Abyss revisited - osobní příběh v jednom 9a, Montana 6 / 2015

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Abyss revisited - osobní příběh v jednom 9a

Abyss revisited - osobní příběh v jednom 9a

 
Srpen 1985 – Stojím pod Budulínkem na Ostaši a poprvé v životě se navazuju na lano. Pěkně postaru přímo na lano, na nohou kecky, beru chyty a odlepuju se od země. Moje lezecká kariéra právě začala.
 
Leden 2015 – Šest hodin ráno, venku tma, budík vztekle řve. Bude teď řvát čtyřikrát týdně, tři týdny v měsíci, až do konce června. Se zalepenýma očima se hrabu z postele, plížím na terasu a věším na kampus. Konečky prstů mám plné puchýřů od dřevěných lišt, tak všechny omotám páskou, snad to těch ranních čtyři sta kroků vydrží. Večer stěna, ráno další trénink, večer další a znovu a znovu a znovu.
 
Léto 2007 – Mezi pokusy o přelez prvního 8a pozoruju Cedrika, jak zkouší novou věc od Alexe vpravo ve stropu. Je to poprvé, kdy vidím někoho v těžké cestě, a i když vím, že taková čísla přelézt lze, je mi naprosto jasné, že mě se nikdy týkat nebudou. Ovšem akrobacie po stiskáčích často bez nohou vypadá skvostně.
 
Srpen 2015 – V dobrém stylu kompletuji dva chybějící skalpy v Jurrasic Parku, cesty „La totalité“ a „Le côté obscur“, což mě dostává do skorozenového rozpoložení. Forma je životní, cesty za 8c opakuju na pohodu třikrát za den, skály jsou suché na troud, tak se po zralé úvaze vracím do starého projektu zvaného Abyss.
 
Říjen 2011 – S vydatnou podporou týmu Lipenská–Jung jsem právě přelezl první 8c+, nastal čas zkusit první 9a. Kroky jakž takž zvládnu, ještě je třeba zesílit, ale nevypadá to do budoucna úplně beznadějně.
 
Září 2015 – Už asi padesátkrát jsem spadl v druhém boulderu, poslední dva týdny žádný pokrok, začínám pochybovat. Dostal jsem se do bodu, kde většina lidí selže, ztratí sebedůvěru, odhodlání, koncentraci a jdou zkusit něco lehčího. V tom je krása a prokletí těžkých projektů, znamená to týdny/měsíce/roky úsilí bez jakékoli záruky zdárného výsledku. Jen málokdo má odpovídající psychickou odolnost. Tak dneska ještě jeden pokus, diváci se rozsazují, čistím lezečky, klidný a soustředěný se odlepuju od země, první částí proplouvám bezchybně, v klíčovém kroku rvu levačkou stiskáč, že přestávám cítit konečky prstů, ale trefuju pravačkou malý bočák a skáču s kyvadlem do madla. Levá noha nad hlavu, cvaknout za stehnem, tři zoufalé silové tahy a nejtěžší mám za sebou. Jako robot se probojovávám ke slaňáku, musím být rudý jak slunko na japonské vlajce, ještě čtyřikrát téměř padám, při cvakání mi smeká pata, ale udržím to a na hranici kolapsu cvakám. Sedím v laně, moc nevnímám, co se děje kolem a nechám se spustit. Necítím radost ani úlevu, jsem úplně prázdný.
 
4. října 2015 – Zpráva z tisku: Záplavy zasáhly v noci na neděli Azurové pobřeží v jihovýchodní Francii. Voda ochromila dopravu a 35 tisíc domácností zůstalo bez elektřiny. Některé oblasti jsou stále nedostupné. V okolí města Nice spadlo za poslední dva dny 10 procent průměrných ročních srážek. Podle meteorologů však již další deště jihovýchodnímu pobřeží nehrozí.
 
Petr v cestě Abyss.
 

Co, kdy, kde, jak, kdo?

 
Celá historie začala v roce 2006, když Alex Chabot praštil se závoděním, přestěhoval se do Nice a na uvítanou vynýtoval a vyčistil s kýblem a smetákem strop vpravo od cesty „Super Tango“. Vzápětí jej přelézá a pojmenovává po svém psovi (tato informace nebyla ověřena z nezávislých zdrojů). V té době byla ještě Francouzská Riviéra v kurzu, tak se vbrzku objevují další kandidáti. Nejdříve Bindhammer, který je neskutečně silný, čímž nahrazuje chybějící techniku. Pak Adam Ondra, ten si kromě velmi rychlého přelezu odnáší i ocenění za výstup roku od ČHS. První místní přelez přidává Cedric Lopiccolo a pak už volnějším tempem přibývají další.
 
Jak to celé vypadá? Uprostřed sektoru Deversé v Gorges du Loup je zářivě bílý impozantně převislý profil, prvních deset patnáct metrů šedesátkou, následuje poměrně ostrý zlom a dál zhruba čtyřicet pět stupňů. Téměř všechny chyty jsou (jaké překvapení) stisky po krápnících. „Abyss“ vede úplně vpravo v nejkratší části, nástup z balvanu, nepříjemným bouldrem se dostanete na dvě paralelní tufy, prvních pět přes hodně atletické lezení, kde hrozí při cvakání pořád podlaha. Pak pravý krápník zmizí a je potřeba probojovat se přes mizerné stisky téměř bez nohou do „madel“, kde se lomí sklon. Následuje několik klíčových metrů po jediném mizerném krápníku, kde to lze buď rvát silou, nebo větší silou. A pak už jenom vydržet posledních pár metrů ke slaňáku, kde se vás cesta pokouší celou dobu shodit. A celé dohromady? Úžasná linie, padesát kroků, jedna jediná lišta, nejspíš lehké 9a.
 
Text: Petr Bláha
Foto: Roman Bayon

Mohlo by vás zajímat

Za velrybami do Francie! To nejlepší ze Saint Léger
Montana 3/2014

Za velrybami do Francie! To nejlepší ze Saint Léger

Za velrybami do Francie! To nejlepší ze Saint Léger   Lidi se nás často ptají, která je nejlepší skála ve Francii. Samozřejmě ...
11.06.2014