Vítejte v „Mekce alpinismu“ – Chamonix očima horského vůdce, Montana 4 / 2014

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Vítejte v „Mekce alpinismu“ – Chamonix očima horského vůdce
Na světě je řada míst, která mají v horolezeckém světě až ikonické postavení. Camp 4 v Yosemitech pro bigwalisty, Fontainebleau pro boulderisty, Buoux pro sportovní lezce… dalo by se myslím pokračovat celou řádkou zajímavých a krásných lezeckých a horolezeckých lokalit.
 

Vítejte v „Mekce alpinismu“ – Chamonix očima horského vůdce

 
Pro alpinisty je jedním z hlavních středobodů lezeckého světa Chamonix. Údolí pod bílou čepicí Mont Blancu, místo, kde se alpinismus zrodil. Vesnice, z níž vyrazil k prvnímu výstupu na Blanc Balmat s Paccardem v roce 1786. Dnes městečko, v němž se při prodírání přeplněnými uličkami  mezi japonskými, indickými či bůhví jakými turisty cítíte trochu utlačeni. Místo, kde je na nejpopulárnějších túrách slušně řečeno trochu přeplněno.
 
Pokud však nejste líní a máte otevřené oči i mysl, může to být také místo, kde narazíte na ty nejkrásnější horolezecké túry s excelentní žulou a ledem. Túry, při nichž budete zcela sami. Trasy, kde se setkáte s horolezci, kteří do hor chodí žít, a nikoli sbírat vrcholové fotografie na zeď kanceláře.  Chamonix je zkrátka místo, které se vám dostane pod kůži a je potřeba brát ho takové, jaké je. Přijmout jeho „stinné“ stránky stejně jako jedinečnost, kterou horští velikáni kolem nabízejí. Je to zkrátka místo, které je pro mne jedním z mých „doma“. 
 
Aig. Du Midi, severní stěna hřebene Cosmique, poslední délka kuloáru Vogler, leze Petr Girg
 
Přijměte tedy pozvání na některé ne zcela známé a frekventované túry, které však poskytují to, co v horách hledám sám.
 

Aiguilles Rouges

Jde o velmi často opomíjenou druhou stranu údolí. Přece jen, každého při příjezdu do Chamonix zaujme dominanta Dru, Chamonixských jehel a Blancu. Druhá strana je tak trochu schovaná a vlastně tak říkajíc často nehodná našich ambicí. Charakter lezení je tu tak trochu tatranský. Takže v letní sezoně nemusíte řešit led a sníh. Cesty, které se nacházejí v okolí stanic lanovek, jsou převážně vynýtované, a jelikož je k nim krátký nástup, počítejte s velkou frekvencí lezců. Pokud už si ale vyhradíte pro nástup víc než půl hodinky, což je na Rouges delší nástup, frekvence přelidněnosti klesá. A pokud jste ochotni šlapat víc než hodinku, tak si buďte jisti, že budete na túře zcela sami. Pro tu poslední alternativu bych měl dva tipy:
 

Aiguilles Du Pouce 2.874 m – jižní stěna

Je to jedna z nejodlehlejších stěn masivu Aig. Rouges. Při pohledu z Breventu se jeví jako tajemná skalní pyramida na severní  straně hřebene Rouges. Pro přístup k ní je potřeba vyrazit od lanovky Le Praz – Index a počítejte s tím, že podstatnou součástí túry je přístup pod stěnu a návrat. Nástup spočívá v překročení sedla hlavního hřebene Rouges a sestupu pod stěnu strmým úbočím s rozbitou skálou, často navíc s tvrdým letním firnem. Návrat z vrcholu zpět na hlavní hřeben bych pak přirovnal k takovému o něco lehčímu, ale o kousek delšímu Vidlovému hřebeni v Tatrách. Takže pokud to chcete stihnout z první na poslední lanovku, čeká vás celkem svižný den.
 
Prvními, kdo se odvážili do 350 m vysoké jižní stěny v odlehlém údolí, byla známá jména. Pierre Mazeaud, Pierre Kohlmann a Philippe de Saint-Amand. Jejich výstup je popsán jako strhující dobrodružství, a pokud si uvědomíme, jaké měli v té době vybavení, pak jim musíme odpustit i mírné přehánění, když přirovnávají stěnu téměř ke střeše světa na Cima Ovest di Lavaredo.
 
Dnes jsou nejpopulárnějšími směry Depart des Guides / Voie des dalles (5b povinně, 5c jedna délka) a potom Pouce cafe (6b povinně, 6b+ jedna délka). Zatímco prvně jmenovaná je spíše pohodovou plotnovou klasikou částečně zajištěnou nýty, druhá je spíše seriózním alpinismem s částečným zajištěním nýty, místy slušnými odlezy a poskytuje jak plotny, spáry, tak vynikající atletické lezení ve velkém převisu. Zejména první délka druhé uvedené cesty je v ranním stínu, se zmrzlými prsty, pro alpinisty lahůdkovým zážitkem.
 
Mont Blanc, Innomiata integral, v dolezu na Brouillarský hřeben nad údolím Aosta, leze Arup Ghosp
 

Gran Perron 2.674 m

Jde o zcela odlehlou východní část masivu Aig. Rouges. Žádné lanovky, žádné chaty. Nejkratší nástup vede od přehrady Emosson. Poctivý tatranský nástup kolem 1,5 až 2 hodin. Odměnou vám bude úplný klid a naprosto neotřelé a neznámé výhledy jak na přehradu Emosson, tak na masiv Blancu ze zcela neobvyklého úhlu. Pro lezce vyhledávající spíše estetické než lezecké zážitky je určen přechod hřebene Perronu, protože ve směru východ–západ je lezení o něco lehčí a jedná se o klasickou překrásnou hřebenovku s lezením do 4a.
 
Pro ty, kteří vyhledávají lezecké zážitky, je určena zejména východní stěna Grand Perronu, která poskytuje až 300 m dlouhé lezení v obtížnostech do 7b. Podrobnější informace naleznete v loni vydaném druhém dílu průvodce od Michela Pioly s názvem Les Aiguilles Rouges. Bohužel, zatím není k mání anglická verze, takže doporučuji procvičit si základní francouzská slovíčka.
 

Aiguilles Du Midi

Je to s podivem, ale i na nejznámější horský vrchol Evropy, na vrchol, kde v sezoně vychrlí každý den lanovka tisíce turistů, vedou zajímavé linie v ne příliš frekventovaných túrách. Výhodou Midi je, že pokud máte třeba jen jeden den dobrého počasí, dokážete jej díky lanovce naplno využít. Většina lidí zná především jižní stěnu Midi a nádhernou Rébuffatovu klasiku. Nicméně být v této cestě jako první, a tedy nečekat, se poštěstí málokdy. Hned vedle ovšem vede možná snad ještě hezčí, jen o něco těžší „Contaminova cesta“, nebo vpravo mírně za hranou „Španělská cesta“. 
 
Není nic lepšího než přijít pod nástup Rébuffata, usmát se na čekající frontu a hned začít lézt jen o pár metrů vedle. Pokud jsou dobré mixové podmínky, poskytuje excelentní lezecké linie severní stěna hřebene Cosmique. Nástup je trochu exhibicionistický, začínáte dvěma vzdušnými slaněními přímo z mostu vrcholové stanice lanovky do kuloáru Passarelle a pak podle volby cesty další tři až osm slanění pod vybranou cestu. Za vylezení rozhodně stojí kuloár Vaucher nebo o něco těžší, vedle vedoucí, Goulotte Perroux. Podle podmínek lezení WI 4/5, M4/5, obě cesty mají zhruba sedm délek se zadkem vystrčeným přímo nad Bossonský ledovec a Chamonix. Nezbytným zlem je dolez hřebenem Cosmique, kde se zpravidla potkáte s pomalejšími družstvy, ale když je pěkně, tak žádný stres, aspoň si při čekání a svačině vychutnáte luxusní výhledy přes Vallée Blanche na Jorasses, Tacul nebo v dáli vykukující Matterhorn a Monte Rosu.
 
Aig Rouges, východní stěna Gran Perron, leze Sadie Renwick
 

Mont Blanc – Innominata integral

Celou dobu jsem si při přípravě těchto řádků kladl otázku, jakou velkou túru vybrat. Která z velkých túr masivu mne oslovila natolik, abych ji považoval za ten nejlepší tip? Svým způsobem, ať bych sáhl po kterékoli z túr Lachenalova výběru 100 nejkrásnějších cest masivu Mont Blanc, nebo výběru Piolova, každá z nich by si toto prvenství mohla nárokovat. Takže selekce byla následující: výstup na nejvyšší vrchol. Dále výstup zahrnující seriózní lezení, odlehlost, zážitek.Túra v místech s historickým duchem i túra jakožto srdcová záležitost. Tento klíč rozhodl pro jednu z nejdelších, ale také nejnádhernějších klasik – hřeben Innominata Integral.
 
Pro tuto akci je potřeba mít k dispozici alespoň tři dny s velmi dobrou předpovědí. Jeden den rezervy není na škodu. První den zahrnuje výstup z Courmayeru na chatu Monzino. Najdete tu úžasný servis, výborné jídlo a především nádherné večerní výhledy do západní stěny Aig. Noire de Peuterey, jedné z velkých deseti stěn Radana Kuchaře. Další den počítejte s velmi brzkým startem. Jednak je potřeba dojít brzo na bivak Eccles a zabrat si místa na spaní, ne že by bylo přeplněno, ale je jich docela málo, a hlavně najít si nejoptimálnější variantu přístupu do Col Eccles. Pokud je hezky, tak se oplatí i vylézt pro jednu čárku do seznamu dvaaosmdesáti alpských čtyřtisícovek na Pic Eccles. Přece jen, výhledy na Freneyský pilíř, Aig. Blanche a de Peuterey vás budou provázet po celou dobu výstupu a z vrcholu Pic Eccles si je už prohlédnete v klidu a beze spěchu. Výstup od bivaku není obtížný, pouze je třeba zvolit správnou stopu, a pokud budete muset kvůli nepříznivým podmínkám na traverzu do Col Eccles nastoupit do horní části Innominaty přes vrchol Pic Eccles, je dobré mít cestu projitou a nalezenou za světla.
 
Po celý den vás bude provázet příběh Freneyského pilíře, neuvěřitelný příběh boje o život družstva po jedné z nejznámějších horolezeckých nehod masivu Blancu. Výkon, který podal Bonatti při vedení ústupu, a to, že nezahynuli všichni, je o to obdivuhodnější, čím více nahlížíte do míst, kudy byl nucen jej vést. S tehdejším vybavením, po několik dní ve stále trvající bouři, dokázal prostoupit Freneyským ledovcem a přes sedlo Innominata dojít zpět k chatě Monzino. Je to jeden z největších projevů vůle přežít v historii Blancu.
 
Vlastní spodní část hřebene Innominata vedoucí k bivaku Eccles přes Punta Innominata není extrémně obtížná a kromě volby přístupu do sedla Innominata není při nedostatku sněhu příliš náročná ani orientačně. Za nedostatečného vysněžení to ovšem bývá trochu oříšek. Vlastní hřeben je už opravdu hodnotný zážitkový alpinismus s lezením do 4b. Na bivaku Eccles jsou matrace a deky, na zvážení je lehoučký spacák. Nicméně pak zase máte větší batoh, hůř se vám leze, což hlavně v horní části Innominaty rozhodně pocítíte.
 
Mont Blanc, Innomiata integral, lehčí střední pasáž druhého lezeckého dne, pod námi Punta Innomiata, Freneyský ledovec a západní stěna Aig. Noire de Peuterey, leze Arup Ghosp
 
Z bivaku je nejlepší start kolem druhé ráno. Sice to znamená, že nejtěžší délky nad sedlem Eccles polezete potmě (a přece jen koutová spára za 5b s jedním krokem 5c vás v pohorkách dokáže prověřit), nicméně ve střední lehčí pasáži budete kolem svítání a bude zde nižší pravděpodobnost, že budou z horní části stěny vlivem oteplení padat kameny. Obecně se dá k této horní části poznamenat, že nejlepším jištěním je dobrý a rychlý lezecký pohyb. Jistit tu totiž moc není jak, a tak je lepší být rychleji pryč. Jak kdysi prohlásil jeden zahraniční lezec na písku: „Jde tak trochu víc o lezení než o jištění.“
 
Dolez na Broulairdský hřeben vede v horní části po nádherně modelovaném pilíři s excelentní skálou a v horní části zpravidla dobrým firnem. A když si myslíte, že už to máte na Mont Blanc Courmayer kousek, tak je to ještě pořád ku… daleko. Vlastní traverz na hlavní vrchol Blancu už je v pohodě i je relativně rychlý, jen si dejte za zhoršené viditelnosti pozor na navigaci. Přece jen bývá dost často rozdíl mezi situací na jižní a severní straně masivu, stejně jako si i za pěkného dne dokáže „pan Bílý“ udělat v oblasti vrcholu své vlastní počasí nezávisle na předpovědi i okolní situaci.
 
Sestupujte dle libosti normálkou přes Gouter nebo Tři hory na chatu Cosmique. Osobně mám raději druhou variantu: zakončit den mžouráním do západu slunce z terasy Cosmique, usrkávat sklenku červeného a nechat doznít nádherně strávený čas v horách.
 
Takže pokud jsem vás navnadil, jsem rád, že byl splněn účel, a užijte si to. Život je krátký a slovy klasika: „Den bez dobrodružství je dnem, který nebyl!“
 
Text: Radek „Zoban“ Lienerth
Foto: Archiv autora
climbingschool.czhttp://www.climbingschool.cz/
 
úvodní foto: Autor po vylezení kuloáru Perroux na hřebeni Cosmique, Aig. Du Midi, v pozadí Grandess Jorasses, Arete Rochefort a Dent du Geant


Mohlo by vás zajímat

Gervasuttiho pilíř a další alpské klasiky
Montana 4/2014

Gervasuttiho pilíř a další alpské klasiky

Na okenní parapet dopadají první kapky deště. Venku je nevlídně, o to lepší je ležet ve vyhřáté posteli a nechat mysl, aby se zatoulala, ...
13.08.2014
Jonathan Griffith - lezec a fotograf
Montana 1/2013

Jonathan Griffith - lezec a fotograf

Jonathan Griffith - lezec a fotograf   „Začalo to tak, že jsem si vypůjčil fotoaparát mého otce (Nikon FM2). Bohužel, vůbec jsem neměl tušení, do čeho ...
04.02.2013
Ing. Pavel Vrtík, MBA alias Bača
Montana 1/2014

Ing. Pavel Vrtík, MBA alias Bača

Jméno: Pavel Vrtík Přezdívka: Bača Lezu od: 1997 Rok narození: 1976 Zaměstnání: jednatel   Co mě na lezení baví? Rovnováha ...
03.02.2014
Za velrybami do Francie! To nejlepší ze Saint Léger
Montana 3/2014

Za velrybami do Francie! To nejlepší ze Saint Léger

Za velrybami do Francie! To nejlepší ze Saint Léger   Lidi se nás často ptají, která je nejlepší skála ve Francii. Samozřejmě ...
11.06.2014
Vivagel - vícedélkové ledy v Chamonix
Montana 1/2018

Vivagel - vícedélkové ledy v Chamonix

Vivagel - vícedélkové ledy v Chamonix   Není nad francouzská červená vína. A mezi nimi není nad vína z Provence. A z nich potom ...
15.02.2018
Abyss revisited - osobní příběh v jednom 9a
Montana 6/2015

Abyss revisited - osobní příběh v jednom 9a

Abyss revisited - osobní příběh v jednom 9a   Srpen 1985 – Stojím pod Budulínkem na Ostaši a poprvé v životě se navazuju na lano. Pěkně ...
03.12.2015
Kouzlo skialpinismu očima Rosti Tomance
Montana 2/2016

Kouzlo skialpinismu očima Rosti Tomance

Kouzlo skialpinismu Už i moje žena propadla kouzlu šlapat na pásech do svahu a prolévat pot pro krátký sjezd a prchavý okamžik na vrcholu. A to je co říci! ...
07.04.2016