PeresTrojka - výškařina ve Švédsku, Montana 2 / 2014

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
PeresTrojka - výškařina ve Švédsku
Nedávno jsem na webu zveřejnil několik krátkých videozáznamů, které jsme pořídili při našich pracovních pobytech ve Švédsku. Ohlasy byly veskrze pozitivní (dokonce je prý promítali i dětem ve školách – patrně jako motivační prostředek, aby se děti lépe učily…), nicméně ne všechno se dá zachytit okem kamery. Proto se vám několik postřehů a zážitků pokusím zprostředkovat na stránkách Montany. Možná si říkáte: „Ať jde s tou prací někam… mám té své až nad hlavu... Navíc, tohle je přece lezecký časopis, ne žádná prvomájová ročenka…“
 

PeresTrojka - výškařina ve Švédsku

 
Chápu. Laskavý čtenář ale snad přimhouří oko, bude-li vědět, že v hokně cinkáme karabinami o sto šest a přimhouří snad i to druhé, když toho v textu o té práci zase tak moc nebude. Zavřete tedy oči… A čtěte…
 
Ale co a jak vám naservírovat? Za těch několik let práce na Severu se mi totiž všechny příběhy spojily v takový pěkně uleželý guláš a jednotlivé ingredience z něj vyplouvají na povrch velmi nahodile, nečekaně a neuspořádaně. Občas to příliš pálí a jindy to zase moc pěkně zavoní. Někdy by se k němu hodil nok, jindy bramborový knedlík a jindy zase obyčejný chleba. Na jednu Montanu je toho každopádně až až, tak vám to radši rozdělím na tři chody, neb obžerství jest hříchem smrtelným a tlustí chlapci, jak známo, neumějí létat…Za všechny kuchaře a kuchtíky, kteří přiložili ruku k dílu vám přeju, ať vám následující text chutná, ať už si k němu dáte nebo nalijete cokoliv…
Dobrou chuť!
 
Je červenec roku 2001 a my sedíme v letadle, které roluje po ranveji. Zaléhají nám uši, a tak dbáme laskavých pokynů letušek a polykáme jak o závod. Abychom nepolykali naprázdno, koluje mezi okýnky přes uličku placka slivovice a  my se kocháme krajinou pod křídly. Krajinu, co není krajinou, ale zahrádkou, necháváme za malou chvíli svému osudu a na monitorech sledujeme primitivní obrázek letadla, jak sviští mapou Německa, přes Balt až ke Stockholmu. Na letišti Arlanda se skládáme do aut a paní z GPS navigace nám radí, kudy dál. Protože tehdy Česko ještě nebylo v EU, máme v pasech štemply povolující nám pracovat při výstavbě mobilních sítí a v hlavách nám chroustají nejasné představy o tom, co nás v zemi našich hokejových rivalů čeká…
 
On the top
 
Je sobota, někdy kolem půlnoci. Stojíme frontu do jednoho ze stockholmských nočních klubů a čekáme na potupnou kontrolu od místních vyhazovačů. Dává se s námi do řeči pár místních a zajímají se, kdo jsme a odkud přicházíme, že mluvíme takovou divnou řečí. Kámoš Peťa  nelení a lámanou angličtinou se silným ruským přízvukem těm zvědavcům vysvětluje, že za Stockholmem kopeme obrovskou jámu pro jakéhosi Serjožu a víc nevíme. A hlavně ať to nikomu neříkají…
Do pěti minut nás z fronty osvobozuje policejní hlídka a dožaduje se detailů. Bez Švejka v národní literární pokladnici se smysl pro humor holt formuje asi podle jiných zákonitostí… Na Bělehrááád! Na Stockhóóólm!
 
Vítá nás město Upsalla, kousek nad švédskou metropolí. Auta parkujeme u nízké budovy s vysokou ocelovu věží na dvorku. Výcvikové centrum pro výškové práce. Na legrační  kartičky vydané v Čechách tady ještě není nikdo zvědavej, a tak musíme absolvovat výcvik podle místních not. A že to berou opravdu důkladně! Od té doby si pamatuju, že dostat z věže zpátky na zem bezpečně a rychle bezvládně visícího kámoše není žádná legrace. Dneska už je u nás úroveň kurzů pro práce ve výškách sice mnohem lepší, ale kartičky pořád, bůhvíproč, vypadají, jak kdyby je přinesly děti z první hodiny výtvarné výchovy na základní škole. Stejně jako někdejší mezinárodní řidičák, který kdysi musel mít každý šofér, jedoucí za hranice naší republiky, u sebe. Přeložená čtvrtka papíru s nalepenou fotkou. Dodnes nevím, jestli ti lidé, co to vydávají a vydávali, opravdu věřili, že tomu venku někdo rozumí a že to respektuje, nebo jestli je něco takového vůbec nenapadlo, anebo jim to bylo jedno – hlavně že to hodí nějaký zlaťák…
Nouze naučila Dalibora housti a my už víme, co kde platí a jak to má vypadat. Víme i to, že co platí na moři na ropných plošinách, nemusí nikoho zajímat na sever a západ od našich hranic na souši…
 
S nadhledem a přehledem
 
Stojíme na baru oblíbené stockholmské hospody U Švejka a čekáme, až se uvolní místo a paní vrchní nás usadí ke stolu. Česky mluvící štamgast – profesor historie – vedle vzpomíná, jak kdysi, než se v osmašedesátém v nové zemi rozkoukal, začínal U Švejka v kuchyni u nádobí. Zdaleka nebyl jediný, koho komunisti k tomuhle dřezu s nádobím vyhnali… Teď už je Česká republika oficiálně v Evropě a noviny u nás jsou pro změnu plné strašáků, že nám úřední eurošiml nepovolí v hospodách hotovky, dřevěné špalky na maso a syrečky. Píšou tam, že přece každý ví, že svíčková se musí nechat uležet, aby byla eňo ňuňo, a že je třeba žádat o nějaké výjimky, o které se postará ten a ten eurohujer nebo naopak antieurobijec. U Švejka je na výběr asi z osmi českých piv, mají knedlo zelo vepřo, smažák a další dobroty a svíčková je tam taková, že jsem dodnes v Čechách tak dobrou nejedl. Buď není bezpodmínečně nutné, aby se uležela, nebo nejde o to, co nám kdo namluví nebo zakáže, ale o to, co komu povolíme, aby nám zakázal, namluvil a hlavně prodal… Je až s podivem, kolik věcí, o které jsme nikdy nestáli, koupíme – hlavně že je to se slevou –, a naopak se tak rádi, za cenu více než směšnou, vzdáváme toho nejcennějšího, co máme: vlastní svobody… Ale to už je jiná pohádka…
 
 
text: Chýška
foto: z archivu nextG.cz
 

Mohlo by vás zajímat

PeresTrojka - výškařina ve Švédsku II
Montana 4/2014

PeresTrojka - výškařina ve Švédsku II

Právě jsme s autem v Trelleborgu opustili palubu trajektu honosícího se jménem Tycho Brahe a před námi je poprvé cesta za prací za polární ...
13.08.2014