Od severu k jihu se krajinou, kterou utvářely jednotlivé doby ledové, podél pěti hlavních ostrovů táhne dlouhé pohoří s vrcholy tyčícími se do výšky přes tisíc metrů a vytváří komplexní morfologii území, které je ideálním útočištěm pro milovníky veškerých myslitelných outdoorových aktivit ve všech ročních obdobích. Na Lofotech si skvěle užiješ horolezectví, trekking, lyžování a také jízdu na kajaku nebo třeba surfování podél rozeklaného a klikatého pobřeží. Ve skutečnosti jsou Norové, potomci Vikingů, a obyvatelé Lofot zvláště, velkými fanoušky outdoorových sportů a nikdy si nenechají ujít příležitost opustit teplo domova, vyrazit ven a věnovat se svému oblíbenému sportu. Samotné lezení na Lofotech je pak synonymem pro tradicionalismus, čistý styl s tvrdou etikou, který se jen stěží poddává „bezpečnosti“ sportovního lezení s nýty. Krásně to vystihuje fráze Douga Scotta vyrytá na baru v Klatrekaféen, podniku, ve kterém se na Lofotech horolezci potkávají: „Sportovní lezení je jako jíst v McDonaldu – přesně víš, co dostaneš“.

Leze se zde pouze a výhradně jen po žule, po vlastním a hlavně vícedélky, které křižují zdejší velké stěny. Často se nastupuje téměř od hladiny moře odkud pokračuješ k vrcholům, které se běžně vypínají do výšky kolem pěti až šesti set metrů, nicméně najdeš zde i vrcholy vyšší (ty nejvyšší přesahují tisíc metrů). Cesty jsou velmi logické a většinou sledují systémy zářezů, vhloubení a hlavně spár. Nechybí samozřejmě ani náročné plotny a členité stěny, kde se ti mimo dobré techniky a odhodlání budou hodit také zkušenosti se zakládáním vlastního jištění, protože právě v takových cestách představuje nalezení toho správného místa pro založení jištění pořádný oříšek.