Korunovaný: Co jste ještě neslyšeli o Radku Jarošovi, Montana 6 / 2014

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Korunovaný: Co jste ještě neslyšeli o Radku Jarošovi

Korunovaný: Co jste ještě neslyšeli o Radku Jarošovi

 
Nazdár. Všude o mě píšou, jenom Montana ne.“
„Vždyť jsme se na Fesťáku domlouvali, že jsi v září někde pryč a pak něco spácháme.“
„Jsem si dělal srandu.“
„No tak jak? Vždyť kvůli tomu volám. Chápej, my musíme počkat, až se přehrne ta první vlna, a pak se toho nějak přiměřeně zhostit. Lezeckej časopis, chápeš, ne?“
„Hele, když o tom tak přemýšlím, mohl bys příští týden přijet na jednu soukromou přednášku. Je to kousek od Poličky, pořádá to můj první sponzor. Je to ten borec, který mě přemluvil k odletu na Everest a je to ten borec, který mi po Nanga Parbat řekl: „No tak už je vylez všechny.“ Já myslím, že tam to bude dobrý. Myslím, že najdeme i něco, co ještě nebylo publikovaný. Třeba ten prst, co jsem si i letos pod K2 skřípnul kamenem.“
 
(Příští pátek kousek od Poličky, před jednou menší, soukromou, pozdně středověkou tvrzí)
„Slyšel´s o tom Nepálu?“
„No, kvůli tomu sem přijede Česká televize s přenosovým vozem. Já jsem jim řekl, že za nimi dneska nikam do studia nepojedu.“
„A to jim jako řekneš, že v horách padá sníh?“
„Tak nějak.“
A potom jsme dvakrát přerušili večírek a šli se dívat na televizi, ve které z podkroví domu, kde jsme právě postávali, mluvil k národu Radek Jaroš. A dával naději lidem, kteří teprve čekali na informace.
 

Koruna Himálaje

 
Koruna Himálaje. Messner byl první, Kukuczka „až“ druhý. Reinhold potřeboval na všechny úspěšné výstupy 16 let, Jerzy necelých osm. Messner byl podle všech průkopníkem. Kým byl ale potom Kukuczka, když kromě prvního výstupu na Lhotse vylezl na ostatní kopce v zimě, nebo prvovýstupy (na Čo Oju dokonce obojí zároveň)? Messner vystoupal na všechny osmitisícovky bez kyslíku. Kukuczka použil kyslík jenom na Everestu. Pouhé dva roky před ním vystoupali jako první na Everest bez kyslíku Messner a Habeler. Lékaři nevěřili, že lze takto až nahoru vylézt bez nevratného poškození mozku. Ani dva roky poté nebylo úplně jasné, co s nimi pobyt v takové výšce udělá. Po zkompletování všech výstupů nasměroval Reinhold svou expediční činnost jiným směrem. Kukuczka se do Himálaje vrátil, v říjnu r. 1989 se zřítil v jižní stěně Lhotse. Nevydrželo lano, které předtím koupil od místních. Kukuczka měl podle mnohých o dost horší vybavení než jeho kolegové z imperialistického západu. Čtvrtým, kdo zkompletoval pomyslnou „Korunu Himálaje“ byl Carsolio z Mexika. A tak dále, a tak dále.
 
Každopádně, Radek Jaroš je třiatřicátým člověkem, který vystoupal na všechny osmitisícové vrcholy, z toho patnáctým (a zároveň nejstarším) člověkem, kterému se to podařilo bez kyslíku. Jenom doplňme, že ani ti, kteří v tomto prestižním výčtu někdy použili kyslík, nejsou žádní „VHT lovci trofejí“. Na to je v Himálaji příliš nebezpečno a zima. Ostatní „korunovaní“ použili kyslík nejčastěji v jednom, nejvíce však ve třech případech. 
 
Když tě nikdo nevyfotí, musíš to udělat sám
 
Říká, že „horolezec je zajímavý, jen když je mrtvý nebo omrzlý.“ Rutinné promítací a přednáškové show mu nevadí, dělá si je tak trochu podle sebe. Pokaždé trochu jinak. Zpočátku, když ještě mívali „hladové expedice“, zdávalo se mu o rohlíku s vlašákem. „Vítej zpět, plazivče“, napsal kdosi na stěnu se vzkazy při vítání a korunovaci v rodném Novém Městě na Moravě. Byl i na bigwallech v Mali, stál na Huascaránu, lezl na Ťan Šanu a v Pamíru, mezi své velké cenné kopce řadí šestitisícový Pik Moskevské pravdy a pětitisícový Pik Učitěl (oboje v roce 1989). Po poslední expedici zhubnul díky výtečné stravě (vařil Martin Havlena) jenom 3 kg - jeho rekord v expedičním hubnutí je 11 kg. Po návratu do rodného města dostal dva pětitisícové poukazy na zotavenou po náročné výpravě. Rýpání ve stylu, že stačí mít dobrou fyzičku a hodně peněz nepopírá, ale připomíná, že lidé s takovými názory většinou nepřekročí stín hospodských diskuzí. Říká se o něm, že je výškové monstrum (Honza Trávníček: „Jemu s výškou neubývá sil, někdy se zdá, jakoby naopak ještě přidal“). Sám Radek k tomu dodává: „Výšky mohu, výšky mi sedí. Ať se vrhnu na cokoliv, už nikdy v tom nebudu tak dobrý.“
 
Po poslední expedici projížděl pákistánským městem Askole přesně na den 11 let poté, co se tam dozvěděl, že mu doma zemřel táta. Je stále společníkem ve firmě zabývající se výškovými pracemi. Jeho dvorním dodavatelem medu je Jiří Zavřel z Radešínské Svratky. Půjde na operaci s karpálními nervy. Před poslední expedicí musel užívat kortikoidy, aby vůbec udržel cepín v ruce. Sám říká, že nikdo na světě nemá svépomocí tak dobře filmově i fotograficky zdokumentované všechny vrcholy. Před pár dny dostal předepsány brýle kvůli „stařecké vetchozrakosti“.  Na vrcholu Gasherbrumu I stál mimo jiné společně se Sergejem Bogomolovem, který rovněž toužil po Koruně Himálaje, a kterému nakonec do sbírky také chyběla už jen K2 (čtyři neúspěšné pokusy). Sergej zemřel vloni na Everestu.
 
Komín návratů.Ty žebříky jsou zde už celá desetiletí.
 
Radkovy výpravy stály miliony, kolik přesně neví, ale podle svých slov jenom 3-4 miliony korun projezdil v naftě do auta (ročně 60-70 tis. km). Na jeden z „tradičních“ dotazů ve stylu: „Jak trefíte potmě“ ochromil obecenstvo tím, že zapadne-li měsíc, bývá nahoře taková tma, že nezbývá než zkušenost a intuice. Ten večer potom nestihl přijet včas na svou vlastní přednášku. Při vyjížďce zabloudil na kole do jiného údolí, a nakonec musel zpátky potupně přejet 50 km taxíkem. Často mu lidi říkají Radečku. V čase, kdy čtete tyto řádky, už má za sebou lezení s Petrem Habelerem. Bude to pro něj malý zázrak, neboť byl podle svých slov úplně v šoku a doživotně ovlivněn, když v roce 1982 náhodou zhlédl film o prvním výstupu na Everest bez kyslíku (1978 – Messner, Habeler). Bude namlouvat vodníka v novoměstském muzeu. Chystá se na Korunu světa (nejvyšší kopce všech světadílů), mořské kajaky a chce víc jezdit na kole. Příští rok o něm uvede ČT film.
 

 

Dlouhá himálajská cesta aneb Co jste možná nevěděli

 

1994 - neúspěch na Everestu

19. května 1998 - Mount Everest, 8.848 m  Dva měsíce před odletem prodělává artroskopickou operaci utrhnutého menisku. Chodí o berlích, ještě tři dny před odletem jede do Liberce za Standou Šilhánem nabídnout mu své místo v expedici. Odjíždí, protože sponzor říká:… „jeď, když už je to zaplacený“… a uspěje. Čtyři roky po prvním, neúspěšném pokusu je tak nejvyšší hora světa první osmitisícovkou. Zápis do statistik? Jako druhý Čech stojí na nejvyšší hoře světa bez použití kyslíku. Spolu s Vladimírem Noskem jsou dvanáctým a třináctým člověkem, kteří vylezli bez kyslíku na Everest z tibetské strany. 

2000 Kančendženga – neúspěch, velmi špatné počasí
 
2001 K2 – neúspěch, velmi špatné počasí
 
15. května 2002 - Kančendženga, 8.586 m 
Druhý Čech na vrcholu. Hned po Martinu Minaříkovi. Malá tříčlenná expedice si na nejvýchodnější osmitisícovce užila své.  Zde se poprvé formuje výrazné trio Hrubý, Jaroš, Minařík (Hrubý později zahynul v Karákoramu, Minařík v Nepálu), které časem doplní ještě Petr Mašek.
 
18. června 2003 - Broad Peak, 8.051 m 
Jako druhý až čtvrtý našinec dosahuje trio Jaroš, Mašek, Minařík vrcholu dvanácté nejvyšší hory světa. Celých sedmnáct let po Rakoncajovi. 
 
2003 Neúspěch na K2
 
10. května 2004 - Čo Oju, 8.201 m  Spolu s Radkem vylezl na vrchol i mistr světa v běhu na lyžích Martin Koukal. Podle Radkových slov odvedl Martin profesionální výkon, zároveň ho ale dost překvapilo, co všechno život horolezců obnáší. Po výstupu měl Koukal v krvi tolik hemoglobinu, že nemohl nějaký čas závodit. Další člen expedice Petr Vavrys tehdy údajně o Radkovi prohlásil: „Ten člověk patří do hor a taky tam jednou i zůstane.“
 
9. října 2004 - Šiša Pangma, 8.046 m Jižní stěna cestou Scott/McIntyre alpským stylem (výstup roku ČHS).
Společně s Hrubým, Maškem a Minaříkem vystoupali jako první Češi až na hlavní vrchol. Jediný Radkův vysokohorský úspěch v pomonzunovém (podzimním) období. Raději si vybírá jaro. Na podzim nejsou tak vhodné podmínky, klesá teplota, je kratší den, více fouká. Paradoxně jde asi o jeho nejhodnotnější himálajský výstup.
 
28. června 2005 - Nanga Parbat, 8.126 m Výstup ve špatných podmínkách „tzv. normálkou“ (Kinshoferovou cestou v Z stěně). Pod stěnou ani ve stěně tehdy s nimi nikdo jiný nebyl. Za stejný počin dostali v r. 2012 Holeček a Hrubý ocenění Výstup roku ČHS. Třetí Čech na vrcholu (13 let před ním uspěli Nežerka s Rakoncajem). První vrchol, kde stál sám. Petr Mašek se otočil asi 200 metrů pod vrcholem.
 
2005 neúspěch na K2
 
2006 neúspěch na Dhaulágirí
 
2007 v BC pod K2 si při stavbě plošiny pro stan nepříjemně zraní prst pravé ruky a je nucen expedici předčasně ukončit
 
1. května 2008 - Dhaulágirí, 8.167 m  Na vrchol stoupá společně s Gerlindou Klatenbrunnerovou, Rakušankou, která získala „Korunu Himálaje“ jako první žena. Navíc se Z. Hrubým zachránili život španělskému horolezci. A před tím dvěma Polákům - cena fair-play.
 
21. května 2008 - Makalu, 8.485 m   „Osmá osma“ a vyrovnává tak legendárního sira Josepha Rakoncaje. Tu jarní sezónu byl jediným člověkem na světě, kdo vystoupal na dvě osmitisícovky.
 
29. dubna 2009 - Manáslu, 8163 m I přes zdravotní problémy se mu podařil jeho první sólovýstup. Zánět zubu, na který nezabrala ani směs tramalu, ibuprofenu, paralenu a antibiotik, si vyžádal rozříznutí dásně. V „summit day“ vyrazil Radek po velkém přemáhání o půl čtvrté ráno. Domníval se, že vidí čelovky svých předchůdců, až s rozedněním mu došlo, že šlo o hvězdy, a že bude ten den nahoře sám. V poledne stál na vrcholu. V den svých 45. narozenin. Nikdy nevěřil, že se mu to podaří takto brzy v sezóně. Tímto výstupem se stal nejúspěšnějším českým horolezcem.
 
17. července 2010 - Gašerbrum II, 8.035 m Popáté k ledovci Baltoro. Druhá nejnižší osmitisícovka ležící v těsné blízkosti svého většího brášky se vždy těšila zájmu českých horolezců, Jaroš, Mašek a Uher stojí na vrcholu jako 17. -20. Češi.
 
28. července 2010 - Gašerbrum I, 8.080 m Vražedných 11 dní po G II je Radek znovu na osmitisícovce. Původně vyráželi do linie vytyčené Holečkem a Hrubým, kterou ale na místě zavrhli. Při hlášeném zhoršení počasí, které mělo přijít druhý den odpoledne, zariskovali a místo dolů, jako většina ostatních, si to večer namířili k vrcholu. Díky nočnímu výstupu tak stanuli s Liborem Uhrem a třemi dalšími (Bogomolov a Schmid zemřeli v horách, z oné dále zmiňované trojice žije už jen Kanaďan Don Bowie).
 
19. května 2011 - Lhotse, 8.516 m  Sólo. Lépe snad napsat: sám. Radek odjel na kopec sám. Vařil si většinou sám, bydlel sám. Jedl sardinky a čínské polévky. Výstup mu trval neobvykle dlouho: Dva měsíce. Díky tomu, že až do Jižního sedla je výstupová trasa totožná s cestou na Everest, potkal spoustu komerčních expedic a Everest si dost zošklivil. Bojovat o místo na stan s komerčními expedicemi asi není to, proč odjíždíme do hor.
 
6. května 2012 - Annapurna, 8.091 m  Na vrcholu s Honzou Trávníčkem (ten stejný den, ale později). Třináctá osmitisícovka. Ani mu nepřišlo, že by mělo jít o nějakou smůlu. Roky hrával volejbal v dresu číslo třináct. Annapurna je, ač byla první vylezená, statisticky nejnebezpečnější osmitisícovka. Nangá Parbat má přízvisko „Hora Zabiják“ a nejvíc lidí umřelo na Everestu. Každopádně: Annapurna = objektivní nebezpečí (zejména kuloár mezi C2 a C3) = málo expedic = vysoká statistická úmrtnost.  Vlhké boty, oteklé nohy s horším krevním oběhem, celonoční pochod za extrémního mrazu severní stěny, dlouhý pobyt venku při čekání na ostatní. Už v nejvyšším táboře Radek věděl, že je zle. Jen co se nohy ohřejí, natečou a bude to špatné. Výstup odnesl vážnými omrzlinami nohou.  Při sedmi operacích postupně přichází o 12 článků prstů na nohách. Nikdy ho ale nenapadlo, že by se neměl znovu vypravit na K2.
 
26. července 2014 - K2, 8.611 m  Na pátý pokus byla Radkovi druhá nejvyšší hora světa konečně nakloněna. Překvapivě pohodová expedice, kdy nebylo za pár dní co řešit. Při jednom z nejúspěšnějších dní v historii dobývání K2 stáli na vrcholu s Honzou Trávníčkem. Už patnáct dní po příchodu do BC stáli oba na vrcholu. Radek má na K2 vlastně vylezené dvě cesty – Abruzzim a Česenem. Od C4 je totiž dolez společný.
 

 

K2 ver. 5.0  aneb Čhogori po páté

 

Už i název Čhogori (v místním jazyce balti: „Velká hora“) je dílem zápaďanů. A aby bylo ještě hůř, pro název kopce se vžilo původní označení kóty, pod kterým byla zanesena v mapách. Čekejte vyšší převýšení jak u Everestu, a … neúspěch. Hora má ze všech osmitisícovek statisticky nejvíce neúspěšných expedic.
 
Z Islámábádu autobusem 800 km do Skaru, dále džípy do Askole, potom 120 km pochodu po ledovci Baltoro. 56 kontrol, 25 kg každému nosiči, piva (24 ks na osobu) maskovat jako iontový nápoj, alkohol jako dezinfekci nebo (v originálních lahvích) jako dobrou vodu. Concordia, místo, kde se stéká devět ledovců a odbočka pod K2. A už je tu Base Camp a s ním i místo, kam všichni chodí na toaletu, tzv.: “Gagarinovo údolí“ s plátěnými kadibudkami připomínajícími rakety, a říčka přezdívaná (logicky) Shit River. 
 
Tentokrát je to trochu jiné. Skupina filmařů točí o Radkovi dokument Cesta vzhůru. Inu, proč ne? Zvukař se vzezřením tálibánce s knihami od Kanta a Platóna je přece jen v BC poněkud raritou, komentář Lucie Výborné, nicméně Kavčí hory jsou taky hory a „show must go on.“ Radek si podle svých slov žádný zvláštní tlak nepřipouštěl. Při stavbě modlitebního čhörtenu mu Petr Mašek nechtě kamenem přirazil prsteníček na levé ruce. Moc nechybělo a příběh z roku 2007 se mohl opakovat. Chladil si opuchlý prst sněhem, v očích slzy. Až rentgen ukáže, bylo-li to zlomené. Sami vidíte, jak zlomyslný osud někdy bývá.
 
Nicméně, vše naštěstí dobře dopadlo a stejně jak i jindy začali „na horu tlačit“ co nejdříve po svém příchodu. Špatného počasí si jistě užijí ještě dost. Aklimatizováni z Peru jsou už třetí den po příchodu do BC ve výšce 6.600 m a den poté dokonce v 7.400 m. C1 a C2 jsou na Abruzziho hřebeni zbudovány na malých a nejistých místech, naši si proto staví své stany jinde, výš ve stěně. Stan v C1 v 6.600 m je na místě, kde nikdy předtím nikoho nenapadlo vykopat plošinu. Výšku 7.400 m opouštějí po dvou nocích v silné vichřici. Radek sestoupí za pouhý jeden den, Tráva s Miskou sestupují dny dva.
Podruhé ve stěně. Nad CI následuje „Komín návratů“ s žebříky, které jsou tam snad už třicet let. C3 a dlouhá cesta do C4. Šedesáté výročí výstupu na K2, horolezci promíšení s vysokohorskými turisty podporovanými výškovými nosiči, jedna výprava má dokonce deset vysokohorských nosičů na deset klientů. Výstup se vleče. Radek nezastírá, že během výstupu používali už natažená fixní lana, nicméně sami si nosili všechen potřebný materiál, a přispěli lany na fixování. C4 je místem kde se schází Česenova a Abruzziho cesta. Až tam dolezl Radek už při první expedici v 2001, právě Česenovým pilířem. Nad C4 a místem zvaným „Bottle Neck“ (Hrdlo láhve) v 8.300 m dochází síly Petru Maškovi. Plete si jména svých parťáků, je pomalý, rozhoduje se pro návrat. Tím si patrně zachraňuje život. Vrací se do C4 a po návratu parťáků z vrcholu následně dolů. Spolu s ním to otáčí jeden Španěl, který následujícího dne, po druhém, už úspěšném pokusu o vrchol, umírá v nejvyšším výškovém táboře na totální vyčerpání organismu. Tady je hranice mezi životem a smrtí opravdu tenká. Ne náhodou se výšce, která doslova „vysává“ život z těla, říká „zóna smrti“!
 
I tento záběr najdete ve filmu, který o Radkovi vznikl. 
 
Pod vrcholem. Postup brzdí šestice Pákistánců, ke kterým se upínají zraky celé země. Je přece šedesáté výročí výstupu na K2 a byla vyslána první samostatná pákistánská výprava. Později se ukáže, že hoši nemají čelovky a na sestup si svítí mobily. Na posledních sto výškových metrech přidá Radek na forsáži (což se v těchto podmínkách rovná stavu, kdy o sobě chvílemi nevíte, upadáte do bezvědomí) a „za chvíli“ je „úplně vyšitej“ nahoře. Přiznává i slzičku dojetí. 20 minut po něm přichází Honza „Tráva“ Trávníček. Radek je nahoře asi hodinu, a společně se vyfotografují. Doba se mění, a s ní i slova. Po letech autoportrétů tak má své první „selfíčko“. A dál už to asi znáte, nebo si to snadno domyslíte.
 

 
O výškách
Během výstupu na Annapurnu, v rámci lékařského testování úbytku mozkové tkáně, aneb „jestli horolezci nehrozí debilita“, podstupuje tento „úžasný exemplář, který jezdí do vysokých hor každý rok“ testy ve výšce 7.000 m.n.m. Předpoklad, že před výstupem bude v textech nejúspěšnější, kdežto v hypotoxické fázi a po návratu z kopce budou výsledky testů horší, se nepotvrdil. Nahoře zvládl testy o více jak třetinu rychleji. Závěr? Krom vysoké koncentrace na výstup je to i díky výjimečným genetickým vlohám, které Radek má. „Tráva měl problém už s tím to jenom filmovat.“ (citáty: Kristina Höschlová)
 
O svatbě
„Nechystám se žádat o ruku, jsem sice zjihlej, ale šedá kůra mozková mi podle testů stále funguje…“ (R. Jaroš)
 
O balení batohu
„Nejhůř se balil Zdeněk Hrubý. A teď je to Tráva.“ (R. Jaroš)
 
O svém talismanu
„Mám ho od dětí, poprvé jsem ho měl na Manáslu před pěti lety, když jsem jel úplně sám. Od té doby se mnou byl na šesti vrcholech. Když jsem byl na kajaku s vodáky v Rakousku, jeden z nich napsal strašně vtipnej článek o mém andělu strážném, který má hodně práce. Pojmenoval ho Decar 9000 – pracuje prý do výsšky devíti tisíc metrů nad mořem, má titanová křídla s kevlarovými letkami, které si nechal potáhnout teflonovou hydrofobní nanovrstvou. Proto svému plyšákovi říkám Decar.“ (R. Jaroš)
 
 
Radek a Tráva na K2

7+1 otázka pro Radka a Trávu

Co jsi měl z tělocviku?
Vždycky za 1. Reprezentoval jsem školu ve všech sportech. Sám si vážím toho, že jsem skoro všestrannej. Jenom při plavání jsem se málem utopil – nejde mě kraul. A házená na mě volejbalistu byla moc surová hra. Tu jsem nedal.
 
Máš rád topinky s česnekem?
Mám a moc. Česnek je vůbec neodmyslitelnou součástí mých expedic. Z každé polívky udělám česnečku, sním tam denně několik stroužků tohoto přírodního antibiotika. Na červa s ním útočím společně se slivovicí.
 
Pečeš vánoční cukroví?
Ses zbláznil?! Ale jím ho, ovšem nemám rád to takový suchý…
 
Vyber tři „osmy“, ke kterým máš největší vztah.
Asi Šiša – ten náš výstup alpským stylem byl fakt excelentní a navíc jsme s Miskou posledních 200 m udělali těžkou variantu vrcholovým žlabem a na zbraních a na předních hrotech jsme vylezli 10 metrů od vrcholu! Everest – bez něj by nebylo dalších himálajských osmitisícovek. A to, že jsme ho dali bez kyslíku, a když jsme na tuhle expedici jeli, nikdo nebyl hvězda, ale sešel se tam lidsky nádhernej tým. Kanča – Po neúspěchu na  K2 jsem se rozhodl, že už nechci lézt ve velkým týmu. A jenom ve třech jsme vyrazili na tuhle obtížnou horu, poslední osmu, na které do té doby Češi nestáli. A dva jsme stáli na vrcholu. Při sestupu jsem si hodně zkousnul, a dost se o sobě dozvěděl.
 
Kým jsi chtěl být v deseti letech?
Přesně nevím, ale někdy tou dobou jsem přečetl knihu „Himálajští tygři“. Chtěl jsem být jako oni. 
 
Nejoblíbenější dětská hračka?
Asi oheň. (smích)
 
Nejoblíbenější současná hračka?
Sex a horský kolo.
 
Jak si kupuješ ponožky?
Ponožky si nekupuju, dostávám je v rámci sponzorské smlouvy od Craftu.
 

Honza "Tráva" Trávníček 

• plzeňský cestovatel a kopcolezec - 4 x na vrcholu „osmitisícovky” - Gasherbrum (2009), Manaslu (2011), Annapurna (2012), K2 (2014).
• geodet, učitel a organizátor sportovních a kulturních akcí 
• příležitostný atlet, cyklista, běžec na lyžích...
• bývalý manažer hudební skupiny Znouzectnost
• „ředitel“ a spoluorganizátor Škoda Bike Marathonu a správce lezecké stěny v Plzni (TJ - Loko)
• kuřák dýmky, vegetarián a milovník „bezdravého“ životního stylu :-)
 
Co jsi měl z tělocviku?
To už je dávno. Ale asi to bylo docela dobrý. No mladý atlet. Takže asi 1.
 
Máš rád topinky s česnekem?
Pouze pokud jsou dělané na olivovém oleji.
 
Pečeš vánoční cukroví?
Ano. Rum s kolou.
 
Vyber tři „osmy“, ke kterým máš největší vztah.
Nemohl bych 4? Bylo by to 4 vyšlapané. Ale pokud ne, tak Gasherbrum I, Annapurna a K2.
 
Kým jsi chtěl být v deseti letech?
Radkem Jarošem. (smích)
  
Nejoblíbenější dětská hračka?
Asi pistolka, než jsem se stal v pubertě pacifistou.
 
Nejoblíbenější současná hračka?
Bohužel notebook :-(
     
Byl Radek na expedicích opravdu takový tyran? (Z filmu o Annapurně: „Trávo, byl´s na vojně? Tak tohle máš místo vojny. Mladí musí sloužit.“).
Je mi smutno, že to musím napsat, ale ANO. Proto mne tyransky donutil jít s ním po Annapurně i na K2.
 
...
 
Poznámka na závěr
„Fenomén Jaroš“ stejně jako jiní prominenti lezeckého světa představuje pro náš čistě lezecký časopis trochu problém.
Rádi o něm píšeme, ale přiměřeně, protože prostoru se musí dostat i na ty, kteří nikdy neproniknou do celostátních médií.
Radkovu cestu za Korunou jsme zaznamenali zejména v těchto článcích:
 
3 / 2012, str. 18 - 13/14 pro Radka Jaroše 
6 / 2010, str. 34 - K2, Annapurna a Lhotse 
4 / 2009, str. 20 - Expedice Manaslu 2009 
4 / 2008, str. 19 - Radek Jaroš - Dhaulágirí a Makalu 
1 / 2007, str. 17 - Dhaulágirí - Ruská ruleta na ledovci 
5 / 2005, str. 26 - Nanga Parbat 2005 
6 / 2004, str. 3 - Nad 8000 
6 / 2003, str. 13 - Pákistánské léto 
4 / 2002, str. 23 - PRE Kanchunjunga 2002 
5 / 2001, str. 8 - Česenův pilíř na K2 
 
Text: Tomáš Roubal
Foto: Archiv Radka Jaroše

Mohlo by vás zajímat

Principiálně nic neřeším - Holeček a Hrubý
Montana 1/2013

Principiálně nic neřeším - Holeček a Hrubý

„Každej máme napsaný ty svý cesty a naštěstí většina z nás neví, jak to skončí. Možná je to dobře. Jelikož i kdybych to ...
04.02.2013
Chtěl!
Montana 4/2013

Chtěl!

Chtěl!   Bříško, které už kdysi přerostlo spíš v břicho. Delší tmavé vlasy s čelenkou. Pěkné zelené tričko s nápisem: ...
09.08.2013
Ing. Pavel Vrtík, MBA alias Bača
Montana 1/2014

Ing. Pavel Vrtík, MBA alias Bača

Jméno: Pavel Vrtík Přezdívka: Bača Lezu od: 1997 Rok narození: 1976 Zaměstnání: jednatel   Co mě na lezení baví? Rovnováha ...
03.02.2014
Bokula
Montana 3/2016

Bokula

Bokula je: město v Konžské demokratické republice, Stefan Bokula, chlapec, který má na portálu YouTube zveřejněna nějaká svá videa, brněnský ...
09.06.2016
Mentální cvičení v každodenní komunikaci
Montana 6/2018

Mentální cvičení v každodenní komunikaci

... Zkušený rétor nikdy nepřipustí, že by za všechno mohl sám. Tak trochu vás do toho taky namočí. A přispěchá s dobrou radou. Třeba ...
03.12.2018