1 rok předplatné

to chci

SMS 1 číslo

to chci

Před revolucí, bez friendů, Montana 4 / 2020

<strong>Montana  4/2020 právě v prodeji</strong> AKTUÁLNÍ ČÍSLO

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Před revolucí, bez friendů

 

Zauzlené smyčky jsou v Adršpachu je­diným legálním způsobem jištění. Od pr­vopočátku místního lezení se zde k zajiš­tění používají krátké, zauzlované lanové smyčky, které se uzlem vloží do zužující se spáry a trhnutím směrem dolů zajistí. Používají se smyčky různých průměrů, aby se vešly do různě širokých spár, stej­ně jako sety kovových vklíněnců, které používají západní lezci spolu s friendy.

V první délce předvádí King svoji vir­tuózní schopnost smyčkování. King ne­padá, takže není úplně jasné, jestli jsou smyčky opravdu pevně založeny. Nako­nec se zajišťuje ve dvou velkých kruzích a dobírá mě. Mým úkolem je všechny smyčky zase vybrat, takže se učím smyč­ky zakládat tím, že je po Kingovi vybírám. Smyčky jsou vecpány v malých kapsách a spárkách a jdou ven velmi snadno, pou­hým vytržením směrem vzhůru. Pokud jsou spáry souběžné, jsou jen vtěsnány dovnitř a zdá se nemožné, aby udržely padajícího lezce, byť menší postavy, jako je King. Mně se cesta zdála těžká, doce­la jsem se v ní vybál, takže jsem byl pře­svědčen o tom, že King je buď vynikající lezec, který se nepotřebuje jistit, anebo umí spadnout tak zlehka, aby nevytrhl žádné ze založených jištění.

Další z mých omylů byl uveden na pravou míru na konci další délky. King ji lezl jen pomocí smyček s uzly, stejně jako to dělali místní prvolezci před více než 60 lety. Dřív jsem se domníval, že tento způsob jištění výstupu pouhým „zakládáním“, tedy umístěním jištění do zúžení spáry, byl vynalezen britskými lezci v padesátých letech. Do Ameriky se tento způsob jištění dostal až v sedmde­sátých letech a začalo se mu přezdívat „čisté lezení“. Tento způsob jištění půso­bí sice jako z dávného století, ale je ne­pochybně ekologický. Místní spáry pů­sobí neponičeně i po osmdesáti letech častého lezení. V porovnání s hluboce zjizvenými spárami v Yosemitské žule, z nichž se spousta změnila k nepozná­ní – dědictví po pouhých dvaceti letech lezení pomocí skob. Naštěstí byly skoby nahrazeny friendy, které pomohly de­vastaci spár v Americe takřka zastavit. Bohužel s tím ale neměla co dělat lid­ská předvídavost – naše spáry zachránil příznivý technologický vývoj.