Watt: Koho bych pozval na pivo a proč?, Montana 5 / 2015

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Watt: Koho bych pozval na pivo a proč?

Watt: Koho bych pozval na pivo a proč?

Na jedno Starobrno Tomáše Mrázu a rád bych si vyslechnul jeho povídání o tréninku ve dřevních dobách a na to, kdy ho napadlo, že by mohl být mistrem světa. A taky bych si neodpustil otázku, jestli už zamáznul ty dva sekané chyty v cestě, které ve své mladické nerozvážnosti, když byl ještě mladej, blbej a silnej, tesnul na Stránské skále.
 
Na pořádný řezaný Pavla Weissera, od kterého bych si rád vyslechnul všechny ty bohatýrské příběhy z Krasu. A taky bych se zatetelil nad jeho hláškou, že „všechno už dávno přelezli v bačkorách“. Možná raději nealko pivko, abych mohl rychle případně odjet, bych si dal s Pavlem Trčalou. Nechal bych si vyprávět příběh o tom, jak vylezl na Everest ve vypůjčené péřovce a v kalhotách ve kterých jeho tata venčil psa.
 
Plzeň bych si dal s Pavlem Vrtíkem proto, abych se dozvěděl skutečný záměr jaký má s mladými děvčaty, které si říkají Alpinky. Nebo Alpičky? A jestli je to celé frančíza a prodá mi to.
Jedno hustý, černý pivko bych si dal s Walterem Bonnatim a s otevřenou pusou bych poslouchal cokoliv, co by mi tento pan horolezec vykládal. Kdyby to šlo, dal bych si tupláka s Peterem Šperkou a Antonem Dobešem. Jedno rychlý bych si dal s Danim Arnoldem. Asi nejspíš na stojáka. Jak jinak s tímto rychlým chlapíkem, kterej běhá po horách jako koza.
 
Několik piv bych možná snesl s Uli Steckem, abych pochopil, co se stalo v roce 2013 pod Everestem a jak to vidí teď, potom, co se z ledovce odpařily další pořádný oblaka ledu a píše se rok 2015. Ne asi jenom na jednoho Samuel Adams Boston Lagera 12° bych zasednul s Hans Florinem a nechal bych si vyprávět o lezení na El Capitana, rychlopřelezech a tipech na to, jak lézt rychleji a stále tak dobře. A moc bych se těšil na Svijanskou kněžnu s Vlastou Štáflovou. Poslouchal bych ji jedním dechem. A nechal bych spadnout i pěnu, když by mi chtěla povědět dívčí románek s Joskou Smítkem.
 
A poslední pivíčko bych si vychutnal asi nejraději s velkým a dodnes nedoceněným horolezcem Mojžíšem, kterej nalehko vylezl na horu Sinaj za veliké oblačnosti. Vydržel tam 40 dní a pak dolů sestoupil, aby dole potrénoval. Pak opět vylezl nahoru, pobyl tam dalších 40 dní a pak do údolí v rámci tréninku usmýkal dvě velké kamenné desky. A pak se z této expedice táhnul 40 let…A já bych se ho  zeptal, jestli náhodou neví, jaký že to má s námi pán Bůh záměry a jestli náhodou nezná Adama Ondru. Protože, ten taky leze jako bůh.
(K)ÁMEN
 
text: Vojtěch "Watt" Dvořák
foto: Patrick Fore