Bratři Iker a Eneko Pou se po působení v oblasti Urus Oeste zdaleka ještě nevydali zpět k domovu, ale našli si další zajímavé lezecké cíle. Prvním byla severní stěna Cashan (5716 m n. m.) v údolí Rajucolta. Zde jen pár dní po předchozím prvovýstupu Emmoa vylezli za osm hodin novou, téměř kilometr dlouhou cestu Bizirik v obtížnosti M6 85°. Dalších pět a půl hodiny sestupovali na druhou stranu hory, než se jim podařil vrátit do základního tábora. Tato celkově už dvanáctá cesta nezdolný Basků v Peru však byla pouze přípravou na něco mnohem většího.

Hlavním cílem a prubířským kamenem lezeckého umění Ikera a Eneka se ukázala jihozápadní stěna Pumahuacanca (5563 m n. m.). K výstupu na tento vrchol nacházející se v údolí Rurec přizvali také Micher Quito, se kterým absolvovali již zmiňované výstupy na vrcholy Urus Oeste. Trojice lezců vyrazila ze základního tábora vstříc strmé, víc jak kilometr vysoké stěně ve čtvrt na šest ráno a bylo před nimi dvanáct a půl hodiny velice technického lezení v obtížnosti až M7/85°/V. Ve tři čtvrtě na šest, s posledními paprsky slunce vystoupili na vrchol.

Čekal je však ještě opět sestup na druhou stranu hory absolutně neznámým terénem a potmě. Pokud to bylo možné, slaňovali a těch slanění bylo nespočet. Ve tři ráno se konečně dostali do relativního bezpečí, na travnatém paloučku odpočívali a čekali na rozednění. S prvními paprsky slunce opět vyrazili a do základního tábora se vrátili po téměř dvaceti sedmi hodinách!

Novou cestu nazvali vcelku výstižně One Push a podle jejich slov bylo brutální a vůbec to nejtěžší, co kdy ve své kariéře v horách vylezli. Samozřejmě, nemusí to být úplně tak pravda a mluví z nich emoce, ale jejich lezecké curriculum vitae napovídá, že asi kluci ví, co čem mluví, protože jejich pokus o prvovýstup na Baghirathi II v Indii nebo varianta Eternal Flame na Trango Tower v Pákistánu určitě nebyly procházkou růžovým sadem.

Podle: www.planetmountain.com