Mluví k tobě kameny, Montana 4 / 2014

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Mluví k tobě kameny
Nejznámější česká boulderingová soutěž tentokrát očima hlavních aktérů. Tedy z pohledu těch, kvůli nimž sem lezci jezdí.
 
 

Mluví k tobě kameny

 

Baví se takhle Jára s Bludným Holanďanem:
 
„Příští víkend zase najedou ty nadrženci.“
„Myslíš objímače, nebo ty pohyblivý?“
„Ty pohyblivý. Zas bude to jejich skákání… Teda padání,“ mručí Jára.
„Jo, myslíš Beal Petrohradské padání? Radši o tý slezině mluv takhle, nebo z tebe ten jejich šéf ošmirgluje všechen zbývající mech. Půjdeš do naha!“
„To snad ne, potřebuju trochu loftu na zimu! Víš co? Až se tu slezou, budu radši celou dobu mlčet jako kámen.“
 
Sypání na zlepšení nálady pomohlo
 
 

Den 1

 
„Doufám, že na mě někudy vyleze ten jejich Adam. Prý to od něj vůbec nebolí,“ přemýšlí Holanďan.
„Jo, slyšel jsem. A taky je to většinou dost svižný!“
„Přesně tak, kdo mě bude otravovat víc než půl hodiny, toho ostrouhám jak okurku na salát. To bude šťávy!“
„Viděl jsi ten obří modrej pytel s rozemletým hořčíkem, co dostali?“
„Myslíš, že to na nás celý napatlaj?“
„Ále, buď v pohodě. Tajně si v kempu odsypávaj na doma… Vyprášej to jinde. Stejně je to trik a dali jim tam nějakou geneticky upravenou mouku.“
„Slyšel jsem, že ten půlgraviťák nepřijede, slovenská Lynn Hill nezávodí, takže já zůstanu asi na víkend sám,“ špulí Jára ústa. 
Bedna vítězů to zaslechla a projel skrz ni elektrizující pocit z mládí: „Konečně jsem volná.“ (V minulých letech byla zadána výhradně pro jedno jméno, pozn. red.)
„Za kolik jim asi šéf koupil to počasí? Takový sucho a přitom žádný vedro… Vždyť ani nebudou růst houby. A to nemluvím o mechu!!! Hlavně že těm kašparům na nás držej ty jejich černý nohy.“
„Jo, asi to bylo drahý. Musel objednat práškovací letadlo na odsávání vlhkosti a tvorbu mikroklimatu. Přisypal jim tam i něco na zlepšení nálady, podívej, jak tenhle blbne hlavou dolů.“
„Víš, co vůbec nechápu? Jak si nás číslujou. Já si myslím, že jsme oba stejně těžký. Kolik máš?“
„Nevím, tak 7A–8A tun. Ale oni to taky říkaj, že prej ty bouldery jsou všechny stejně těžký. Ale že jsou i ty lehký těžký,“ přemítá kámen Jára. 
 
Nad ohništěm, zírání do "Nanosekundy" 7A
 
„Hlavně je štěstí, že jsme pořád hladký. Pokud se neosypeme chytama jak ti srabíci ve Fontáči, tak to tu zůstane při starým. Nikdo po nás přes rok ani nevzdechne.“
„Moje řeč. I kdyby jo, tak to teď chvíli vydržíme a za sto tisíc let tu bude zase klídek…“
„Bluďasi, u tebe se svítí? Slyším motor od auta a vidím na kopci světlo. Co blbneš, starochu?“
„Já nic! Natahali kolem mě dráty a spoustu reflektorů. Nevím, o co jim jde. Asi jim závislost nedovolí přestat. A ten šéfik, jak si to chválí! Prej že je to takhle o půlnoci jinej sport, úplně bez bolesti. Že kdo odešel, zaváhal… Co to je teda za sport??? Naštěstí už je většina zrasená z odpoledne, takže se na mě lepí jen ti největší blázni. Ale fakt jim to teď nějak podezřele jde, nemůžu je ze sebe setřást.“
 
 

Den 2

 
„Tak co, jak ses vyspal? Co uctívači nohou, dorazili?“
„U mě už se jich hemží spousta, daleko víc než včera. Je tu prý 251 věřících, kteří zaplatili…“
„Cože, oni za to platí???“
„Jo, prej jo, dávají mu asi čtyři kila. Někdo teda neplatí – když to ten šéf dělá dobrovolně, tak co by platili… Že prej to příští rok klidně vezmou místo něj.“
„Už zase ty jejich modlitby:
‚Pójď! A věř tý noze!!!‘
‚Pójď! Pěkně stojíš!!!‘
‚Pójď! Je dobrá, neujede!!!‘
To je snad horší, než kdyby na Žihli postavili minaret. Z něj by aspoň hulákal jenom jeden fanatik.“
„Náhodou, ta hudba v dálce u školy je docela dobrá.“
„Jo jo, dobrá kapela. Zatrsáme, když tu nikdo není?“
„Jo, ale proč tam teď tak křičej?“ postaví se Jára na chvíli a zírá do dálky.
„Ále, to po sobě házej zubníma kartáčkama a jejich potomstvo je loví.“ 
„Divný lidi. Doufám, že těma kartáčkama nebudou šmrdlat nás. Snad si tím nejdřív nevyčistí zuby, to by byl humus!“
 
Šéf závodu Petr Resch přelézá "Nanosekundu" 7A
 
 

Den 3

 
„Už to nemůžu vydržet, asi vyprsknu smíchy,“ dusí to v sobě Bludný Holanďan.
„Po tý pařbě jsou úplně marný. Do toho jsem jim v noci trochu zaškodil. Jak jsme trsali, setřepal jsem ze sebe nějaký krystálky.“ 
„Už jim nepomáhá ani jejich příruční práškování. Slyšel jsi ty jejich výmluvy?
‚Ty vole, mě už bolí i mágování.‘
‚Už začíná bejt ta bolest na blití.‘
‚Nemáš brufen?‘“
„Já se z nich převalim. Ke mně už ani nepáchnou. Jsem na ně po tom jejich flámu moc hladkej.“
„Stejně je to veselý, sledovat je. Oproti nim je s objímačema pěkná nuda, ti z nás jenom vysávaj energii. Tyhle plašany mám rád, klidně ať příští rok zase přijedou.“
„To je fakt, asi to i za tu bolest od železnejch hrábí stojí,“ pokyvuje Jára.
 
 
Blundý Holanďan
 
 

Rozhovor s vítězkou Agnieszkou Ostrzałkovou

 
Který boulder se ti líbil nejvíc? Jaký nejtěžší jsi poslala?
Můj letošní nejtěžší boulder byl „100% nakrytí“ 7C na Veterináře. Ze všech směrů, které jsem úspěšně vylezla, se mi taky líbil nejvíc. Z těch neúspěšných boulderů byl nejkrásnější traverz „Cecky samou loknu měla“ 8A na Tunelu. Byl to vyloženě technický traverz po malých sklopencích a mikrolištách s hodně těžkými finálovými kroky.
 
Který byl nejošklivější?
Nelezla jsem ošklivé bouldery (smích). Ale jo, něco si pamatuju… Jeden z nich byla 7A+ plotna se jménem tuším „Štětináč houštinatý“, kde jsem ušlápla tři stupy. Další už tam nebyly, chyty už vůbec ne, a tak jsem to vzdala…
 
Na jakou situaci z tohoto ročníku budeš vzpomínat?
Pamatuju si jednu vtipnou a poučnou historku. Mladý kluk z Polska – Milosz – vylezl boulder hlavou dolů. Takže topu se jako první dotkly jeho nohy. Bylo to úžasný.
Pár týpků z Německa se vsadilo, že to nedá, když ho viděli začínat. „Takhle to nemůže jít!“ říkali. Poté, co Milosz uspěl, sami vyslovili tohle ponaučení: „Nikdy se nesázej, pokud jde o Poláky a lezení.“
 
Jak vypadal největší chyt, který jsi během víkendu držela?
Když jedeš na Petráč, nesmíš očekávat velké chyty. Velké chyty vyrábím ve své továrně, kde pracuju. Sem jezdím vždycky hlavně kvůli technickým „tricky“ boulderům po mikrochytech a náročných sklopencích. Takže velký chyt? Žádný jsem neviděla – ani nevím, jak by tu měly vypadat. (smích)
 
Myslíš si, že jsou kameny v Petrohradě živé?
Pokud bych sama nebyla svědkem toho, že žijí, myslela bych si, že to jsou obyčejné žulové kameny… Jednou, když jsem přijela do Petrohradu, jsem magickou atmosféru této oblasti cítila a slyšela jsem, jak ke mně kameny promlouvají. Čím více Braníků jsem vypila, tím větší počet kamenů ke mně mluvil.  Nikomu jsem to neřekla, protože jsem se bála, že mě zamknou v Psychiatrické léčebně Petrohrad.
 
Co bys vzkázala soupeřům pro příští rok?
Užívejte si lezení, kdekoli jste, a pokud se chystáte na Petrohrad, nezapomeňte na pravidlo: „No pain, no gain.“
 
Vyhraješ znovu? 
Nezáleží na tom, jestli vyhraju, nebo ne. Účastním se téhle soutěže kvůli té skvělé atmosféře a boulderingu, který mám tolik ráda. Kdybych chtěla jenom vyhrávat, účastnila bych se každé lezecké a boulderingové soutěže. To ale není můj příběh.
 
 
Padání 2014
 
 

Rozhovor s vítězem Honzou Novákem

 
Jaký boulder se ti líbil nejvíc?
Tak asi nejvíce se mi líbil boulder Kozlik Šikula, byl to zajímavej, hravej problém a pěkně mě školil.
 
Jaký byl nejhorší?
Tak nejhorší boulder byl pro mě „120 přes prsa, 200 v pase“, který byl prý hodně lehký, ale mně to teda vůbec nešlo.
 
Na jakou situaci z tohoto ročníku budeš vzpomínat?
Tak asi na lezení boulderu „Rukavičková spára“,  kde jsem jako jedinej lezl horem, což byla zásadní chyba, a pěkně jsem se vybál.
 
Jak vypadal největší chyt, který jsi během víkendu držel?
Tak asi v boulderu „Tramp“, tam bylo velké madlo.
 
Myslíš si, že kameny na Petrohradě jsou živé?
To asi ne, ale jsou nádherné.
 
Co bys vzkázal soupeřům pro příští rok? Vyhraješ znovu?
Ať pořádně makaj a neflákaj se jako já. (smích) Tak předem, byla to hlavně náhoda, že jsem vyhrál, a nutno říct, že tam chyběli dobří borci, takže příští rok to moc na vítězství nevidím. Rád bych se chtěl umístit do třetího místa.
 
 
 
Agnieszčiny ruce" "No pain, no gain"
 
 

Katka Fickuliaková: Už se dokážu radovat i z lehkých věcí

Několikrát vyhrála Padání nebo Mejcup. Dnes už to má celé nastavené trochu jinak. Katka si u boulderů roztáhla deku a hraje s malou Nelou zvířecí pexeso. Nakojí půlročního Tea a pak si rychle odskočí „onsajtovat“ 7A boulder… Na víc pokusů není čas, děti zase vyžadují pozornost. Slovenská Katka má podobně přemýšlivý pohled jako americká Lynn. Hlavně o ní ale neříkejte, že je to boulderová legenda. Alespoň ne před ní.
 
Na internetu jsem toho o tobě moc nenašel, žádný blog ani deníček si nevedeš… Jak to? 
Nemám co prezentovat. (smích) Navíc nejsem moc technický typ a nebaví mě psát si něco o sobě. 
 
Jak dlouho lezeš? 
Zhruba dvacet roků. Začala jsem celkem náhodou, na jednom dětském táboře v Anglii, když se mě zeptali, jestli budu pomáhat na kajacích, nebo s lezením. Vodu jsem moc nemusela, tak jsem si vybrala lezení. Celkem mi to šlo, tak jsem u toho zůstala.
 
Jaké jsou tvoje oblíbené oblasti? 
V poslední době už hlavně boulderové… Fontáč, klasika… Afrika je super, dvakrát jsme byli v Rocklands. 
 
Jaké to tam je? 
Super, super! Prolezli jsme tam skoro všechno, už nám tam zbývají jen nějaké těžké bouldery. Je to tam chytovaté, krásné, pohoda. Úžasný klid… Lezci tam jsou, ale rozloží se to na té ploše. 
 
Jak jste to dělali s dětmi, když jste jeli do Afriky? 
To jsme měli jenom jedno, to druhé bylo v břiše. Lézt se s ním dalo, ale ne samozřejmě nic těžkého. Prostředí je tam bezpečné, takže se do Rocklands dá vyrazit i s dětmi. 
 
Jak to děláte, když chcete jít na skály? 
Někdy je to větší stres, někdy menší, ale dá se to. Musíme se vždycky s někým dohodnout, abychom šli vždycky nejméně ve třech a vystřídali se. Na boulderech je to pohoda, ale s lanem je to složitější. Omezuje mě to v té volnosti při lezení, je to velká změna, ale vždycky se to nějak dá zvládnout.
 
Trénuješ ještě, nebo už jenom lezeš? 
Já jsem nikdy doopravdy netrénovala, vždycky jsem jenom lezla. Teď to moje lezení vypadá tak, že se na půl hodiny až hodinku někam dostanu a jsem ráda. Moc toho nedávám. 
 
Na slovenské Alternatívce máš vylezenu „Johnovu cestu“ (8a+), co na boulderech? 
To mám 8áčko, v Rocklands. Takový šitík (malý shit, pozn. red.). Asi nejkratší boulder na světě. (smích) 
 
Jaký máš vztah k Padání? 
Jezdím sem ráda, minulý rok jsem tu teda nebyla, to mě mrzelo. Teď sem jezdím tak do počtu, spíš jde o to na chvíli vypadnout… Je to pěkné, zvlášť když počasí tak vyšlo. Jediné, čeho jsem se letos bála, bylo, aby se všichni lezci vměstnali do toho malého prostoru mezi bouldery. Nakonec to bylo v pohodě.
 
Co se ti letos nelíbilo? 
Strava v jídelně. (smích)
 
Co místní kameny, jsou podle tebe živé?
Nejsem odbornice na geomantii. Ale znám lidi, kteří tvrdí, že kameny mají duši, a když jim nerozumíme, tak se zformují do konkrétního tvaru, který se nám podobá. Ale vážně tomu moc nerozumím. Nevím, jestli ke mně skála promlouvá. Stačí mi, když se jí dotýkám.
 
Máš nějaké skalní projekty, které by sis chtěla ještě vylézt? 
Víš co, vůbec se mi nechce se do něčeho tlačit. Nemám žádné projekty, nikdy jsem to tak neměla. Probíhalo to vždycky tak, že jsem přišla k něčemu, co se mi líbilo, a vylezla jsem to. Teď se mi nechce zakládat nic velkého. Dokážu se těšit i z lehkých věcí. 
 
Chceš, aby i tvoje děti lezly? 
Jak budou chtít. Bylo by to pro nás jednodušší. (smích) Uvidíme, Nela zatím popolézá, ale že by se do toho nějak drala, to ne. Když je s námi na stěně, tak tam spíš běhá, než leze. Někdo cizí se jí teď ptal, když jsme u toho nebyli, jestli ji baví lezení. Ona mu řekla: „Hm… Ani moc ne.“ Tak nevím. (smích) 
 
Už jsem slyšel pár lidí, kteří o tobě mluvili jako o slovenské Lynn Hill. Co říkáš na to srovnání? 
Tohle, fakt? To nevím. Lynn jsem potkala dvakrát v životě a je v pohodě. Potkaly jsme se v Thajsku a pak jsem s ní byla nějakou dobu na Slovensku, když přijela na festival Hory a město. Byla jsem s ní u nás na stěně, tlumočila jsem jí na festivalu. Je to „pohoďačka“. A věci, které lezla ve své době a pořád leze ve svém věku… To je ta legenda. 
 
Povídali jste si o jejím lezení, když byla na Slovensku? 
Ani ne. Já podobné lidi nemám za nějaké modly. Když je potkáváš běžně ve skalách, tak ti to ani nepřijde. Lynn je už asi tak nějak profesionálně zdeformovaná – má pocit, že to každý od ní chce slyšet znovu. Takže stále rozdává ty rozumy… (smích) 
 
Co nějaké tvoje rozumy? V čem tě lezení změnilo? 
(Přemýšlí.) Asi ta schopnost skousnout se trochu, být schopná zabrat, když je třeba. Reagovat v těžkých podmínkách, ať už venku, nebo třeba v práci. Lezení mě taky naučilo trpělivosti, pokoře v určitých věcech a dalo mi nadhled: „Jde to, nejde to? Tak to neřešte, jedeme dál.“ 
 
 
 

Výsledky 2014

 
Ženy
1. Agnieszka Ostrzałek 1.050 bodů
2. Kateřina Zachrdlová 982 bodů
3. Jiřina Čechová  325 bodů
 
Muži
1. Jan Novák  1.950 bodů
2. Oli Vysloužil  1.840 bodů
3. Jirka Švácha  1.710 bodů
 
Sběrač/sběračka
Filip Zaoral: 74 boulderů
Kateřina Záhorová: 56 boulderů
 
text a foto: Standa Mitáč
 

Mohlo by vás zajímat

Barry White 8B+ fotky
Montana 2/2013

Barry White 8B+ fotky

„Ten boulder je neskutečně perfektní, dokonalý. Strávil jsem s ním tolik času, že jsem se do něj prostě musel zamilovat. Proto také ten název mistra ...
04.04.2013
Alex Honnold: Nemám rád strašidelné věci jako Adršpach!
Montana 3/2013

Alex Honnold: Nemám rád strašidelné věci jako Adršpach!

Alex Honnold: Nemám rád strašidelné věci jako Adršpach!   Americký horolezec Alex Honnold (*1985), který bez lana a za jediný den vylezl ...
11.06.2013
Dreamtime: O jednom boulderovém snu…
Montana 4/2013

Dreamtime: O jednom boulderovém snu…

Dreamtime: O jednom boulderovém snu…   Maximální úsilí koncentrované v několika krocích. Hodiny tréninku, desítky pádů… ...
09.08.2013
Dva dny v Averstalu – bouldering
Montana 1/2014

Dva dny v Averstalu – bouldering

Někdy se stává, že si vytvářím dlouhé seznamy míst, kam bych se rád podíval, boulderových linií, co bych si chtěl vyzkoušet, ...
03.02.2014
Sputnikový telefon nemáme - Kyrgyzstán
Montana 2/2014

Sputnikový telefon nemáme - Kyrgyzstán

Nemáme ani koški a ledoruby. Unesli jsme jen kus lana, dvě smyčky a pár karabin. Zato neseme jídlo a benzin na dva týdny. Snad to bude stačit, chystáme se projít ...
09.04.2014
BoulderWood – alternativní lezení po prknech
Montana 3/2014

BoulderWood – alternativní lezení po prknech

BoulderWood   Často se stane, že ty nejlepší věci máte přímo u nosu. Tyhle dřevěné desky jsou například prakticky přímo před mými ...
11.06.2014
Dovolená v trollím pekle a textovky psychiatrovi
Montana 1/2016

Dovolená v trollím pekle a textovky psychiatrovi

Polská dvojka alpinistů Marek „Regan“ Raganowicz a Marcin Tomaszewski si za letošní cestu „Katharsis“ Stěnou trollů zasloužila titul „Sympaťáci ...
12.02.2016
Lano jsem nechal dole… tak jsem to vylezl (a slezl) bez něj
Montana 1/2019

Lano jsem nechal dole… tak jsem to vylezl (a slezl) bez něj

Na pákistánské hoře Lupghar Sar loni jeden člověk poslouchal svůj vnitřní hlas a vyčkával, co mu odpoví. Nespěchal. Zajímalo ho, kudy se má ...
14.02.2019