Polární ledoví obři - ledy v Norsku, Montana 6 / 2014

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Polární ledoví obři - ledy v Norsku

Polární ledoví obři - ledy v Norsku

 
Jeden z nejlepších lezců ledů v Rakousku Albert Leichtfried  se už potřetí vydal se svým nerozlučným parťákem Benediktem Purnerem na objevitelskou výpravu za polární kruh, aby opět přelezl a širší veřejnosti odkryl nějaké nové fantastické ledové linie. A protože jsme vás v minulých Montanách o jeho předchozích dobrodružstvích vždy informovali, ani tentokrát nezůstáváme pozadu a přinášíme nejen informace, ale hlavně dechberoucí fotografie z překrásných nových přelezů na dalekém severu.
 
Albert ve svém živlu
 
Proč to člověka stále znovu a znovu táhne zrovna do těchto oblastí? Musím se sám sebe pořád ptát a stejně to nechápu. Ale když překonáte veškeré lapálie cesty a jste konečně tam, tak už není třeba se na nic ptát a je to hned jasné. Daleko na sever od polárního kruhu se člověk setká s úplně jiným světem. Se světem, který jako by se zdál zmrazený. Díky klidu a samotě se i čas zdá, jako by tady plynul jinak. Místo běžného života doma se člověk najednou ocitne v místě, kde panují extrémní podmínky, sněhové bouře a velké mrazy. Ale místní obyvatele jako by to nijak nezatěžovalo, všechno okolo jim připadá zcela normální. Ale pro nás to normální není. Je pro nás téměř nepředstavitelné přijmout, že se dá v těchto podmínkách existovat a běžně žít. A to obzvlášť v zimě, kdy jsou dny velice krátké a slunce doopravdy téměř vůbec nesvítí. Ale pro opravdové lezecké dobrodružství je to přesně to pravé ořechové.
 
Lezení v Norsku je jedinečné...
 
Tato už třetí cesta za polárním lezením slibovala nejen poznání nových oblastí a úžasných ledových linií, ale také seznámení se s někým novým v týmu, a to novým fotografem a kameramanem. Elias Holzknecht – mladý a motivovaný fotograf z Ötztalu se přidal k naší cestě za dobrodružstvím a rozhodl se letět s námi na nejsevernější cíp Norska, aby hledáčkem objektivu zachytil alespoň nepatrnou část toho, co tu člověk zažívá a vidí. Byli jsme z jeho účasti nadšení také proto, že měl k dispozici novou, progresivně se rozvíjející fotografickou a kameramanskou techniku. S pomocí drona jsme měli možnost vyzkoušet si úplně nový pohled na fotografování a filmování ledolezení. A aspoň z mého amatérského pohledu jsou výsledky naprosto ohromující. S pomocí ne více než dvou kilogramů navíc v zavazadle, s elektromotorem a čtyřmi rotory, je možné ukázat lezení z úplně jiné perspektivy, než jakou doteď umožňovalo běžné focení z lana.
 
... a romantické.
 
Zima v severním Norsku byla v letošním roce hodně podobná té naší. Po velmi brzké sněhové nadílce následovalo suché období s jižními větry, které trvalo více než tři měsíce. Neustále se střídající teplé a chladné období, ovšem většinou bez srážek, umožnilo v celé oblasti severovýchodně od Tromsø vytvořit takové ledové linie, které jsou zde k vidění jen velmi výjimečně. Dali jsme tedy na radu starého známého, Grahama Austicka, který se v této oblasti kdysi dávno usadil, a zamluvili jsme si lístky až do Tromsø, kde jsme si půjčili pro tuto oblast naprosto běžný a nutný džíp s pohonem na všechna čtyři kola. Potom jsme se vydali dál, až přes sedmdesátý stupeň zeměpisné šířky.
 
Benedikt, Elias a Albert
 
V následujících týdnech jsme pak nevycházeli z údivu a nevěřili jsme vlastním očím. Grahamovy sliby nebyly plané. V oblasti vyrostly tuto zimu tisíce ledopádů, které jen čekaly na přelezení. Mohli jsme si proto dovolit být dost vybíraví a podívat se jen do těch nejdelších a nejkrásnějších linií. Pohybovali jsme se po tenkých glazurách, třpytících se krápnících, ale také neskutečných masách ledu, v nadmořské výšce od nuly po osm set metrů nad mořem, a naplno si užívali opojení zmrzlou vertikálou. Samozřejmě jsme po celou dobu zůstali naprosto věrni našemu stylu, takže všechny cesty byly přelezeny čistě a nezůstal po nás jediný nýt. A co chcete ještě vědět víc? Snad jen drobné doporučení: Už teď si zamluvte letenky na sever, abyste stejně jako my mohli zjistit, proč to člověka stále opakovaně táhne do těchto nehostinných končin.
 
Text: Albert Leichtfried
Foto: Elias Holzknecht