Pavúci lezú do neba - Jastrabia veža, Montana 4 / 2018

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Pavúci lezú do neba - Jastrabia veža
Jastrabia veža je jedním z těch tatranských štítů, ke kterým se vážou zajímavé báje a pověsti. Tak třeba jedna legenda praví, že se na vrcholu Jastrabej veže nacházel oslepující drahokam karbunkul. Chudý mladík, který se ucházel o rychtářovu dceru, ve snaze zbohatnout dolezl až k němu. Musel se ale kvůli jeho záři odvrátit a oči víly ze Zeleného plesa ho uhranuly, spadl a zabil se, jakož i jiní před ním i po něm.
 
My jsme se s Johankou vydali v srpnu na Brnčálku hledat taky takový jeden drahokam na Jastrabce: úžasnou cestu „Pavúci lezú do neba“, kterou navrtal Peter „Becko“ Ondrejovič na počest památce bratrů Pavola a Ondreja Pochylovcov (Pavúkov), legend tatranského horolezectví.
 
Cesta má čtyři délky (asi 7+, 6+, 6-, 8) a vybírá si tu nejlepší skálu v JZ stěně Jastrabky mezi cestami „Dieškov komín“ a „Červené převisy“. Cesta vede kompaktní, vodou vymytou skálou, kde jsou horší možnosti přírodního jištění, a tak je zajištěna i vrtanými nýty. Těch však rozhodně není mnoho a cestě zůstává ponechán horský charakter. Nýt je vždy přesně tam, kde už ho vážně potřebujete.
 
Konec druhé délky
 
Po večerním výšlapu nás na Brnčálce jako obvykle čeká vřelé přivítání od personálu chaty, což je jeden z hlavních důvodů, proč se tam stále vracíme. Dáme si pivko, ale moc se nezdržujeme a jdeme spát. Ráno je super počasí, ale příliš nespěcháme, protože stěna je otočená na JZ a chceme, aby do ní nejdřív zasvítilo slunce a vysušilo ji po posledních deštích. A pak už nás čeká klasická cesta okolo Flašky a po řetězech do Malej Zmrzlej. Jastrabka má tolik obtížných cest a takovou atmosféru, že tu rozhodně nejsme ani poprvé, ani naposledy. Bohužel v průběhu rána se dolina Zeleného plesa zaplňuje mrakem a slunce se schovává.
 
Stojíme pod stěnou a takto v mraku vypadají převisy nad námi hrozivě. Z minulého roku si pamatuji, že první délka je taková nejodvážnější a má několik míst, kde i navzdory nýtům rozhodně není dobré spadnout. Vůbec se mi do toho nechce, a doma jsem se přitom tak těšil. To je občas paradox.
 
Obouvám lezky a jdu na to. Po úvodních lehkých metrech je tu první boulder, který je z celé délky asi nejhorší, o to víc, že na výlezu z něj už se nesmí spadnout. Nýt už je hluboko, pád by šel přímo do polic v nástupové plotně. Další úskalí této úvodní délky je to, že měří 50 m. Protože vede přes velké převisy a kličkuje, musí se všechna jištění poctivě prodlužovat a lana cvakat jako poloviční – na přeskáčku. Rope management je tu asi stejně důležitý jako lezení samotné, jinak lano v závěru délky neutáhnete. V druhé půlce délky už nalezete do převisů a začíná hezky natékat. Je potřeba zůstat klidný a laktát pořád kontrolovat. I když občas vám hlavou probleskne: mám natečeno, co když mi dojde těsně pod dalším jištěním? Ale skála je tu neuvěřitelná! Neskutečně tvarovaná, chytovatá „korsická“ žula! V závěru je no-hand pod posledním převisem a pak velké finále…
 
Po chvíli za mnou statečně dolézá Johy. Jsme v mraku, nad hranou převisů. Teď nás čekají dvě lehčí délky. Jsou v nich dlouhé odlezy, ale lezení není težké (6-/6+) a jde o nádherné, vodou vymyté strmé plotny. Jsou tedy skoro kolmé, ale po chytech, v nákrese píšou vaničky, a to je přesně ono. Krása!
 
Po těchto dvou délkách konečně vylézáme nad mraky a vyhříváme se na sluníčku na polici pod poslední délkou. A to je finále! Třicetimetrová hladká, kolmá, tektonická plotna nabízí osmičkovou lištovačku a závěrečnou „něco jako prstovou spárku“. Dáme si sváču a chvíli odpočíváme. Není kam spěchat. 
 
Převisy třetí délky.
 
Plotna je sice zajištěna nýty, ale některé z odlezů člověka přece jen trošku pošimrají, protože lezení je pořád celkem těžké. V první polovině baletíte po malých lištách, a hlavně musíte kroky správně přečíst. V půlce pak přichází boulder, který je jasně klíčový pro celou cestu. Dvě malé lišty, našlapat nohama vysoko na strašně špatný stup, a dlouhý krok do dobrého bočáku. V této chvíli vím, že už to musím dát. Už to nechci pokazit pádem, vždyť už jsem tak daleko. Vůbec by se mi nechtělo lézt délku znovu. To pomyšlení mě trošku znervózní. Poslední část plotny je přes další dvě jištění a je pořád ještě těžká, ale já už mám dost. Vždy v poslední chvíli najdu nějakou aspoň špatnou možnost odpočinku. Takto se na hranici pádu prolámu až ke slaňáku a konečně jej cvakám. Teprve teď vnímám, jak krásnou hru tady kolem nás ty mraky vlastně hrají. Doteď jsem na to neměl ani pomyšlení… Celou cestu dávám na RP na první pokus (ale už jsem ji zkusil dříve) a mám obrovskou radost – drahokam z Jastrabky vylezen!
Druhý den jsme rozbití, a tak jdeme na Žeruchy na klasický „Korsvoldov tanec“, aby se Johy potrénovala v lezení po vlastním, ale taky aby si zalezla v pěkné skále. První délku za 4 dává na prvním a podle mých pokynů ji skvěle tréninkově zajišťuje. Pak posílá i druhou, plotnovou délku za 7-, kde je několik nýtů, ale mezi ně se jí zkušeně podařilo umístit nějaké malé friendy a jištění délky tak posílit. Musím ji pochválit. Třetí délka za 7- se jistí komplikovaně, tak se gentlemansky nabízím, že jí půjdu jištění nejdříve osadit. Jdu tedy na prvním a velmi pečlivě délku zajišťuji. Ze štandu slaním zpátky k Johy a ta má délku „ready to go“. Ta si ji vychutnává a bez problému přelézá. Vylezla si tak svoji první tatranskou cestu na prvním konci lana. Večer se jdeme ještě rozsekat na bouldry okolo cvičného „autobusu“, abychom náhodou v Tatrách nezeslábli.
 
Fakta:
Vysoké Tatry, dolina Zeleného plesa
„Pavúci lezú do neba“ 8 UIAA (délky 7+, 6+, 6-, 8), 160 m (P. Ondrejovič, L. Fides, 2002)
„Korsvoldov tanec“, 7- UIAA (délky 4, 7-, 7-), 130 m (M. Kúdela, I. Hrmo, 1996)
 
 
Text: Jiří "Švihy" Švihálek
Foto: archiv autora

Mohlo by vás zajímat

Rauriser Nordwände - skialpový sjezd
Montana 1/2013

Rauriser Nordwände - skialpový sjezd

Je začátek dubna, Velikonoce, a ve Vysokých Taurách je skialpová sezona v plném proudu. I náš Kejda Ski Team vycítil příležitost a s vírou, ...
04.02.2013
Indiánské léto za polárním kruhem
Montana 6/2013

Indiánské léto za polárním kruhem

Indiánské léto za polárním kruhem   Noc právě končila svou nadvládu nad ostrovem, daleko na obzoru se nad mořem vyklubalo slunce a slabými ...
02.12.2013