KOMUNIKAKCE, POPIS LEZECKÝCH ČINNOSTÍ

Wildův slovník: KOMUNIKACE, POPIS LEZECKÝCH ČINNOSTÍ

Zakládání

Jsou cesty, ve kterých se lesknou nýty. Jsou cesty, ve kterých odpadává rez z kruhů či skob a jsou takové cesty, kde jsou třeba i ty nýty, kruhy nebo skoby, ale je jich zatraceně málo. Možnosti, jak se s tím vyrovnat, jsou tři. Buď je to lehké a víc jištění tam není potřeba (to je relativní), nebo si v cestě musíte zakládat a nebo to raději nepolezete. Právě zakládání patří mezi tzv. „šetrný způsob zajištění“, protože to, čím se máte v úmyslu zajistit, většinou někam položíte, založíte, protáhnete či uvážete – do ničeho netlučete. Plnou zodpovědnost nese prvolezec.

Vybírání 

Přečtěte si „zakládání“, ale pozpátku. Zde nese plnou zodpovědnost ten druhý.

Zatloukání

Jestli uličník něco provede, bude zatloukat. Jestli se budete chtít zajistit skobou, která vám zatím visí na úvazku, budete také zatloukat, a to tak, že kladivem. Tedy máme základní rozdíl mezi lezením „s“ a „bez“ (kladiva).

Dober! 

Ty dober! Už jsme si řekli, co můžeme čekat, zvoláme-li na jističe „dober“. Je-li jeho okamžitá odpověď „ty dober“, je docela možné, že si z vás bude dělat srandu. Může se ale stát, že z nepochopitelného důvodu (špatná domluva) začal lézt dříve, než jste stačili udělat štand. V tu chvíli oba polezete s pocitem naprosté jistoty, že ten druhý jistí zodpovědně. Pak doufejte, že to nějak (dobře) dopadne.

Sprostá slova

Co to jsou za slova vám říkat nebudu, neb většina z vás jich beztak zná víc než já. Pokud není horolezec „kanál“ od mateřské školky, používá silná slova s rozvahou, berouc v úvahu vážnost situace, do níž se díky své nerozvážnosti dostal. Nadávání na vše kolem se všeobecně toleruje v nervově vypjatých chvílích vysoko nad mizerným jištěním a krátce po, nehledě na úspěšnost při dalším postupu vpřed. V případě úspěchu se mluvené slovo mísí s radostí. Je ovšem smutné slyšet pořvávat kdekoho, kdekoliv a kdykoliv na cokoliv a kohokoliv, jen proto, aby byl dotyčný slyšet, potažmo vidět. Mějme na paměti, že při lezení by se měly vážit jak další kroky, tak i slova.

Solí to!

Tohle označení „kvality“ terénu vzniklo na měkkých pískovcích, kde, pokud stojíte a vrtíte se při tom, drolíte pískovec pod podrážkou. S tím souvisí vtíravý pocit, že se neúprosně blížíte k odrazové hraně můstku. Proto, dolezete-li do takového místa, které „solí“, rukama písek neometejte, ale maximálně jej sfoukněte. Chyt držte a nedlachněte, na stupu stůjte a nekruťte se – chce to cit.

Lokroviště

Nesouvisí s lovištěm, ale může být poukazem na cestu do věčných lovišť. Jedná se o pasáž vyskládanou z volných šutrů od štěrku až po velikost almary. Sklon může být jakýkoliv. Lepší je se tomu vyhnout, není-li možné, tak dejte pozor. Chyty přebírejte s citem a ty, co zůstanou v ruce, házejte mimo štand. Jištění sice mezi volné kamení umístíte, ale v případě pádu je víc než pravděpodobné, že ta hromada šutrů poletí s vámi, a pokud budete mít náskok, tak na vás. Vyhlídky tedy nic moc. Na druhou stranu je třeba říct, že se ve světě dějí horší věci.

Bušit 

Krom toho, že někdo přijde otevřít, se tím myslí činnost prováděná se zápalem (plic). Zíráte, jak někdo leze „jeden výstup za druhým“ a je k neunavení? Pak vězte, že buší.

Leze jako kuna

Lokální označení pro „bušení“.

Prošitost

Bušil někdo celý den ve skalách a navečer se motá jako špína v kýblu? Nejspíš bude „prošitej“.

Tahy, fixy

Nevěříte při pohledu na další chyt, že do něj dosáhnete? Proč ne, nemusíte, ale když uděláte pořádný tah, tak se dílo podaří a chyt bude váš. Možné ovšem je, že dotyčný chyt nebude tak docela chyt, nýbrž mrška lišta. Nehodláte kapitulovat? Tak tedy milou lištu zafixujte a doufejte v lepší zítřky.

Netopýr

Gymnastický kousek prováděný na skále či hrazdě, dovedený k dokonalosti Rosťou Tomancem. Potřebujete širší, dobře beroucí madlisko, pokud možno v převise. Drže se obouruč, jakkoliv (bez dopomoci) dostaňte špičky do zbývajícího místa na chytu. Pevně si je usaďte a při pocitu nebývalé jistoty se můžete přestat držet a spustit se hlavou dolů tak, že si budete připadat jako opravdový netopýr. Tím jste také utvořili „no hand rest“. Po spočinutí se vrátíte do původní polohy a lezete dál. Problém nastane tehdy, máte-li slabé břicho a na onen chyt už nedosáhnete. Nebojte, pokud jste nespadli hned na začátku představení, spadnete co nevidět. Tedy pokud chcete svým umem někoho okouzlit, zapněte si jištění nad vámi a pak se předvádějte. Frajeřina je netopýr za jednu špičku ve výlezu z převisu cesty Luftwaffe na Chrámovkách (jištění je pod vámi!).

Vypinožit se

Zdolali jste právě pasáž, o které jste si mysleli, že to vůbec nepůjde přelézt? Nevíte ani jak se vám to podařilo? Pak jste se daným místem „vypinožili“. Problémové místo na první pohled vypadá „divně“ a je to charakteristické pro těžší cesty v klasickém duchu na pískovcích.

Vyvlnit se

Postup takovým terénem, kdy se držíte celým tělem, tedy hodně široké spáry a hodně úzké komíny. Lezec znalý techniky se „vyvlní“, lezec elév se v nejlepším případě „vycuká“.

Strhávání

Vše nasvědčuje tomu, že by mohlo jít o strhávání částí oděvu z pěkné dívčiny, ale na to zapomeňte. Třeba vás taková dívčina bude jistit v něčem strašně těžkém, do čeho se třeba z pocitu důležitosti navezete a najednou, vysoko nad jištěním, dojde fantazie. Nahoru to nepůjde, slézt už vůbec ne a odskočit se bojíte. Nehodláte-li čekat, až se nebudete moci udržet, stačí dolů zahalekat: „Strhni mě!“ V tu chvíli si význam toho, co jste právě vykřikli, neuvědomíte, a když jo, tak co už. Když se ten nahoře drží moc pevně, stačí zabrat trochu víc. Však on se pustí.

Kohoutek, žába, pěst, ropucha, klíč.

... a spousta dalších pojmů, které označují způsoby zakládání částí končetin do spár. Některé jsou všeobecně známé a používané, ovšem najdou se i termíny, jež používají zdatní pískaři k mystifikaci a tahají tím poměrů neznalé za nos.

Ticho

Pokud se shora, tedy z ostrého konce lana, dlouho nic neozývá, není to zrovna příjemné. Buď je prvolezec skromné povahy a problém, do nějž nalezl, si nechává pro sebe. Možné je také to, že už dávno dolezl na štand, ale fakt, že je za hranou a třeba ještě fouká vítr fučavec, znemožňuje jakoukoliv – natož duchaplnou – domluvu. V takové situaci se provozuje domluva pomocí tahání za lano, ale v případě natažené celé délky lana, a navíc klikatě, je to spíše otázka teorie. Tedy myslete si, že zrovna dolezl na štand, dejte mu čas na jeho zbudování (ne vždy to jsou dva nýty spojené řetězem…) a začněte opatrně lézt. Pokud vás dobírá, jste na správné cestě. Pokud ne, není něco v pořádku a musíte improvizovat.

Spouštění americké, „Amerika“

Používáno na skalkách. Dolezete ke slaňáku, zapnete jej a necháte se dobrat. Místo očekávaného poklidného spouštění se však nečekaně řítíte k zemi, nad kterou jistič jízdu zpomalí a vy s hrůzou v očích měkce dosednete na zem. Je to žertovný kousek (pro jističe a přihlížející), kdy se očekává odhad terénu, tedy není-li v cestě police a podobně.

Spouštění ruské, „Rusko“

Občas se vyskytne na skalách. Dolezete ke slaňáku, zapnete jej a necháte se dobrat. Místo očekávaného poklidného spouštění se však nečekaně řítíte k zemi…