“Vylezl jsem na jeviště - no a byl to šok. Hala byla asi pro deset tisíc diváků, světla, televize, prostě naprosto nezvyklá atmosféra. Nahuleno tak, že snad nebylo vidět ani na konec cesty. Chvíli jsem přemýšlel, jestli přece jenom raději neuteču, no a pak jsem začal. Vystoupal jsem asi tak dva metry, zapnul hák, nadlezl jsem, levačku jsem měl na takové oblině nic moc, vrátil se, znovu nadlezl - no a co naděláš! Do magnézia si sáhneš jednou, dvakrát, pak už nemáš sílu. Po dopadu jsem zjistil, že pokus je jenom jeden.” Psal se rok 1987 a Zdeněk Konečný se podíval na své první velké mezinárodní závody v lezení do francouzského Grenoblu. Halové závody. Za železnou oponou se tehdy soutěžilo jenom na skále. Ujel 2600 kilometrů, vylezl tři metry. Když s ním šéfredaktor časopisu Hotejl Jirka Růžička udělal po návratu rozhovor do prvního čísla roku 1988, dočetl se v něm čtenář, že stěna byla postavená z laminátových panelů,...