Vivagel - vícedélkové ledy v Chamonix, Montana 1 / 2018

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Vivagel - vícedélkové ledy v Chamonix

Vivagel - vícedélkové ledy v Chamonix

 
Není nad francouzská červená vína. A mezi nimi není nad vína z Provence. A z nich potom preferuji hlavně ta z „Côtes du Rhône“:   Gigondas, Vacqueyras, Seguret a ano, i lehce namyšlené a patřičně naceněné Chateauneuf-du-Pape.  Nezapomeňte ale ani na svahy Mt. Ventoux a Luberonu! Všechny ty vesnice a vinice, které se lehce liší jedna od druhé, a přitom jsou v něčem tak stejné. Slunce, vítr a píle stovek generací zhmotnělé do plné a bohaté chuti v každé skleničce. Mnohá z těch míst znám, a tak pod etiketami na láhvích vidím něco velice konkrétního…
Jinými slovy, v zemích s tradicí pití vína se v obchodňáku pohybuji v rozmezí  4–6 €, šmejdím po slevách a dál jsem úplně v klidu, protože bezmezně důvěřuji vinařům, kteří si nehrají na konkrétní odrůdy, ale vždycky to tak nějak dobře namíchají. Ale ruku na srdce, ten předchozí odstavec zněl docela světácky, že?
 

Rest day 

Sedím takhle na kameni v parku kousek pod Chamonix, před sebou bagetu, sýr a láhev vína z Anjou. Vydatně upíjím a Čelda se mi pochechtává. Tak trošku mě v tom nechal. Dobrý víno, odkud že to je? Na mapce na vinětě je Loira. Ty vole, to je někde na severu, zámečky na Loiře. Sýr, bageta a zejména víno rychle ubývají, a mně naskočí věta z Angeliky či nějakého jiného podobně pitomého filmu a začnu povykovat: „Vévoda z ándžou!“, „Podej mi ještě toho vévodu,“ a tak nějak podobně. Čelda, zcela střízlivý, blekotá něco o Vévodovi s Ančou a já, samozřejmě alkoholem nijak nepostižen, vesele dopiji celou láhev. Teprve pohled na její prázdné dno mě přesvědčí, že je ideální čas pustit se do lezení. Cvičné skály, lehké cesty, to musím dát s prstem v nose. Naštěstí se brzy rozprší, anděl strážný zase zapracoval.
 

Přede dvěma dny

„Na zimní lezení musíte změnit zemi, podmínky nejsou dobré.“ Tu větu jsme v Domě horských vůdců slyšeli už i vloni. A mnohé bohužel nasvědčuje tomu, že ji uslyšíme i za rok. 
 
Stojíme v dolině Argentière, koukáme na Les Droites a o chvíli později i na Les Courtes. Rakouská cesta, která má dokonce i sjezd na lyžích, jde jen vytušit. Švýcarskou cestu prý už letos někdo lezl, ale je to úplně jiné lezení. Co se tam dá čekat, když led nejde vidět? Pevný firn nebo kameny posypané sněhem? Nakonec se rozhodujeme pro cestu „Vivagel“ na Grande Rocheuse (vrchol v masivu Aiguille Verte), takže místo noci na chatě nás čeká pochod zpátky na horní stanici lanovky na Grandes Montets.
 

Vivagel

U okrajovky s rozedněním, takže čas slušný, ale lehce později proti původnímu plánu. Nastoupil vůbec někdy někdo včas? Délka střídá délku. Ledový žlab se zužuje a my promýšlíme, kudy dál. Při letošních podmínkách koukáme alespoň po trošce ledu a volíme přímou variantu. Asi nejen letos, potvrdí nám jedna stará skoba nalezená ve spáře. Vyhlazená žula a led, který jen tak někde nenajdete. Nádherné počasí, romantické výhledy, přetlakem vykulené oči. Ne není to vliv nadmořské výšky, ve strmější pasáži pečlivě ladím rozložení sil mezi hroty a svěrače. Nejím a radši ani nepiju. Čelda střídavě nadává na nepoužitelný šroub a v úsecích, kde lezeme současně, mele cosi o autobusu na laně. O chvíli později, v jedné z posledních délek, mi tento padá dolů. Tupé hroty šroubu pod tlakem dlaně místo zavrtání podklouznou a je vymalováno. Párkrát se odrazí od ledu a zmizí nám z dohledu. 
 
Délka střídá délku a konec je stále v nedohlednu
 
Vrchol v posledních paprscích denního světla, nezbytné fotografie všeho kolem a slanění dolů Whymperovým kuloárem. Za které lano taháme teď? Za černé, nebo za oranžové? Kdo si to má pořád pamatovat? Kolik těch slanění vlastně bylo? Dvanáct, třináct? Za okrajovkou vaříme čaj a vydáme se na chatu.
 
Vrcholový hřeben
 

Dolů

Hluboká noc a chata Couvercle spí. Najdeme si volné postele a potichu zalehneme. Ráno, tedy v tom poklidném mezičase, kdy většina lidí odešla a noví ještě nedorazili, trochu bázlivě hledám chataře. Žádné vložky na spaní pod dekami, žádné nahlášení předem. Jenom mávl rukou a nic po nás nechtěl. Jaký rozdíl oproti loňsku, kdy jsme sem dorazili na skialpech a bez ohlášení. Jak to kdysi řekl jeden chatař z vedlejší doliny, když nám dával Coca-Colu? Lezci dělají „spirit la montagne“. 
Vláček z Montenvers. I tady jsme jednou spali. Až budu bohatý, koupím si hodinky Breitling s úplně stejným ciferníkem, jako mají na zdejším nádraží. Borec ve vláčku pokývá hlavou a dodá, že po „Vivagelu“ ho tři dny bolela lýtka, což tak nějak souhlasilo i u nás. Následuje cesta zpět do Argentière skibusem z Place du Mont Blanc, domáhání se a hledání věcí, které slíbili vlekaři poslat dolů na spodní stanici lanovky, jídlo a spánek.
 
Poslední chvíle před západem slunce
 
 

Kašli na to… 

Později odpoledne odpočinkového dne procházíme lezeckými obchody v Chamonix a Vévoda s Ančou ze mě rychle vyprchávají. Zítra nás čeká výlet na lyžích, pohled na jednu leteckou záchrannou akci na druhé straně údolí a příprava na odjezd domů. Při třídění materiálu mudruju nad tím, že ten šroub, co jsem si hodil dolů, byl na nějaké karabině a že nevím, čí byla. „Kašli na karabinu,“ dí Čelda. 
Před lety jsme na cestu sem brali kanystry s benzínem a auta, která dnes už na silnicích nenajdete. Nezapomenu na celníka v Rozvadově, který místo obvyklého „Šťastnou cestu!“ pronesl při pohledu na Bačovo auto upřímně míněné přání: „A dojeďte.“ O dvanáct patnáct hodin později Bača slastně vydechl: „Tak, a jsme tady.“ Zpátky už se nějak dostaneme, hlavní je, že jsme tady a že si zalezeme. 
A dneska? Hory kolem neztratily nic ze své majestátnosti, ale už nejsou tak děsivé, už netaháme tak těžké batohy (s bavlněnými podvlíkačkami, vločkami a hliníkovým ešusem), a když náhodou spadne karabina, tak prostě spadne. Z hromady šroubů vybere každý pět svých nejlepších, a když je nějaký tupý, nebo se během výstupu křísne o skálu, hned je důvod k rozmrzelosti. Jak rychle jsme zapomněli na staré ruské titanovky! Něco ale zůstává a nikdy se nezmění.
 
Ještě kousek posuň ten rohlík... tak, teď ukazuje přesně na Matterhorn
 

Poděkování

Na výstupy v kategorii toho výše popsaného vám nikdo nepřispěje, což má tu výhodu, že nemusíte nikomu děkovat. I tak bych chtěl poděkovat všem těm bláznům, kteří propadli kouzlu hor a své prokletí si pořád nesou s sebou. Protože bez nich by byly hory prázdné.
 
P.S.:
Jak jistě tušíte, další láhev z Anjou, koupená v tomtéž obchodě, ale vypitá doma v kuchyni, tedy o nějakých 1.200 km dále, už nechutnala tak dobře.
 
Text a foto: Tomáš Roubal a Petr Čelechovský
 
Ve Francii je vždycky důležité mít plný zásobník


Mohlo by vás zajímat

Ing. Pavel Vrtík, MBA alias Bača
Montana 1/2014

Ing. Pavel Vrtík, MBA alias Bača

Jméno: Pavel Vrtík Přezdívka: Bača Lezu od: 1997 Rok narození: 1976 Zaměstnání: jednatel   Co mě na lezení baví? Rovnováha ...
03.02.2014
Gervasuttiho pilíř a další alpské klasiky
Montana 4/2014

Gervasuttiho pilíř a další alpské klasiky

Na okenní parapet dopadají první kapky deště. Venku je nevlídně, o to lepší je ležet ve vyhřáté posteli a nechat mysl, aby se zatoulala, ...
13.08.2014
Principiálně nic neřeším - Holeček a Hrubý
Montana 1/2013

Principiálně nic neřeším - Holeček a Hrubý

„Každej máme napsaný ty svý cesty a naštěstí většina z nás neví, jak to skončí. Možná je to dobře. Jelikož i kdybych to ...
04.02.2013
Jonathan Griffith - lezec a fotograf
Montana 1/2013

Jonathan Griffith - lezec a fotograf

Jonathan Griffith - lezec a fotograf   „Začalo to tak, že jsem si vypůjčil fotoaparát mého otce (Nikon FM2). Bohužel, vůbec jsem neměl tušení, do čeho ...
04.02.2013
„Teď už můžu…“ Tomáš Mrázek
Montana 2/2013

„Teď už můžu…“ Tomáš Mrázek

Je pořád stejný. I přes sádru na ruce a operovanou nohu měl dobrou náladu a o své sportovní kariéře mluvil bez velkého vychloubání, ...
04.04.2013
Chtěl!
Montana 4/2013

Chtěl!

Chtěl!   Bříško, které už kdysi přerostlo spíš v břicho. Delší tmavé vlasy s čelenkou. Pěkné zelené tričko s nápisem: ...
09.08.2013
Z nórskych skiextrémov do alpských vertikál
Montana 6/2013

Z nórskych skiextrémov do alpských vertikál

Posledné lístie opadalo zo stromov, vrcholčeky Tatier pocukrovala prvá snehová nádielka. Dni sa krátia a ďalší rok plynie ku svojmu koncu rýchlejšie ...
02.12.2013
Freeride v Gruzii
Montana 1/2014

Freeride v Gruzii

Freeride v Gruzii Když jsme před sezonou uvažovali, co by mohlo být jejím vrcholem a kam vyrazit do hor, tak Gruzie nebyla vůbec na pořadu dne. Přesto se nadhození takového ...
03.02.2014
Dračí jezero, zasněžený Olperer a Jubiläumsgrat
Montana 3/2014

Dračí jezero, zasněžený Olperer a Jubiläumsgrat

... A přišlo září a s ním odjezd, na který jsem se tolik těšil a také se ho trochu bál. Neboť žena musela pracovat a já jsem se rozhodl ...
11.06.2014
Vítejte v „Mekce alpinismu“ – Chamonix očima horského vůdce
Montana 4/2014

Vítejte v „Mekce alpinismu“ – Chamonix očima horského vůdce

Na světě je řada míst, která mají v horolezeckém světě až ikonické postavení. Camp 4 v Yosemitech pro bigwalisty, Fontainebleau pro boulderisty, Buoux pro ...
13.08.2014