Impozantní stěna Grandes Jorasses se svou částečně severní a částečně severovýchodní expozicí je doslova mýtickým pojmem a spolu se severními stěnami Eigeru a Matterhornem tvoří tzv. Alpský triptych, který je snem každého pravověrného alpinisty. Ve stěně Grandes Jorasses, jejíž výška místy přesahuje i 1000 metrů pak nenajdeš žádnou vyloženě lehkou cestu. A na Walkerově pilíři naopak můžeš najít jednu z těch nejtěžší. Direttissima byla vylezena Patrickem Gabarrouem a Hervé Bouvardem v létě roku 1986, ohodnocena byla ED3/4, 6c-7a, A1/A2, 1200 m a do této doby neměla jediné opakování.

Dne 9. února letošního roku pod Walkerovým pilířem stanula trojice francouzských alpinistů Charles Dubouloz, Symon Welfringer a Clovis Paulin. Byli připraveni na bivak, měli zásoby na to, aby ve stěně přežili několik dní a s předpovědí, která udávala pocitovou teplotu až -30 °C nastoupili do linie, o které Charles Dubouloz prohlásil, že není příliš logická, protože vede prostě co nejpříměji nahoru. Tento aspekt také výrazně znesnadňoval možnosti bivakování, takže všechny čtyři bivaky ve stěně byly na značně nepohodlných místech, které obvykle představovaly malé sněhové čepice ve stěně, kde se dalo sotva tak sedět.

Následujících pšt dní se horolezecká trojice prokousávala nesnadnou cestou velmi pomalu, ale neúprosně a odhodlaně stále nahoru. Nejvíce jim znepříjemňovala lezení právě velmi nízká teplota, protože pasáže, které byly původně lezeny v létě a technicky přelézali nyní čistě, bez rukavic a v lezečkách. Obtížnost v těchto lezecky nejnáročnějších místech dosahovala až 7a. Vrcholu Pointe Walker (4208 m n. m.) nakonec dosáhli 13. února kolem půl druhé odpoledne. Uskutečnili tak nejen první opakování cesty Direttissima (Bouvard/Gabarrou), ale také první zimní průstup. Obtížnost označili jako ABO-, což je téměř nejvyšší stupeň obtížnosti, která vznikla ve 40 letech minulého století. Tato stupnice má odrážet obecně chápanou závažnost celé cesty, která se skládá z faktorů, jako je výška, délka, sklon, expozice, objektivní nebezpečí, obtížnost útěku ze stěny a návratu. Tato stupnice však nespecifikují technické obtíže, které se mohou stejně dobře vztahovat na skalnatý a ledový terén, navíc se obvykle právě u takto hodnocených cest vyskytuje terén mixový. A právě v 70. letech v této stupnici přibylo ABO, což je zkratka francouzského slova „abominable“, u kterého ve slovníku najdeš ohavný, hnusný, odporný. V lezení pak přeloženo něco jako „noční můru“.

Ovšem nebyla to dostatečně velká noční můra pro francouzské lezecké trio, proto asi to mínus. Přeci jen hlavní strůjce celého projektu Charles Dubouloz např. zhruba před rokem vylezl na Wakerově pilíři jinou legendární cestu – Rolling Stones ED, WI5+, 6a, M8, A3, a to sólo! Symon Welfringer zase obdržel v roce 2021 Zlatý cepín za prvovýstup na Sani Pakkush (6951 m n. m.) v Karákóramu (spolu s Pierrickem Finnem) a jeho podpis nesou i vzdálené a těžko dostupné vrcholy jako Tengi Ragi Tau v Rolwaling nebo Siren Tower v Grónsku. A poslední z trojice, horský vodce Clovis Paulin začínal lézt právě s Patrickem Gabarrouem. Prostě dream team a velká gratulace!

Podle: www.desnivel.com