Alex Honnold a Hazel Findlay se zúčastnili šestitýdenní expedice do Grónska, jejímiž členy byly také klimatologové a filmový štáb. Hlavním lezeckým cílem bylo vylézt dosud panenskou stěnu Ingmikortilaq. Mimo jiné také tito bigwallový lezci využili svých rozsáhlých zkušeností s pohybem ve vertikále a pomáhali vědcům v těžko přístupném terénu.

Z celé expedice se můžeš těšit také na dokument National Geographic – „On the edge with Alex Honnold“ na Disney+.

Celá výprava začala dlouhým výstupem panenskou stěnou Pool Wall, ve které Alex a Hazel při pravidelném střídání ve vedení vylezli novou, 460 metrů dlouhou cestu Two Ravens za 5.12c. Cesta vede středem stěny v plotnách a systémem spár, a místní rula má proměnlivou kvalitu, prý od kamenolomu, až po fantasticky kompaktní materiál. Celý výstup jim trval dva dny, přičemž druhého dne je zastihla pravá arktická vichřice s ledovým větrem, teploty spadly pod nulu, ale i přesto lezli dál až na vrchol.

Součástí expedičního týmu byli také další lezci Mikey Schaefer a Aldo Kane, kteří po vylezení cesty Pool Wall osadili ve stěně nýty a zajistili ji statickými lany pro odběr vzorků hornin. Na základě nich pak Dr. Heïdi Sevestre bude zkoumat, jak vypadalo klima předchozí doby ledové. Dále byl prozkoumán ledovec Renland, kde byl využit georadar k měření hloubky a hustoty ledu. To vše v jednom zátahu během pěti dnů, kdy si Hazel, jak sama podotkla, nestihla jako obvykle po lezení dát ani teplou koupel, ani sníst něco dobrého.

Hlavní lezecký cíl celé expedice – 1100 metrů vysoká, nepřístupná a divoká severní stěna Ingmikortilaq. První čtyři dny lezli ve čtverko – Alex, Hazel, Mikey a Aldo. Se vzrůstajícím nebezpečím pádu ledu a kamenů to však Mikey a Aldo zabalili a Alex s Hazel zůstali ve stěně sami. Prvních 600 metrů bylo velice náročných, špatná skála, velké odlezy v plotnách. V horní pasáži stěny se pak nasměřovali výrazně doleva na hřeben a cestu pak díky tomu také nazvali North East Ridge. Hazel ji ohodnotila jako E6 (UK), Alex pro změnu 5.11-X (USA), ale podle Alexe je to asi úplně jedno, protože i pokud by cestu někdo někdy opakoval, tak ji určitě nebude schopen vylézt přesně v té linii, jakou lezli, takže obtížnost je pouze orientační.

Přidaným bonusem celého prvovýstupu severní stěnou Ingmikortilaq bylo, že Alex s Hazel během výstupu ve stěně zabudovali speciální termometry s dálkovým přenosem dat, které vědcům pomohou sledovat a analyzovat teplotní změny v této těžko dostupné části světa.

Alex pak celou expedici shrnul jako velice úspěšnou. Byl nadšený impozantními stěnami v odlehlých a těžko přístupných místech, ale také konstatoval, že to zatím byly vůbec nejchladnější podmínky, ve kterých musel lézt, a také jedny z nejhorších vůbec kvůli dešti a sněhu. Prý to ale i tak stálo rozhodně za to!

Podle: climbing.com