1 rok předplatné

to chci

SMS 1 číslo

to chci

Věcně, Montana 5 / 2020

<strong>Montana  5/2020 právě v prodeji</strong> AKTUÁLNÍ ČÍSLO

HISTORIE ČASOPISU


Montana je dvouměsíčník pro horolezectví, lezení a částečně i skialpinismus. Z oddílového bulletinu Hotejl (vydávaného Horolezeckým oddílem tělovýchovné jednoty Lokomotiva) jsme se hned, jak to bylo možné (tedy  po roce 1989), stali běžným časopisem.


Abonenti mají po přihlášení možnost číst aktuální číslo online, nebo stáhnout dřívější verze v PDF z archivu vydání.

Tak jak léto bylo upršené, minimálně první část podzimu se slunečně i teplotně opravdu vydařila a předpokládám, že na rozdíl od redakce, která intenzivně pracovala na této rozsahem i obsahem rozhodně nadprůměrné Montaně, jste ji strávili ve skalách. A tak by to mělo být, protože Montana je určena především pro ty, co maximum svého volného času využívají k výjezdům ať už na místní kvaky nebo do skalních a horských oblastí po celé Evropě i ve světě. A tahle, letošní už pátá Montana je přesně tak pestrá, jak jen mohou být pestré ty krátké, i ty vzdálenější cesty za vertikálním dobrodružstvím.

Když se řekne Alex Huber, většina si určitě představí sympatického německého lezce, který svého času diktoval jak na skalách, tak hlavně ve velkých stěnách, ať už to byly třeba Yosemity, Antarktida, Patagonie nebo např. Dolomity. A k Alexovu lezení občas patřilo i sólo, ať už jištěné prvovýstupy, nebo ta nejčistší esence volného lezení, tedy free sólo. Ovšem v téhle Montaně nebude řeč o tomto fenomenálním horolezci, ale o někom, kdo se zhlédl v jeho cestách v severní stěně Cimy Ovest di Lavaredo.

Když se řekne Łukasz Dudek, asi kromě ortodoxních sportovních tunelářů nechá většinu z vás tohle jméno chladnými. Měl jsem to stejně až do chvíle, kdy mi přišly fotografie od Piotreka Desky, na nichž Łukasz jištěným sólem přelézá třísetmetrovou cestu „Tortour“ za 8c. Nějakou dobu jsem ale úplně nevěděl, co s tím, tak jsem to takříkajíc tlačil před sebou. Vyplatilo se. Letos na konci léta Łukasz stejným stylem přelezl jeden z klenotů od Alexe Hubera, cestu „Pan Aroma“ vedoucí v tzv. Střeše světa v severce Cimy Ovest. Přibyly další dech beroucí fotografie od Piotreka a také zajímavý příběh, jak se ryze sportovní a závodní lezec dostal až do Dolomit. A tenhle příběh vám exkluzivně přináší právě Montana.

Když se řekne Jizerky. Konkrétně pro mě je to daleko a raději jedu na Slovensko nebo do Rakouska. Ale rozsáhlá reportáž od Honzy Navrátila, kterou si můžete přečíst na téměř dvaceti čtyřech stranách i mě přesvědčila, že se musím někdy vypravit za tímto velice specifickým klenotem mezi českými lezeckými oblastmi, abych mohl ve zcela opuštěných lesích bez jediného živáčka hledat žulové monolity a po zdolání nejlehčí cesty na vrchol ještě po měsíci vzpomínat podle rozedřených částí těla na to, že to vlastně byla ta největší vertikální romantika, jakou je vůbec možné zažít.

Když se řekne ženy. Ano, jsou to ta krásná a něžná stvoření, která když lezou, tak je radost na ně pohledět, protože to nervou silou, ale krásně baletí. A radost pohledět je, i když zrovna nelezou. Jak to vlastně ženy mají s lezením v konfrontaci s partnery, s rodinou, s orientací, nebo třeba s prvním koncem lana? Nejen o tom si můžete přečíst v článku od Áji Trojanové a třeba se i zamyslet, jak to vlastně máte doma vy.

Když se řekne podzim. Ti šťastnější se přesouvají po vzoru stěhovavých ptáků na jih a ti méně šťastní se buď připravují na nějaké ty zimní radovánky, nebo pomalu zalézají na překližku. Ale jedna jistota tu je. Podzimní Montana, každý rok ta pátá v řadě, která vám třeba zpříjemní přesun do Špáňa nebo pauzy mezi kolečky na zaprášené bouldrovce. Tak si ty sto čtyři strany užijte, ať už budete kdekoliv.