Alešákovy tipy: Pappstein a Hunskirche, Montana 5 / 2014

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Alešákovy tipy: Pappstein a Hunskirche

Alešákovy tipy: Pappstein a Grosse Hunskirche

 
Doma si uvařím hrnek silné Lavazzy, zakrojím čerstvě upečený koláč, pustím si do uší skvělou hudbu a začnu se v počítači prohrabávat tisícovkou fotografií z písků. Venku už dva dny leje, Chemici drží dobře rytmus a já ve svých myšlenkách začínám cestovat. Chvíli jsem v Ádru, v hladkých vyfrézovaných spárách a naprostých rajbasech. Pak jsem na Suškách – pro mě to je takový polopísek, když tu blbě šlápneš na křemičitou žílu, tak uklouzneš jak na šlupce. Dál liduprázdné Supí skály, porcelán Drábských světniček, opuštěný Babinec. Velikonoce v Sasku...
 
Příhrazy: 
Borec: „Včera jsme lezli nějaký dvacet let starý IXa od tebe, měli jsme druhý opakování.“
Špek: „No to jsem rád, že se to leze.“
 
Každá oblast má svou atmosféru, historii, vyhlášenou lezeckou hospodu. Genius loci. Na jedné straně jsou pěkné populární cesty a na druhé neodjištěné hrůzy, ke kterým netrpělivě vzhlížíš jako křováci k termickému mraku. A k tomu hromada linek tak někde mezi. Do jedné oblasti se jezdí na začátku sezony, jinam podávat výkony, když se uvolní počáteční křeč a nohy drží na oblinách jako přibité. A kolem některých věží se chodí v uctivém oblouku. Prý tam číhá smrt.
 
Dříve si člověk sedl na pívo a polévku do lezecké hospody a místní legendy mu poradily, co si má vylézt, aby se otrkal a zdomácněl. Doteď si pamatuju, jak jsem poprvé přijel do Ádru, U Peňáka hrála živá muzika a Vláďa Meier, kterého jsem den předtím viděl na snímku v průvodci, jak s klukama lezou „Klenbu“ na Zámek, mi poradil, kde se nezabiju a ať se na chatičce stavím na kafe, když půjdu kolem. 
 
Žijeme v době internetu. Dnes si v komentářích někde na webu přečteš, že se první blbě cvaká, ale jde tam šestkový kevlar na jednoducho, a že v oblé polici nad druhým je vlevo skrytá dvouprstová dírka, do které musíš jít křížem pravou. Po lezení dnes borci utíkají do auta, aby si do třiceti minut stihli umíchat sachariďák a za další půlhodinu mají cesty zadané v deníčku na Lezci.
 
Čím méně toho o cestě víš, tím větší budeš mít radost, že jsi to vymyslel sám. 
 
Nestačí vědět, že se jedná o pěknou cestu? Alespoň budeš mít při lezení oči otevřené, a pokud to špatně přečteš, budeš se sem muset ještě vrátit. Sasko. Ano, jsou tu obři s osmdesátimetrovými stěnami. Legendární linie, ve kterých tvoří hlava půlku úspěchu, občas i více. Přelomové cesty, milníky, reklamy na odvahu, příběhy síly a vůle. Ale někdy, když je zima, nechce se ti viset v sedáku několik hodin anebo zrovna není tah na branku, potěší i pěkná menší oblast s fajn cestami hezky vedle sebe, ve kterých se neztrapníš pádem na podlahu. Jednou takovou je Papststein. Jak krásně se mi tu lezlo na začátku sezony anebo během krátkých podzimních dní! Tři skály jsou kousek od auta: Papst, Grosse Hunskirche a Kleine Hunskirche, přičemž parádní jsou dvě. Ta poslední jmenovaná se moc nepovedla. Kdyby bylo lezení v lámavém olympijskou disciplínou, tak na Kleine Hunskirche získáš placku.
 
 

Papst

 
Na „Papeže“ vede kolem sedmdesáti cest, ale hlavním lákadlem je pěkná jižní dvacetimetrová stěna s pevným černým pískem, která ukrývá hned několik skvostů pro šestkové a sedmičkové lezce. O víkendech a na Velikonoce tu bývá narváno, mimo víkendy a o Vánocích to docela jde.
 
Papst, Morgengebet, RP VIIc. Cesta pro chladné hlavy.
 
Dvojkovou „Südwestweg“ tu tahají malá děcka. „Talriss“ už nikoli. Tato dvouhvězdičková šestka je sice převislá koutová spára, ale jsme v Sasku, takže je kolem tolik chytů, že si o ně málem rozerveš tričko. Co tu máme dál? „Andacht“ – krásné stěnové VIIa. Dva kroužky, nějaká ta smyčka a moře krajek. „Abendmahl“ VIIa – opět nádherná stěnovka s lechtivým dolezovým rajbáskem. „Altarwand“ – VIIa se třemi kruhy a jedním stavěním. Pokud tam sebou šikovně škubneš a dáš to čistě, máš v kapse hodně schůdné VIIIa. „Süsse Sünde“ a „Wahrhaft Letzte Ölung“, které se dají spojit do parádního vyrovnaného VIIIb. Třešničkou na dortu je „Morgengebet“ – VIIc s hvězdou a vykřičníkem. Ten vykřičník tam můžeš mít, ale také nemusíš. Záleží, jak dobře a rychle zakládáš. 
 
Papst, Morgengebet, RP VIIc. Cesta pro chladné hlavy.
 

Grosse Hunskirche

 
A pojďme ke Grosse Hunskirche, která je nedaleko odsud a vede na ni téměř čtyřicet cest. „Südweg“ je pětkový slalom na hraně. Pokud budeš dělat sedmičkový krok, tak jsi špatně. Hranka „Direkter Strubichweg“ VIIc a technická hříčka „Spätsommertour“ za VIIIb jsou také fajn, ale největší peckou této věže je její téměř padesátimetrová severozápadní stěna. 
První cestu v její pravé části neudělal v šedesátém pátém nikdo jiný než Herbert Richter. To je ten Sasík, který pořád jezdil do Ádru. A tak vznikla „Privatweg“ RP VIIIc, která byla později ještě vyšperkována přímou dolezovou variantou „Top-Ausstieg“. Dole jsou přesahy za díry, které ti málem vyrvou ramena z těla, nahoře je potřeba trochu techniky.
 
Grosse Hunskirche s širokou jižní a úzkou severozápadní stěnou.
 
Koncem dubna 1973 tu zaškodil legendární Bernd Arnold. Nejprve vylezl pravou hranu – „Westkante“, RP VIIIc a hned o den později i levou – „Nordwestkante“, RP IXa, která jednoznačně patří k nejkrásnějším saským hranám v tomto stupni. A v sedmdesátém osmém přidal ještě stěnovou lahůdku „Nordwestwand“ RP IXb s několika pikantními, nikoli však vražednými pasážemi. Všechny čtyři jsou naprosto nádherná a pravá pískařina. 
 
Na suché podzimní dny lze doporučit i osmičkové směry v pěkné severní stěně. „Vollständig Verlorene Illusion“, „Nummer 7“, „Kindertag“… Samá díra, tu a tam hodiny. V některých jsou trošku odlezy od jištění, jedinou výjimkou je „Gerader Weg“, ve které je to na zabití hned pod prvním. Vše potřebné si přečteš v červeném průvodčíkovi Sächsische Schweiz – Gebiet der Steine. Pravda, už je docela dlouho vyprodaný, ale pokud nemáš kámoše, který by ti ho půjčil, nezoufej. Šušká se, že nový už je téměř hotový, a jen co se vyjasní pár záležitostí mezi lezci a ochranáři, půjde do tisku.
 
 
 
Skvělé koláče a čerstvý chleba mají v rodinné pekárně v nedaleké vesničce Kurort Gohrisch (hned u křižovatky) a jeden z nejlepších výhledů na celé Sasko při západu slunce je z vršku stolové hory Gohrisch, patnáct minut pěšky z parkoviště opačným směrem. 
 
A abych nezapomněl, šetři místem ve vrcholovce, brácho!
 
Text a foto: Alešák
 
Úvodní foto: Grosse Hunskirche. Samá díra.


Mohlo by vás zajímat

Šikmá smrt: Tři nezapomenutelné cesty na písku
Montana 4/2014

Šikmá smrt: Tři nezapomenutelné cesty na písku

Šikmá smrt: Tři nezapomenutelné cesty na písku  „Dají se lézt širočiny v kraťasech?“  „Ano, jen se pak člověk v noci ...
13.08.2014
Jak se ti písek zaryje pod kůži, už se ho nezbavíš: Skříň
Montana 4/2012

Jak se ti písek zaryje pod kůži, už se ho nezbavíš: Skříň

Jak se ti písek zaryje pod kůži, už se ho nezbavíš: Skříň   Popěvek legendární písně „Jenom jednou jede vlak, život – to ...
09.08.2012
Velryba – cesty na adršpašskou krasavici
Montana 1/2014

Velryba – cesty na adršpašskou krasavici

Velryba stojí ve svahu kousek pod Radnicí a Starostovou nedaleko hlavního turistického okruhu v Adršpachu. Svým tvarem se opravdu kytovci podobá a je poměrně ...
03.02.2014
Erárky nemají v cestách na písku co dělat!
Montana 2/2014

Erárky nemají v cestách na písku co dělat!

Erárky nemají v cestách na písku co dělat!   „Hele, tu cestu si dej, jsou tam dva kroužky, jó, a k tomu hromada slušnejch erárek, takže ...
09.04.2014
Šimon - Pralinka z pískovcové bonboniéry
Montana 5/2015

Šimon - Pralinka z pískovcové bonboniéry

Šimon Pralinka z pískovcové bonboniéry Nesnáším čekání. V sámošce, když se jim nechce otevřít další ...
08.10.2015