1 rok předplatné

to chci

SMS 1 číslo

to chci

Labák krásný, Labák můj, Montana 4 / 2020

<strong>Montana  4/2020 právě v prodeji</strong> AKTUÁLNÍ ČÍSLO

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Labák krásný, Labák můj

Konečně vysněný Labáček. Široké údo­lí Labe, impozantní skály táhnoucí se po­dél obou břehů, bujaré hluboké lesy plné zvěře a ptactva, svíčková U Přívozu a pivo U Kosti, dunící vlaky, slunce i déšť, radost i slzy… no co vám budu povídat, vždyť to všichni dobře znáte, Čechy krásné, Čechy mé! Ve svěžím jarním vánku je cítit jaká­si postkomunistická vůně rozkvétajících třešňových stromů a mně se do očí hrnou slzy nostalgie. Připadám si jako v knihách Bohumila Hrabala, jelikož jako němý po­zorovatel rozpoznávám některé postavy z jeho knih, hlavně pak strýců Pepinů je tu hned několik.

A ty skály všech barev a všech forem! Kompaktní pískovec, čumím na to jak tele na vrata a přidržuju si bradu, aby mi nespadla! Je to jedna z mála oblastí na světě, kde snad každá cesta je tzv. „King Line“ a je úplně jedno, jestli je to 6a, 7a nebo 8a. Akorát moc nechápu, proč je ten první kruh v některých cestách tak vyso­ko. Představ si, že kdyby se něco náhodou ulomilo, tak spadneš na zem a pěkně se zrakvíš, a když spadneš pod druhým, tak taky, po dvaceti metrech lezení jsi u tře­tího a máš většinou vyhráno, bo už na zem nespadneš, paráda, tak si aspoň mů­žeš zlomit nohy o hranu! Vůbec nechá­pu smysl toho sebevražedného odjištění. Chápu, že železné borháky byly na česko­slovenské poměry drahé a že někteří bor­ci měli při prvním přelezu cesty dostateč­nou dávku štěstí a nezabili se, akorát že po nich to už nikdo nikdy nevylezl, cesta zarostla pavučinami a upadla v zapomně­ní a oni se pak v hospodě chvástají, že to vylezli s prstem v nose a že na to ostat­ní nemají koule. Otázkou zůstává, proč chvástač hledající intenzivní adrenalin a dobrodružství neleze sám sólo, někde v hloubi lesa nebo v Patagonii?