Útěk do nebes
Blok 1
Červenec 2007 – pozdě večer s Jirkou dorážíme na Stüdlhütte, na pár hodin uleháme, abychom se brzy ráno vydali vstříc Stüdlgratu a Grossglockneru. Je to náš první alpský výstup, jdeme klasicky – v pohorkách a s lanem. Večer jsme zpět na parkovišti u Lucknerhausu. Dost unaveni, ale s dobrým pocitem.
Červenec 2021 – před polednem vybíhám od parkoviště u Lucknerhausu. Mám jen běžecký batůžek s helmou, botasky a hůlky. Ani ne za 4 hodiny jsem celkem v klidu zpátky zase na parkále – stihl jsem vrcholovou fotku na Glockneru, jeden dlouhý telefonát a pivko na Stüdlhütte. Jít tohle v pohorkách už si nedovedu představit.
Změnilo se za tu dobu něco? Svět kolem mne? Nebo já sám? Objevil jsem nový svět a dost si jej obílil. Ten svět vlastně nový není, existuje v podstatě stejně dlouho jako horolezectví samo. Svět horských rychlovýstupů, skyrunningu, FKT, horského běhání… Říkej tomu, jak chceš, znamená to v podstatě totéž. Pojďme se na ten svět podívat blíže.
Skyrunning odkazuje na druh rychlého pohybu v náročném horském terénu, po exponovaných místech a často přes nejvyšší vrcholy v daném pohoří. Dnes existuje i závodní, resp. sportovní část, český i světový pohár i mistrovství. Mezinárodní skyrunningová federace (ISF) je členem UIAA. Já se ale chci zabývat tou volnou, neorganizovanou podobou skyrunningu, jako je zdolávání hor či horských tras v rekordních časech.
Jak to všechno začalo
Historie tohoto odvětví je vlastně výčtem velkých jmen a jejich výkonů, proto musím začít jménem. Začněme třeba u Hanse Kammerlandera. Je první, o kterém lze dohledat spolehlivé záznamy.
Kammerlander je mezi lezci známý jako jeden z lezeckých parťáků Reinholda Messnera – vystoupil s ním na 7 osmitisícovek, včetně výstupu v roce 1984, kdy jako první dali dvě osmy na jeden zátah. Vylezl 13 osmitisícovek, o poslední, Manáslu se již nepokoušel, protože mnoho jeho blízkých přátel na ní zemřelo. Dodnes drží rekord v nejrychlejším výstupu na Everest – ze severního base campu za 16 hodin 42 minut. A aby toho nebylo málo, fušoval i do skialpu. – jako první sjel Nanga Parbat a pokoušel se i o sjezd Everestu a K2. Na Everestu v jednom úseku však sundal lyže, pokus na K2 ukončil po smrti korejského lezce.
Po Kammerlanderovi ve skyrunningu zazářila především dvě jména: Bruno Brunod a Ueli Steck. Bruno Bruno na to šel jinak – přes cyklistiku. Během vojenské služby se sešel v týmu s Claudiem Chiapuccim (medailistou z Gira i Tour), ale velice brzy cyklistiku, toho času prolezlou dopingem, znechuceně opustil. A vyrazil do hor! Jako rodák z Aosty k nim měl vždy blízko. Na přelomu devadesátých a nultých let třikrát vyhrál světový pohár ve skyrunningu. V roce 1995 stanovil kosmický rekord na Matterhorn – 3 hodiny 14 minut z Cervinie na vrchol a zpět. Dodnes se jedná o druhý nejrychlejší čas. Nebyl to však žádný nahodilý pokus, ale dle jeho slov výsledek 34 předchozích výstupů a tří let příprav. Brunod stanovoval rekordy spíše na lehčích cestách (normálkách).
Naproti tomu Ueli Steck se pokoušel o rychlovýstupy i v náročných stěnách – v roce 2007 stanovil rychlostní rekord v severce Eigeru – 3 hodiny 54 minut. O rok později čas stlačil až na současné 2 hodiny 21 minut. V říjnu 2003 prostoupil sólově jižní stěnu Annapurny Laffailovou cestou – z base campu na vrchol a zpět to zvládl za 28 hodin a za tento výkon získal Zlatý cepín. Rok na to během 25 hodin vystoupil na Eiger, Mönch a Jungfrau. Léto 2015 strávil slézáním alpských čtyřtisícovek, vystoupit na všech 82 vrcholů zvládl bez použití jakékoliv motoristické podpory za 60 dní.
Celý článek vidí pouze předplatitelé
Odemkni si všechny články zakoupením předplatného. Pokud předplatné máš, přihlas se.
Vyřídit předplatné přihlásit se