Už dvanáct let během své práce přemýšlím, o čem by vlastně měl být lezecký časopis v moderní, digitální době, kdy si člověk všechno najde na nekonečně informačně rozlehlé světové digitální síti mezi jedničkami a nulami. A názory plynoucí z diskusí na Facebooku nebo nejznámějším lezeckém portálu v té naší malé zemi mi moc nepomáhají. Hejtrů (jak říká má dvanáctiletá dcera) spousta, ale konstruktivní nápad abys pohledal. Dvanáct let. Takový zásadní věk v životě lidském. V raných devadesátkách, v době mého přechodu z dětství do toho zvláštního údobí, které příroda pravděpodobně zařídila jen proto, aby rodiče netruchlili, když jejich potomstvo po několika letech plných silného vzdoru následně vylétává z hnízda, mohl konečně mladý člověk přesednout v autě ze zadního sedadla na místo vedle řidiče. To bylo slávy a radosti! Ta moje dcera, které občas už přestávám rozumět, má aktuálně taky...