Jenya Kazbekova: Bojovnice s úsměvem
Blok 1
Ve stále populárnějším světě soutěžního lezení je těžké nezapadnout v davu. Dostat se mezi profesionální lezeckou špičku se pak zdá jako téměř nereálný úkol. Lezecká scéna je nesmírně široká a pestrá. Patří sem lezecký génius Alex Megos, který spíš než jako lezec z Bavorska vypadá jako opálený cool surfař z Kalifornie. Dále Ašima Širaiši (angl. transkripce Ashima Shiraishi), která se na lezecký vrchol začala drát od chvíle, kdy se poprvé dotkla skály, konkrétně Rat Rocku uprostřed newyorského Central Parku. A pak je tady Ukrajinka Jenya Kazbeková, vycházející hvězda se zářivým úsměvem a silnou rodinnou tradicí v oblasti závodního lezení.
Poprvé jsem měl to potěšení se s Jenyou setkat na Světovém poháru v Chamonix v roce 2019. Dobře si pamatuji, jak při zahajovacím ceremoniálu hrdě stála na pódiu s ukrajinskou vlajkou v rukou. Jenya nám představí svůj lezecký příběh. Dozvíme se, jak to všechno začalo a co jednu z nejlepších profesionálních lezkyň žene pořád dál. Takže toto je příběh bojovnice s úsměvem.
Začátky
Jevgenija, Zhenja nebo prostě Jenya (zkratka z angl. transkripce), jak jí říká většina lezeckých přátel, se narodila Natalii Perlove a Serikovi Kazbekovi. Oba dříve profesionální lezci za sebou mají mnohá vítězství na mezinárodních sportovních utkáních a v ukrajinských či světových pohárech. A Jenya se nepochybně vydala v jejich stopách.
Natalia vzpomíná, že Jenya začala lézt už ve věku sedmi měsíců, kdy ji s sebou rodiče vzali na lezecký výjezd do Crimei. Jenya vždy lezla po různých skalkách okolo sebe, pořádně trénovat ale začala až v osmi letech a od té doby její lezecká kariéra raketově stoupá.
„Když jsem Jenyu poprvé potkal na závodech, vypadala jako taková tichá a nesmělá holka. Ale když se pustila do lezení, úplně se nastartovala a najednou byla nejsebevědomější ze všech závodníků. A pořád se usmívala, bez ohledu na to, jak to šlo.“
— Alex Megos
Na otázku, co ji motivovalo, Jenya bez zaváhání odpověděla: rodiče a trenéři, které měla v dětství. Nicméně její vášeň k lezení živí i výkony velkých osobností, jako je hlavně Júdži Hirajama (Yuji Hirayama) proslulý úžasnou technikou a krásným stylem. Jenya uvedla, že jednou z jejích lezeckých ženských vzorů je také Anna Stöhr. Obdivuje její přístup k závodům, hlavně to, že se celou dobu usmívá a vyzařuje z ní, jak si celý proces lezení užívá. Lidí, kteří Jenyu ovlivnili, je však spousta a je nesmírně šťastná, že se stala součástí takové skvělé komunity. „Myslívala jsem si, že když bych si mohla vybrat manžela, byl by to David Lama. Takže ano, vyrostla jsem mezi lezci, a proto dost pravděpodobně mezi lezci zůstanu po celý život.“
Když bylo Jenye osm, poprvé lezla na prvním a vylezla cestu obtížnosti 7a+ „The Love Games“ v sektoru Nikita v Crimei. „Pamatuju si, že jsem v té cestě bojovala jak o život. Tenkrát jsem si poprvé uvědomila, jak skvělé je vylézt cestu, na které člověk hrozně dlouho makal.“
V jedenácti letech vylezla své první 8a „Vremya CH“. Když cestu nacvičovala, tak s ní vždycky chodili rodiče, Serik a Natalia. Potom ale kvůli práci nemohli a Jenyin úspěšný pokus vidělo jen pár kamarádů.
Blok 3
Cvaknutí řetězu cesty „Vremya CH“ byl nezapomenutelný zážitek. A hned poté se Jenya rozhodla zkusit další 8a, „Fieste“, které téhož dne dala na čtvrtý pokus. Vzpomíná: „Byla jsem naprosto unesená a nemohla jsem se dočkat, až to všechno budu rodičům večer vyprávět. Když jsem jim to řekla, byli radostí bez sebe. Nicméně to chtěli natočit, tak jsme tam šli druhý den znova. A to byla teprve výzva. Byla jsem nervózní, protože jsem si nebyla jistá, jestli to dám. Nakonec to bylo v pohodě. To video je pořád na Vimeu. Když jsem něco vylezla a můj táta u toho nebyl, tak jsem to vždycky musela vylézt ještě jednou, s ním za zády jako svědkem. To byl takový jeho tréninkový trik.“
„Když jsem něco vylezla a můj táta u toho nebyl, tak jsem to vždycky musela vylézt ještě jednou s ním za zády jako svědkem. To byl takový jeho tréninkový trik.“
Natalia, Jenyina matka, si živě pamatuje úžasný výlet na řecký Kalymnos v říjnu 2011, kde Jenya vylezla spoustu těžkých cestu a také svoje první 8a+ na OS. „Nesoustředila jsem se na těžké lezení, jen jsem se snažila vylézt hodně cest. Pamatuju si, že to 8a+, které jsem dala na OS, byla 60metrová cesta s názvem „Super Priapos“ v sektoru Grande Grotta. Bylo tam několik cruxů a nahoře krásná plotna. Horní část je docela nejistá, protože člověk je hrozně vysoko a je důležité udržet si chladnou hlavu. Naštěstí s tím jsem nikdy neměla problém, protože do lezení se vždycky úplně ponořím, takže ani nevnímám, co se okolo mě děje.“
Celý článek vidí pouze předplatitelé
Odemkni si všechny články zakoupením předplatného. Pokud předplatné máš, přihlas se.
Vyřídit předplatné přihlásit se