1 rok předplatné

to chci

SMS 1 číslo

to chci

Jizerky bolí, Montana 5 / 2020

<strong>Montana  5/2020 právě v prodeji</strong> AKTUÁLNÍ ČÍSLO

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.
Jizerky bolí

Zvon je ze tří stran převislá žulová věž, symbol horolezců v Jizerských horách. Na dvacet metrů vysoký vrchol, opatřený cepínem s protěží na štítu, vede klasická cesta z roku 1921 známá pod názvem „Dvojspára“. Obtížnost V–VI. Pár metrů lezení. Nabuzený nedávnými výkony v sedm áčkách v Chorvatsku nevidím jediný důvod, proč se do nějaké poloviční šestky nepustit. Každopádně se mám prý předtím napít piva – taková je jizerská tradice. Mladé bukové listí se nepokojně třepotá v jarním vánku a pod pomíjivými skulinami v korunách se na úpatí žulového monolitu komíhají paprsky jarního slunce. Takto jindy neživě strnulé krystaly, hrubě čnící ze stěny, získávají titulní roli v představení stínů. Tudy? Opravdu? Rezavá skoba opatřená kroužkem tvoří jen odvážnými kroky dosažitelnou ozdobu dvojspáry. Může se ten krystal vylomit? „Nééé!“ Nevěřím. A zkoušet to nehodlám. Že bychom si přece jen dali něco lehčího? Na seznámení s materiálem, co?

Třeba za rohem? „Severní cesta“ za pět. Kruh zdá se být přívětivě nízko a do sokolíku pod ním vpasuju dva tři friendy. To půjde. Jenže zpocené ruce při rutinním hmatání za zády najednou marně hledají povzbuzení v pytlíku odvahy. S krystaly, vytlačujícími důlky do dlaní, se musím vypořádat ve férovém souboji. A daří se. Jenže teprve teď, po chlácholivém cvaknutí zámku, který v těle karabiny bezpečně vězní devítimilimetrový pramen jistoty, přichází zkouška důvěry. Průvodce praví: Traverz doleva, na hranu a po ní ke druhému kruhu.

Traverz? Po čem? Po tom skloněném ničem? Vždyť tam nejsou ruce! Už vidím ten pendl. Zkouším doleva. A raději honem zpátky. Ještě jednou a… zase zpátky. Ještě. A ano! Mám hranu! Ale co teď s ní? Ty vole, nevím! Nohama na tření do žulové stěny? Ruce na oblé polici? Vlhnoucí bříška prstů ždímají drobné vystoupliny, jejichž použitelnost se mým strachem slizce omezuje. A ty balvany dole se mi vůbec nelíbí. To ne! To přece není pětka. Končím. Kruh poslouží pro postup v jiném směru, než pro který palice jeho otce tloukla. Jdu dolů.



Mohlo by vás zajímat

Fair Head - tradiční lezení v Irsku
Montana 3/2013

Fair Head - tradiční lezení v Irsku

Nejlepší skalní lezení v Irsku, vysoký strmý doleritický útes Fair Head s impozantními liniemi na dvě až tři délky     Fair ...
11.06.2013
Pět metrů štěstí
Montana 2/2020

Pět metrů štěstí

Pět metrů štěstí (ukázka textu)   Když řečiště končí a my o šest set výškových metrů bohatší opouštíme ...
09.04.2020
Rychleby pod kůží
Montana 3/2020

Rychleby pod kůží

Svlékání kůží mě dnes rozhodně nemine. Dokonce i bez tohoto stejnojmenného bouldru za 6B. Na pěti metrech jediný chyt. Cha! Zbytek obliny, které ...
02.06.2020