Poslední tři délky už jsou spíše za trest. Slunce definitivně opustilo druhou stranu hory a nyní si ve tmavém žulovém poli připadáš jako volské oko vyklepnuté do rozpálené pánve. V puse sucho, zátylek spálený a nohy pro samou bolest soukáš do lezeček s výmluvnou grimasou ve tváři: „Měli jsme jít raději k vodě!” Zmenšily se lezečky, nebo se ti zvětšily nohy? Na štandu ztěží hledáš jakýs takýs úlevný úhel, pod kterým se do plotny zapřít, aby tě bolest z otékajících nohou zmačkaných ve žhavém svěráku nerozplakala. „Serem na to! Jedem dolů.” Pětatřicet ve stínu? To byl velkolepý nápad s tou vícedélkou. Sahara v ústech při úprku ze stěny sice ještě nějakou chvíli přetrvá a slunce tě po celou dobu, co se ti jak naschvál bude lano uzlovat do nepochopitelných šmodrchanců, nepřestane trestat za tvou blbost – příště si už vezmeš opalovací krém? Ale osvobozené nohy volají třikrát sláva: „Sláva, sláva,...