Je to tady. Montana v podobě, v jaké ji po třicet čtyři let četlo tisíce čtenářů, končí. Píše se mi to těžko, ale prostě to tak je. A když už tedy zavíráme krám, slušelo by se poděkovat. A komu?

Především těm dvěma, co už tady nejsou – zakladateli Jirkovi „Šerpovi“ Růžičkovi a jeho pokračovateli Tomáši Roubalovi. Takže Juro, díky především za to, že jsi v roce 1990 měl koule na to v porevolučním Československu dát výpověď na vysoké škole a založit horolezecký časopis jako ryze komerční a nezávislý projekt. No a tobě, Šéfe, za to, že i přes značnou nejistotu takového podnikání jsi na začátku 21. století převzal vydavatelské otěže a, jak jsi rád říkával, „táhnul tu káru dál“.

Komu dál složit díky? Montana končí především kvůli ochabnutí zájmu o inzertní prostor v tištěném médiu. Přesto však cítím potřebu poděkovat několika konkrétním partnerům, kteří i přes složitost doby zůstali Montaně věrní. Na prvním místě to rozhodně je Singing Rock. Spolupráce s českou společností z Poniklé založenou v roce 1992 byla vždy více než jen o „oni dodají inzerci, my ji vytiskneme, oni zaplatí“. Takže „Zámku“, moc díky za mnohaletou krásnou spolupráci!

Rád bych jmenovitě zmínil určitě také Romana Svobodu ze společnosti YATE, která je ještě o rok starší než Singing Rock. Královehradeckou firmu YATE jsem v tom nešťastném roce 2019, kdy tragicky zahynul Tomáš Roubal a rozhodovalo se, co bude s Montanou dál, navštívil jako vůbec prvního partnera. Tehdy mi Roman na rovinu řekl, že vážně uvažovali o ukončení spolupráce (výrobní portfolio firmy YATE je přeci jen relativně široké a není zas až tak zaměřeno čistě jen na lezení), ale že s ohledem na situaci nás ještě rok podrží a uvidí, kam bude Montana směřovat. Romane, díky, že jste vydrželi až do konce!

Dále je to společnost SPORT prima, výhradní distributor značek Asolo, Lowe Alpine, Bridgedale a Rab pro ČR a SR. S Michalem Babcem z této firmy jsem se setkal na zimním veletrhu Outdoor Menu v Praze. Často nosím černé oblečení, včetně dlouhého kabátu a černé tašky přes rameno, takže nepůsobím jako typický „outdoorák“. Na pražském veletrhu tomu nebylo jinak a Michal si mě tak při našem prvním setkáním zařadil jako pojišťováka. Michale, díky, že jsi to s pojišťovákem vydržel, a díky za vždy absolutně precizně a v termínu připravené podklady pro tištěnou i elektronickou podobu!

Rozhodně taky nemůžu zapomenout na Ondru Vacka, marketingovou hvězdu Hanibalu, jehož prezentace měla v Montaně dlouhé roky vždy své místo. Samozřejmě děkuji i všem ostatním partnerům, jejichž inzerce po dlouhá léta umožňovala existenci jediného lezeckého časopisu u nás.

Co by to však bylo za časopis bez obsahu. A obsah tvoří lidé. Tedy zatím ještě (budoucností s AI si už zdaleka nejsem tak jistý). Děkuji všem autorům textů a fotografií, kteří někdy během těch třiceti čtyř let svým dílem přispěli na stránky Montany a stali se tak v mnoha případech nezapomenutelnou součástí jejího obsahu. Z největších grafomanů musím zmínit Martina Krejsu, Rosťu „Zica“ Tomance, Josefa Novotného (pokud nevíš, najdi si ve starších Montanách fantastický seriál „Ze života druholezce“), z poslední doby určitě Tomáše Mlse a z těch, co mezi námi už nejsou, pak rozhodně Filipa „Filka“ Šilhána. Z fotografů děkuji především Petru „Pepemu“ Piechowiczovi, který je s Montanou téměř od jejích začátků. Speciální poděkování pak patří Jánu Vrabcovi, který do Montany už mnoho let připravuje nádherné obrázky, které mi budou opravdu strašně moc chybět.

A co lidé, kteří ten časopis dávají dohromady? Samozřejmě, redakce. Já začal participovat na Montaně „teprve“ před patnácti lety, neměl jsem tudíž možnost poznat ty, kteří byli u samého začátku, takže tuto část poděkování shrnu do jednoho velkého díku všem bývalým i současným členům redakce, kteří se starali o editování textů, korektury, grafiku a také provoz. Prostě všem, kteří vždy byli absolutně nepostradatelnou součástí celého toho náročného a velice často velmi hektického procesu od uzávěrky každého čísla až po tiskárnu.

A na závěr? Ten největší dík patří především vám, našim věrným čtenářům, pro které jsme Montanu připravovali a bez kterých by naše práce neměla smysl.

Nashle na skalách

Martin Stolárik