Champorcher – bouldering v italské Aostě, Montana 5 / 2014

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Champorcher – bouldering v italské Aostě
V prostředí sportovního lezení se údolí Aosta proslavilo především svými pozoruhodnými skalními útvary, které se táhnou od první vesnice Pont Saint-Martin až po hranice s Francií. Každá oblast vhodná k lezení tu nabízí zvláštní druh skály a různorodé přírodní prostředí. Díky tomu jezdí do údolí Aosta poměrně velký počet lezců z celého severozápadu Itálie. Navíc může tento region nabídnout i několik dalších outdoorových aktivit a mimo jiné má také pár boulderingových oblastí, které se neustále zlepšují a rozvíjejí.
 
 

Champorcher – bouldering v italské Aostě

 
 
Spodní část údolí Aosta navštěvuji od roku 2008, kdy jsem začal lézt po skalách. Tehdy jsem začal svou energii vkládat nejen do lezení na umělé stěně, ale také do lezení venku, mezi balvany a lesy. Nejznámějším boulderingovým místem v údolí bylo zpočátku Cubo. Nachází se těsně před vesničkou Arnad a na úpatí stejnojmenného masivu. Oblast byla vytvořena nějakou dobu předtím a v současnosti čítá asi tak stovku boulderových problémů, většinou po malých lištách. Následně jsem se zapojil do vytváření nové oblasti nazvané Gaby: je to úsek nacházející se v údolí Gressoney a je o něco menší než Arnad. Později bylo objeveno ještě jiné místo, Donnas, oblast za dalším masivem, kde bylo v minulých letech vylezeno několik kamenů s dobrým žulovým povrchem. Až v roce 2010 jsem se však dozvěděl o úplně nové oblasti vhodné pro bouldering a vyznačující se oproti jiným místům naprosto zvláštními rysy. Nazývá se Champorcher a mohla by rozšířit potenciál celého údolí Aosta. V současné době je to ve skutečnosti největší boulderingová oblast v regionu, která nabízí pozoruhodně kvalitní skalní povrch i samotné linie.
 
Nicoló Ceria, "Il salto del corazza" 8A, Champorcher
 
 
První člověk, který mi o Champorcheru řekl, byl Marzio Nardi v září roku 2010. Dodnes si pamatuji jeho nadšená slova, kterými mě nadchl a zároveň upozornil, abych se na tam vydal ještě před zimou, jelikož skály jsou ve stínu a jedná se spíš o letní oblast. Neutuchající zvědavost mě poháněla kupředu, stejně jako Marziova motivující slova, a tak jsem se tedy vypravil si to místo prohlédnout. Napoprvé jsem to pojal jako rychlou obhlídku bez lezeček a bouldermatky. Cesta k uvedenému místu byla celkem snadná a díky Marziovým přesným instrukcím jsem se tam dostal velmi rychle. Šel jsem vlastně do známé oblasti, tedy údolí Aosta, a přesto jsem se cítil trochu zvláštně. Bylo to jiné než procházka po důvěrně známém místě, a tak jsem se v duchu zaradoval, že bych mohl najít novou oblast s obrovským potenciálem pro bouldering: byl to sen, najít něco takového blízko domova. Silnička pokračovala dál, nahoru do údolí, a za zatáčkou jsem uviděl velký kamenný masiv, o kterém mi kluci říkali. Byl jsem opravdu ohromený. Zaparkovali jsme přímo pod ním a já jsem okamžitě spatřil první, neuvěřitelnou a úžasnou stěnu: byla impozantní, vyrůstala ze země a vypadala jako horizontálně stlačený převis dlouhý šest metrů. Skála měla červenou, oranžovou a namodralou barvu a já tím byl naprosto uchvácen. Vypadalo to, že už tu někdo lezl, ale na stejném kameni mě oslnila ještě další převislá linie, která se zdála být jedinečná. Byl jsem trochu na pochybách, zda je lezitelná, protože vypadala velmi složitě a obtížně. Ale zároveň mě neskutečně zajímala. Vypadala tak čistě, esteticky, a v hlavě mi už naskakovaly možnosti, jak by se dala případně zdolat. Po rychlém prozkoumání prvního balvanu jsem začal oblast obcházet. Vypadala obrovsky a naprosto chaoticky. Bohužel, moje přehnaná chvála se brzy ukázala jako mylná, protože jsem pak už nic zajímavého kromě té první neuvěřitelné linie nenašel. Byl jsem docela zklamaný, protože mé očekávání bylo dost velké. Až po několika týdnech mi někdo vysvětlil, že ten balvan byl v dolní části masivu a na vedlejší silnici. Tam jsem se ale podívat nešel, protože sníh a ledová zima přišly opravdu brzy a já neměl přiležitost se tam vrátit.
 
Rok 2011 byl pro tuto oblast velmi důležitý, jelikož se o ni začala víc zajímat lezecká komunita. Mohlo za to hlavně velké boulderingové setkání, které zorganizovalo několik chlapíků z Turína a které upoutalo pozornost velkého množství lidí. V červnu toho roku jsem měl konečně příležitost se sem pořádně podívat a vylézt tu i několik cest, které udělali první lezci. Zdolal jsem tu fantastickou linii, kterou jsem viděl první den, a musím říct, že byla opravdu zvláštní, přesně jak jsem předpokládal. I dnes je to jedna z nejlepších cest, které tu v údolí můžete najít. Také proto byla nazvána „pompa”. Ten megapřevislý projekt vypadal stále jako utopie, nicméně už jen ten obrázek, jak jsem ho měl před očima, ve mně vyvolával spoustu pozitivních pocitů. Začal jsem uvažovat, jestli by to bylo možné někdy v budoucnu vylézt, a právě tenhle kus skály mě motivoval, abych tento sektor navštěvoval pravidelně. V Champorcheru jsem strávil mnoho letních dní, a jak dny ubíhaly, cítil jsem se na tomto místě čím dál tím lépe. Příjemně tu hučí potok, jehož neutichající zvuk nás po celou dobu našeho pobytu mezi skalami doprovázel. Ke konci léta jsme ještě s dalšími kamarády dokázali vyčistit a připravit nové linie s různými typy lezení, jako třeba mohutný převis „Paperella” 7C, vysoký „Santa Monica Boulevard“ 7A, „Capitan Amerika“ a další, jednodušší linie na okolních balvanech. Sezona tu skončila velmi brzy a mnoho projektů stále čekalo na svůj první výstup – díky těmto kamenům jsme byli dostatečně zvědaví a motivovaní, abychom se, až roztaje sníh, vrátili zpátky. Před tímhle dobrodružstvím jsem byl zvyklý lézt spíš existující bouldery a co nejvěrněji opakovat různé přelezy. Objevovat netknuté linie pro mě bylo neobvyklé, ale Champorcher mi umožnil si tuhle neobyčejnou a jedinečnou stránku boulderingu vyzkoušet. Je to fantastický pocit, lézt jako první na nový kus skály, který probudí vaši představivost, a má to dozajista jedinečnou příchuť tajemného objevování. 
 
Niccoló Ceria "King of pratacco" 7A, Champorcher
 
Následující rok jsme se nahoru do údolí vypravili dříve, než jsme původně předpokládali; stále tam ležela trocha sněhu a z otvorů mezi balvany mrazivě fučelo. Všichni jsme byli rádi, když jsme objevili kámen, kde bychom mohli v létě lézt a který se navíc nacházel jen hodinu cesty od domova. Vytvořili jsme další linie a tu nejvýznamnější z nich jsme nazvali „Boxwood Hill” 8A/+, perfekní boulder po lištách, který vyžaduje sílu i techniku. Rok 2013 byl naší nejproduktivnější sezonou, mohl jsem si odškrtnout projekty, které byly v minulých letech pouhou vizí, tedy některé z cest, jež byly předtím nad mé možnosti. Na prvním kameni však byl stále ten převis, o kterém jsem nepřestal snít od doby, co jsem ho poprvé spatřil. Několik málo váhavých pokusů během minulých let mě přesvědčilo o tom, že je to naprosto mimo mou ligu, ale pak jsem si uvědomil, že to budu v budoucnu stejně dál zkoušet, a možná i s větším úspěchem. Líbily se mi všechny aspekty této linie: pohyby, které jsem si tedy mohl jen představovat, chyty, podoba boulderu a skutečnost, že každý chyt bude nutné si vysloužit. V květnu 2013 jsem se rozhodl, že to bude můj hlavní projekt a že mu věnuju více času a energie. Po třetím „osahání“ jsem si uvědomil, že by to mohlo jít, pokud to budu brát vážně, ale že si musím pospíšit, protože se blížilo léto a horko, a to by mě o tuto perfektní příležitost připravilo. Po dalších čtyřech dnech pokusů jsem to zvládl – jen chvíli před tím, než jsme dali definitivní sbohem chladnému počasí, které jsem tolik potřeboval. Byl jsem opravdu šťastný. Zdálo se to nemožné, ale nakonec jsem linii, o které jsem celé roky pouze snil, zdolal a ten zážitek byl pro mě naprosto úžasný. Využijete v ní všechny pohyby, je náročná a velkolepá v tom správném slova smyslu. Když jsem se ji pokoušel zdolat, úplně mě to pohltilo, nebyl jsem schopný myslet na cokoli jiného. Vybral jsem pro ni název „The ghost ship“ (Loď duchů). Během té samé sezony jsme vyčistili i další cesty, s různými stupni obtížnosti a různými styly lezení, což dělá z dnešního Champorcheru nejcelistvější oblast údolí Aosta, s mnohem větším počtem přístupů. 
 
Skály mají v Champorcheru svá specifika. Podobají se serpentinu a balvan od balvanu se liší. V některých případech vypadá hornina téměř sklovitě a její povrch je docela hladký, s kluzkými okraji. Tento zvláštní efekt je pravděpodobně způsoben vlivem ledu, protože ten během zimy pokrývá velkou část skal. V jiných oblastech je povrch naopak fantasticky přilnavý a chyty jsou opravdu příjemné na dotek. To se obvykle týká skal, které před vyčištěním pokrýval mech. Kameny mají nádherné barvy jako třeba oranžovou, šedou, červenou a azurovou a cesty jsou většinou logickými liniemi, které však vyžadují i technické dovednosti. Všechny kameny v podstatě najdete hned vedle auta, protože oblast se nachází podél dvou malých silnic. To však nijak nenarušuje champorcherský klid, protože ani jedna silnice není příliš frekventovaná a přírodní prostředí tu zůstává nadále přirozené, najdete tu hory, louky, borovice a neposedný alpský potok. Navzdory krátké a rychlé přístupové cestě zůstáváte v pěkném a příjemném prostředí se svěžím a čistým vzduchem, pro Alpy tolik typickým. 
 
Je to už více než tři roky, co jsem navštívil Champorcher poprvé. Počet boulderů se mezitím zdvojnásobil a tento vývoj pokračuje. Jsem si jist, že jsou tu další vhodné kameny, takže se na další sezonu hodně těším. S přáteli doufáme, že najdeme další skvosty, nacházející se dál od silnice, kde vidíme ještě velký potenciál.
 
 
 
 

Deset nejlepších boulderingových linií

1. „Pompa“ 7B, 2. „Boxwood Hill“ 8A/+, 3. „King of Pratacco“ 7A, 4. „Ghost ship“ 8B+, 5. „Giuda“ 7A, 6. „Capitan America“ 7C, 7. „Anfibio“ 6A, 8. „Movimento sexy“ 6C, 9. „Cosmic egg“ 7B, 10. „Cheligna“ 7B+

 

Nejvhodnější období

V Champorcheru je možné lézt po celé léto a v tomto období také lezci navštěvují tuto oblast nejčastěji. Teploty zde nejsou ani příliš vysoké, ani příliš nízké, obzvláště ráno a večer. Abyste měli naprosto ideální podmínky k boulderování, je určitě lepší sem vyrazit ještě na jaře, hned jakmile roztaje led. Tehdy je zde klima dozajista nejlepší: chladné a velmi suché. Dokonce i na podzim je tu dobré počasí pro ty, kteří hledají vhodné podmínky k boulderování, ačkoliv tato část roku bývá vlhčí než třeba duben a květen. V zásadě platí, že od listopadu do půlky dubna je tu počasí příliš chladné, je tu sníh a mlha. Ale rok od roku se to může měnit.
 

Nejlepší přístup

Champorcher se nachází na jihovýchodě údolí Aosta a 80 km severně od Turína. Pokud pojedete po dálnici A5/E25, použijte výjezd „Point San Martin“. Na první křižovatce po sjezdu odbočte doleva a následujte hnědou informační tabuli „Valle di Champorcher”. Projedete vesničkou Donnas a po levé straně budete mít řeku. Asi 3 km za obcí je kruhový objezd s několika kamennými pilíři; tam odbočte doleva směrem na „Hone”. Poté, co projedete touto další vesničkou, následujte již značení na Champorcher a jeďte nahoru do údolí. Asi 13 km za obcí dávejte pozor, abyste odbočili doleva (hned po pravotočivé zatáčce) a dali se směrem na „Val de la Legne”. 800 metrů za touto křižovatkou přejedete most a po své pravici už uvidíte parkovací plochu. Odtud se silnice rozděluje na dvě části a podél obou leží obrovské balvany. 
 

Kde se ubytovat

Parkovací plocha nabízí pár míst pro karavan nebo můžete spát v autě, pokud plánujete zůstat tu pouze krátce. Není zde ale žádné sociální zařízení, to byste možná našli v horní vesničce v Champorcheru. V obci Pontboset, docela blízko oblasti, se nachází hotel Chez Isabel. Mimo údolí Champorcher můžete bydlet v pensionu Chez Annie, který se nachází v obci Donnas, 14 km od prvních skal.
 

Ve zkratce

Nadmořská výška: 1.400 m n. m.

Sezona: pozdní jaro/brzký podzim a léto.

Počet cest: okolo 170
 
Obtížnost: Od 4 až po 8B+, je zde balvan pro každý stupeň fb rozsahu.
 
Druh skály: serpentin velmi dobré kvality.
 
Typ lezení: v podstatě sportovní, po malých lištách, i s několika technickými liniemi.
 
Poloha oblasti: severovýchod.
 
Potenciál: v tomto sektoru prakticky již žádný, ale některé jiné sektory nacházející se trochu dál od hlavních cest, které stále čekají na své rozvinutí, nabízejí do budoucna velmi dobré možnosti.
 
Text: Niccolo Ceria
Foto: archiv autora


Mohlo by vás zajímat

Dva dny v Averstalu – bouldering
Montana 1/2014

Dva dny v Averstalu – bouldering

Někdy se stává, že si vytvářím dlouhé seznamy míst, kam bych se rád podíval, boulderových linií, co bych si chtěl vyzkoušet, ...
03.02.2014
Barry White 8B+ fotky
Montana 2/2013

Barry White 8B+ fotky

„Ten boulder je neskutečně perfektní, dokonalý. Strávil jsem s ním tolik času, že jsem se do něj prostě musel zamilovat. Proto také ten název mistra ...
04.04.2013
Dreamtime: O jednom boulderovém snu…
Montana 4/2013

Dreamtime: O jednom boulderovém snu…

Dreamtime: O jednom boulderovém snu…   Maximální úsilí koncentrované v několika krocích. Hodiny tréninku, desítky pádů… ...
09.08.2013
BoulderWood – alternativní lezení po prknech
Montana 3/2014

BoulderWood – alternativní lezení po prknech

BoulderWood   Často se stane, že ty nejlepší věci máte přímo u nosu. Tyhle dřevěné desky jsou například prakticky přímo před mými ...
11.06.2014
Mluví k tobě kameny
Montana 4/2014

Mluví k tobě kameny

Nejznámější česká boulderingová soutěž tentokrát očima hlavních aktérů. Tedy z pohledu těch, kvůli nimž sem lezci jezdí.     Mluví ...
13.08.2014
„Into the Sun“ (8c+, trad) od B. Zangerla
Montana 1/2018

„Into the Sun“ (8c+, trad) od B. Zangerla

„Into the Sun“ (8c+, trad) od B. Zangerla   Někteří tvrdí, že jsem požehnaný. Za dvacet let intenzivního a těžkého lezení a boulderingu ...
15.02.2018
Vzdušný balanc nad Fiammou
Montana 2/2012

Vzdušný balanc nad Fiammou

Vzdušný balanc nad Fiammou   Začátkem října jsem se s 3 kamarády vydal na lezecký výlet do Itálie. Dva z nich jezdí do oblasti ...
04.04.2012
Malta - lezecký ráj ve středomoří
Montana 6/2012

Malta - lezecký ráj ve středomoří

Moře, teplo, milí lidé, středomořská kuchyně, ale hlavně skvělý vápenec, všude kam se podíváš . Malé souostroví uprostřed ...
05.12.2012
S highlajnou do neznáma: Cima Tresciana
Montana 6/2012

S highlajnou do neznáma: Cima Tresciana

Půl roku od naší první highlinové výpravy do Alp jsme se vydali na další průzkum terénu. S Markem a Ančou, oběma zkušenými highlinery ...
05.12.2012
Sicílie: San Vito lo Capo
Montana 3/2013

Sicílie: San Vito lo Capo

To si tak sedíme na bouldrovce, debatujeme nad obtížností jedné cesty a najednou Nicky vyhrkne: „Hej, co kdybychom jeli na konci listopadu na Sicílii na týden ...
11.06.2013