Vynikající lezec Jacopo Larcher, životní partner Babsi Zangerl, už roky vyhledává zajímavé výzvy především v oblasti lezení po vlastním a na hranici svých možností. Mimo jiné je také neodmyslitelně spjatý s oblastí Cadarese, kde se v průběhu let zdokonaloval v umění lezení po vlastním a především pak v lezení spár. To vyvrcholilo v roce 2019, kdy zde vylezl své mistrovské dílo – cestu Tribe. O ní tehdy 29letý lezec prohlásil, že to bylo to absolutně nejtěžší, co kdy v životě vylezl. Po několika letech se do údolí Ossola vrátil, aby dokončil další rozdělané projekty.

Už při své první návštěvě, před více než deseti lety, si Jacopo všimnul obrovského potenciálu sektoru Cadarese, a to nejen v oblasti spárového lezení, díky kterému je oblast světově proslulá, ale také pro cesty, které Jacopo definuje jako „anglický styl“, tedy takové linie, které nesledují zcela jasně daný směr nějakou výraznou poruchou, a proto je také výrazně obtížnější je zajistit. A během svých posledních návštěv právě dva takové směry vylezl.

První byla cesta Waiting for..., kterou vyčistil Jacopův přítel Albert Allevi. Výstup začíná tenounkou spárkou, která se vytrácí ve stěně a pak pokračuje delikátním lezením vyžadujícím stoprocentní rovnováhu a všechny pohyby jsou značně nejisté. Navíc se zde nachází pouze jedno jištění v podobě ballnutu umístěného uprostřed cruxu a jedná se spíše o psychologickou záležitost než o tutové jišťo. O týden později cestu zopakovala právě Jacopova partnerka Barbara Zangerl. Ta místo ballnutu použila ručně osazený pecker a cestu ohodnotila za 8b/R. To R značící runout, tedy odlez, je asi pochopitelné.

Další lezecký klenot Jacopa Larchera v Cadarese je cesta Jeune et con, která vede po výrazné hraně a Jacopo ji zkoušel prý jen tak pro zábavu v době, kdy pracoval na projektu Tribe. Tehdy cestou zkoušel vždy jako rozcvičku na zahřátí s horním statickým lanem. Ze začátku se mu zdálo zcela nemožné kroky pospojovat, ale postupně nacházel přesně ty chyty, které potřeboval, a bylo jich tak akorát, aby v budoucnu byly spojeny všechny v jednu cestu.

A nejzásadnější problém cesty Jeune et con? Celá, velice krásná a zajímavá linie se prostě nedá zajistit. Myšlenky na ni se však nevzdal, protože věděl, že čím výš v cestě člověk je, tím jsou kroky lehčí. Ovšem stále velice nejisté! Když se letos pod stěnu nakonec vrátil, podařilo se mu v jedné třetině výšky stěny umístit skyhook. A to mu evidentně stačilo. Samozřejmě zemovka z horních partií cesty byla jasná.

Jak už to u Jacopa bývá zvykem, po přelezu neudal obtížnost, pouze řekl, že je to opravdu velmi těžké a až to někdo zopakuje, tak se určitě bude hodit za obtížnost dodat RX, tedy možnost objektivně nebezpečného pádu.

Podle: www.planetmountain.com