i sjezdík byly jednoznačně výborné, uvidíme v dalších dnech, až se dostaneme dále. Večer jsme ještě zjišťovali, která místa jsou tu pro freeride optimální.
 
Těmi výchozími body jsou hory Sadzele (3.270 m) a méně pak Kudebi (3.009 m). Tyto vrcholky jsou i nejvyššími body, kam se můžeme nechat vytáhnout na laně. Další den se probouzíme do naprosté difuze, a tak nikam nespěcháme. Navíc zjišťujeme, že lana tahají tak do poloviny areálu a zbytek je zavřený. Podobné počasí nás provázelo přes polovinu pobytu. Dobré na tom bylo, že později se počasí změnilo v hustou chumelenici. A tak většinou od posledního lana šlapeme na pásech okolní hřebeny s horou Chrdili, odkud se pak pouštíme na různé strany. Obzvlášť výživné jsou dlouhé a táhlé pláně. Sníh je však v nižších částech už vyměklý. 
 
Přehoupnutím do druhé poloviny výletu se počasí začíná umoudřovat a my se konečně můžeme vydat výše. Z hory Sadzele je nádherný rozhled na Velký Kavkaz s horou Kazbek téměř jako na dlani. Pěkné počasí však vytáhlo ven i nemalé skupinky freeriderů a skialpinistů. A jak po čase zjišťujeme, mnozí přijeli z různých koutů světa s podobným úmyslem jako my – obhlédnout místní hory. Během dopoledne se to podepisuje i na hoře Sadzele, kde se prašan dlouho neudržel. A tak lepíme pásy a dostáváme se po pěkné hřebenovce většinou přes Sadzele Pass a Kobi Pass na blízké, čerstvě zasněžené vrcholky. Dlouhý sjezd v nadýchaném prašanu je pak odměnou za celkově asi tříhodinovou túru. Pro výstup využíváme prudší techničtější pasáž, abychom stihli ještě jednu jízdu na tu stranu od střediska, kde se otevírá údolí s krásnými dlouhými lajnami. V dalších dnech volíme obtížnější místo, kdy je v některých úsecích potřeba upnout lyže na batoh a překonat pár malých skalních výstupků. Občas si říkám, že jsou podobné výstupy zajímavější než následný sjezd. To, co jsme tady vyzkoušeli, je jen zlomkem z toho, čím tyto hory disponují. Pro příště bychom mohli zvolit verzi s bivakováním, abychom se dostali do vzdálenějších míst mnohem dříve. 
 
Skvělé možnosti všude, kam se podíváš.
 
Ke konci našeho pobytu v Gruzii jsme se rozhodli, že lyže na jeden den necháme odpočívat a zajedeme omrknout okolí. Volba padla na blízkou vesničku Stepancminda (dříve Kazbegi). Po typické snídani složené z párků s nudlemi, slaného sýra a černého čaje jsme začali shánět nějakou dopravu do vesnice. Během chvilky jsme se domlouvili s místním „taxikářem“. Cesta po gruzínsko-ruské magistrále byla vskutku zajímavá. Je to stará vojenská cesta, která vede Kavkazem z Tbilisi až do ruského Vladikavkazu a klikatí se podél hor. Typické jsou pro ni uzounké průjezdy vydlabané ve skále, mosty podepřené čímkoli, co bylo po ruce, a naproti tomu krásná okolní příroda. V Kazbegi, ležícím v nadmořské výšce asi 1.700 m, nás přivítala majitelka malého obchůdku, která nás okamžitě vtáhla dovnitř. Řekli jsme si, že trocha občerstvení nám určitě bodne, překvapením pro nás pak bylo dřevěné počitadlo, které prodavačka vytáhla zpod pultu, aby nám spočítala útratu. Z Kazbegi jsme se vydali na krátký výstup ke kostelu Cminda Sameba. Po chvilce jsme vylezli na travnatou plošinu, kde se nám naskytl pěkný pohled na starý kostel a obrovský Kazbek v pozadí. Kostel Cminda Sameba ležící ve výšce 2.170 m (nebo jinak kostel Nejsvětější Trojice v Gergeti) byl postaven ve 14. století a byl pojmenován podle zaniklé vesnice Gergeti, která se rozkládala u řeky Těreg. Dodnes tu žijí mnichové. Díky velké návštěvnosti turistů se tenhle kostel stal jedním ze symbolů Gruzie. Při zpáteční cestě jsme se ještě zajeli podívat (i přes velký taxikářův odpor – museli jsme mu dát malý úplatek) na přísně hlídanou gruzínsko-ruskou hranici a pak jsme se vrátili do Gudauri.
 
Myslím, že Gruzie je hodně zajímavá země, a budeme se velmi těšit, že se tam znovu podíváme. Rádi bychom poděkovali našim sponzorům, kteří nás na této cestě podpořili: HUDY, Namche, Ymli.
 
Text a foto: Team StatusNormal

Mohlo by vás zajímat

Cesta do minulosti aneb Jak jsme jeli za freeridingem na Balkán
Montana 5/2012

Cesta do minulosti aneb Jak jsme jeli za freeridingem na Balkán

Skalnaté hory jako stvořené pro freeriding, šusťákovky, bujaré oslavy s rakijí a „záhadné“ dopravní nehody – i tak může ...
08.10.2012
Z nórskych skiextrémov do alpských vertikál
Montana 6/2013

Z nórskych skiextrémov do alpských vertikál

Posledné lístie opadalo zo stromov, vrcholčeky Tatier pocukrovala prvá snehová nádielka. Dni sa krátia a ďalší rok plynie ku svojmu koncu rýchlejšie ...
02.12.2013