Šéfredaktor: Několik slov k tomuto číslu, Montana 2 / 2018

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Šéfredaktor: Několik slov k tomuto číslu
Konečně jaro! Čím jsem starší, tím více se na jaro těším. Obzvlášť pak tady u nás na Ostravsku, kdy zima je jen dlouhé a ducha ubíjející čekání v barvách šedivých a smutných. O to víc pak v tom začínajícím předjaří vyhlížím první sněženky, narcisy a krokusy, protože do té šedivé deprese konečně vnesou nějaké první náznaky pestřejších barev. A když už je tu konečně to jaro, tak proč neudělat i letošní jarní Montanu trochu pestrou?
 
Ale jak udělat pestrým časopis, který je tak úzce zaměřený? Ideálně zapomenout na klasické, sportovní a vícedélkové lezení a alpinismus, a podívat se spíše trochu na okraj toho našeho lezeckého rybníčku. 
 
Co třeba lajny? Párkrát jsem na tom stál, dopředu, dozadu, otočka. Do sedu mě nepustí kolena a back flip je v rovině science fiction, ale jako zábava mezi lezením dobré. Ale ony jsou i jiné lajny. A kdo ze čtenářů Montany ví, že třeba takový Danny Menšík má z roku 2016 světový rekord v highline v délce 1.020 metrů ve výšce 600 metrů nad zemí? O podobných lajnách a jednom tripu za Velkou louži vám ve svém článku povypráví česká první dáma na lajně, Anna „Hanuš“ Kuchařová.
 
Lyže? Určitě skialpy, to k Montaně tak nějak patří. A extrémní sjezdy? To už je spíše „jen“ to lyžovaní. Ale když při tom vylezete na pěkný kopec do výšky přes 6.000 metrů? A článek vám připraví někdo, kdo už v šestnácti letech dělal prvovýstupy na Lofotech a účastnil se třeba pokusu o sjezd Dhaulágiri? To snad do Montany, nepatří? Já myslím, že jednou za čas určitě ano. A Jiří Švihálek, aktuálně asi nejlepší český extremní sjezdař vás o tom doufám přesvědčí také.
 
A canyoning? Pro mě jsou to ti blázni, co místo aby si něco vylezli pěkně na sluníčku, tak slaňují nějakým vodopádem. No to už mnohý z nás taky zažil, třeba někde v Tatrách, chvíli po tom, co lezl pěkně na sluníčku. Ale co když jde o canyoningovou expedici v Himaláji? Světový rekord v délce sedm a půl kilometru, trvající sedm dní, a kterého se zúčastnil také jeden Čech a mimo jiné jeden vynikající francouzský lezecký fotograf? Kdo jiný by měl přinést článek o tak zajímavé akci než Montana.
 
Abychom se ale nedrželi tak strašně na okraji, i v této Montaně je nějaké to lezení. Bouldering. Ne každý mu úplně propadnul, ale Iva Řezníková, která mu propadla na sto procent, je asi aktuálně naší nejlepší boulderistkou venku na šutrech a zná ji asi jen málokdo. Já ano. Už dvacet let. A sledoval jsem její lezecký vývoj od starého mostního pilíře v Albrechticích, přes skalky, písky, Tatry, až k aktuálnímu top boulderingu a mateřství. Rozhovor s ní, který připravila Míša Drlíková, je sice takový lehce „tunelářský“ - oni tihle lidé vážně znají jen ten tunel toho lezení -, ale o to možná pro „normálního“ člověka zajímavější.
 
V minulé Montaně jste si mohli přečíst článek od Bernda Zangerla o hledání sebe sama, o životě a taky trochu o lezení. O tři roky dříve psal Bernd na stránkách Montany (3/2014) o možná nejkrásnějším boulderu na světě. O příběh z prvního opakování tohoto severského skvostu s názvem „Shantaram“ se s vámi v této Montaně podělí Niky Ceria, což je taková italská obdoba Ivy Řezníkové, jen bez dcerky a s bíbrem.
 
A na závěr? Co by to bylo za jaro bez krásných žen! Tak snad se vám všem rozevlátá titulka s „Dámou v červeném“ od Honzy Nováka líbí a tuhle pestrou jarní Montanu si užijete stejně jako my…
 
Ze severu
                  Martin Stolárik
 
                 
 
Více se dočtete v Montaně 2/2018
 

Mohlo by vás zajímat