Meteora - vícedélky na pohodu, Montana 2 / 2014

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Meteora - vícedélky na pohodu
Nebyl jsem si ani trochu jistej, jestli tohle martyrium chci podstoupit a jestli mám vůbec šanci to přežít. Sedmnáct set dlouhejch kilometrů v krátkým autě a skoro stejně chorob a zranění na mým zdevastovaným těle. Jenže panoráma Meteor, které jsem mockrát obdivoval v různejch časácích, tajemné kláštery posazené odvážně na těch nejvyšších skalách a taky vidina pohodového (jak jsem doufal) lezení v teple a klídku mě ve finále do auta nějak poskládaly.
 

Meteora - vícedélky na pohodu

 

Na 1. máje 2013 dorazila naše početná a různorodá partička do vesničky Kastraki pod Meteorami. Dohromady to bylo devět figur od čtrnácti do třiašedesáti let – dvě dámy plus sedm chlapů. Demografický rozptyl rovněž značný – Kladno a Český Brod, Posázaví, východní Čechy a k tomu jeden Krušnohorec. Lezecky taky pořádná směska. Od opravdu dobrejch lezců s morálem přes ostříleného veterána se zkušenostmi, jaký si málokdo dovede představit, po mladý perspektivní lezce či věčné začátečníky. 

 

Panorama s klášterem Roussanou

Že se to nakonec všem líbilo, je trochu zázrak, ale zároveň důkaz, že Meteora a lezení po místním slepenci mají prostě atmosféru a kouzlo. Zaslechl jsem sice různý řečičky o vertikálním brambořišti a podobně, ale s tím bych úplně nesouhlasil. I když určitá paralela by se tu asi našla?!
 
Naše úderná skupina, kterou tvořil Smrk, Zemanovci (nemaj naštěstí nic společnýho s vrchním zemanem a jeho partou) a já, si vybírala většinou profláklý, všemi doporučovaný kousky. To, co by pravověrný pískař šmahem zavrhl, my zbabělci vítali s nadšením. Totiž to, že jsou v těchto cestách (všechny byly do 6. stupně UIAA) ta těžší místa dost masivně dojištěna. Takže lezba to byla fakt v poklidu a bez nervů. Boris, kterej leze líp než my, se občas s Vlaďkou objevil v místech podstatně morálovějších. Každej si prostě najde svoje. My lezli lehký, kratší cesty, většinou tak na čtyři délky, na krásný monumentální vrcholy. A o to nám šlo. V oblasti se nacházejí i fláky mnohem delší (cesta „Kontrastprogramm“ VI+ na Grosse Heilige má délek čtrnáct a 450 metrů), ty si ale necháváme na příště.
 
 Z toho, co jsme vysápali, bych rozhodně doporučil „Südwestkante“ V na Ambarii, „Ostkante“ VI na Doupianifels a „Westkante“ VI- na Ypsilotérafels. Zatímco první dvě začínají téměř u silnice, k té další vede dlouhej a výživnej nástup džunglí a pralesem. Rozhodně stojí za to, polezenice je to náramná a na vrcholu se najednou ocitneš přímo naproti jednomu z nejkrásnějších klášterů – rozlehlému Metamorphosis. Pěkné a vyrovnané lezení bylo i v prvních dvou šestkových délkách cesty „Die Tyrannis des Theagenes“ na Bischofsmütze. Z poslední, třetí, jsme ale zdrhli. Je sice nejlehčí, jenže akutně hrozí, že pošleš pár megabalvanů velikosti dračího vejce jističovi přímo na hlavu.
       
Jenda se Zdenkem v Die Tyranis des Thegenes VI na Bischofsmütze
 
V severní stěně Doupianifels vede dostatek novějších, mnohdy po francouzsku odjištěných dvoudýlkovek, nejčastěji tak za V–VI. My tady plánovali strávit závěrečné dva dny pobytu, ale déšť nám tuhle zábavu podstatně zkrátil.
 
Z několika okolních lezeckých oblastí jsme navštívili zřejmě tu nejméně navštěvovanou. Čtyřdélková „Rentnervergnügen“ IV- na Gaitanassu nedaleko vesnice Aghios Dimitrios je lehounkej nakloněnej choďák. Po jeho vyběhnutí skončíš na obrovském osamoceném šutráku vysoko nad okolní krajinou.Vyhlídkovej vrchol jak vyšitej, navíc v úplný divočině bez lidí. Ve dni volna se musí absolvovat ,,povinná“ prohlídka klášterů. Znalec místních poměrů Jarda nás vedl pěkně pěšmo oklikou nádherným lesem kolem kláštera Ypapantis, díky své odlehlosti uchráněného před davy turistů. Odtud směřujeme nahoru do skal a dál pak k ostatním klášterům.Ty už jsou turisty přímo napěchované.Navštívili jsme jen jeden z nich, již zmiňovaný Metamorphosis. Za zkouknutí určitě stojí, ty tři éčka je třeba obětovat. 
       
To, co jsem od tohoto výletu očekával, se splnilo téměř do puntíku. Strastiplná, sebezničující cesta, pěkný lezení na krásný skály, kláštery taky byly, k tomu teploučko a pohodička. Navíc příjemný lidi a překvapivě fakt nepoškozená příroda s želvama, ještěrkama, hadama jak ruka a broukama jak dlaň. Teda skoro. Hic byl na tohle období až skoro přes čáru (občas i 30 °C), ale protože mezi skalama celkem svižně foukalo, dalo se to překousnout. Zvlášť v kontextu letošní ,,parodie“ na počasí, která probíhala na jaře u nás, jsme si to docela vychutnávali. Rozhodně to vypadá, že jsme tu nebyli naposledy.
 
Brambory jsou pěkně v řádku       
    
 

Info

Cesta: Dlouhá, ale orientačně poměrně jednoduchá. Přes Bratislavu, Budapešť, Srbskem kolem Bělehradu pořád na jih do Makedonie. Na hranicích překvapivě všude vystačíš s občankou. V Řecku bych doporučil spíš trasu kolem Soluně. My tak jeli zpátky a přišla mi rychlejší než přímější cesta přes kopce, kterou jsme jeli tam. Převážná část je po dálnicích, i když třeba v Srbsku je na nich hromada různých omezení. Na čerpacích stanicích i mýtech berou eura, karta bude možná výhodnější.

 
Ubytování: Kempů najdeš v Kastraki několik.Vrachos, kde jsme přebývali, je spíš větší a živější. Kdo touží po klidu, může zkusit jinej. Vybavení je ve Vrachos hodně slušné – solidní sociálky, k dispozici jsou plynové vařiče, lednice, posedět se dá pod střechou, můžeš použít i gril. Přímo v kempu je restauračka a jako bonus bazén, kterej přišel vzhledem k počasí vhod.     
Jídlo: Nakoupit se dá v několika menších krámech a pekařstvích v Kastraki (pečivo a nějaké  drobnosti i přímo v kempu), nebo se dá za pět minut dojet autem do Kalambaky, kde mají Lidl i nějaký další supermerkáda. Každej druhej barák je navíc hospoda.
 
Lezení: Oblast pro lezení objevil v sedmdesátých letech minulého století Sasík Ditrich Hasse. Po tom, co v roce 1955 emigroval do Západního Berlína, se mu otevřela cesta až sem. Je samozřejmě taky podepsaný pod spoustou místních linií. Zdejší slepenec je poměrně unikátní a není v Evropě moc podobných míst. Kameny nejrůznějších velikostí k mému údivu až na výjimky celkem držej. Pokud se ale třeba při slanění dostaneš mimo vyšlapanou trasu, tak už je to trochu jinak. Přilba se hodí a s lanem se musí opatrně. Slanění jsou většinou dlouhá, takže dvojitý-poloviční lano je téměř nutností. Cest je obrovské množství v nejrůznějších obtížnostech od jednodélkových až po 14 délek. Lezení stěnové, k tomu spousta spár, komínů a koutů, nechybějí ani vypečený traverzy. My se drželi toho prvního. Do VI. stupně jsou cesty více či méně ukloněné.
       
Lehké délky mají docela dlouhé odlezy, občas se dá omotat větší šutr smyčkou. Friendy a vklíněnce jsme táhli zbytečně, někde se ale určitě použít dají. Do těžších míst dodávají  borháky, ale jak by potvrdil Boris, není to tak všude. Průvodčík má dva díly, my ho koupili v kempu za 29 éček za kus. V prvním díle jsou věci staršího data, druhý díl obsahuje cesty novější. Je pěkně a řekl bych i přehledně zpracován a kromě jiného se tam dozvíš, čím danou cestu eventuálně dojistit.
       
Co se týká termínu, viděl bych to tak na duben květen a potom září, možná půlka října. V létě to bude pro drsňáky.
 
Text: Petr Pipek
Foto: Petr Pipek a Zdeněk Zeman
 


Mohlo by vás zajímat

Cesta do minulosti aneb Jak jsme jeli za freeridingem na Balkán
Montana 5/2012

Cesta do minulosti aneb Jak jsme jeli za freeridingem na Balkán

Skalnaté hory jako stvořené pro freeriding, šusťákovky, bujaré oslavy s rakijí a „záhadné“ dopravní nehody – i tak může ...
08.10.2012
Red Rocks climbing
Montana 3/2013

Red Rocks climbing

Do amerického parku Red Rocks, který se nachází hned za branami proslulého Las Vegas, se stojí za to vypravit především kvůli tradičnímu ...
11.06.2013
Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca
Montana 5/2013

Via Transylvania: Vícedélkovka u Arca

Máte už dost přelidněných sektorů, jako je Nago, Massone, San Siro nebo La Vela? Nebaví vás davy na Slunečních plotnách? Chcete vyzkoušet něco jiného, ...
08.10.2013
THC:Turkish Highline Carnival
Montana 2/2015

THC:Turkish Highline Carnival

THC Turkish Highline Carnival   Kdesi na jihu Turecka, v zemi kebabu a tureckého záchodu, se u malého městečka Geyikbayiri sešla banda šílenců ...
10.04.2015