Opomíjená Býčina
Blok 1
Dle nejnovějších zjištění můžeme posunout počátek lezení ve skalách Moravského krasu o notný kus hlouběji do historie. Prokazatelně se tak zastavujeme v roce 1903, od kdy byly vypisovány celoroční kurzy lezecké techniky, jenž se pak v létě pořádaly na Pálavě a v zimě (!) v jeskyních Moravského krasu. Musíme rovněž zmínit jméno pomyslného praotce moravského lezení, Hermanna Bocka, který lezeckých technik prokazatelně využil už v lednu 1902, právě na Býčí skále, kde spolu s dalšími objevili tzv. Bruninu jeskyni.
Nezodpovězenou stále zůstává otázka tzv. Falkenweg vylezené patrně již v této době, jejíž umístění snad náleží cestě Kuloár na Býčí skále. Nacházíme jedinou zmínku, která souvisí se smrtelným pádem J. Kudláčka. Snad by pomohly zápisky či poznámky samotného Bocka, jež jsou k dispozici ve Štýrském Hradci. Bock se totiž od roku 1907 věnoval výzkumu v Rakousku a na své konto si tak připsal mj. objev v té době největší jeskyně světa – Mamutí jeskyně.
Co víme jistě? Po první světové válce zůstává Býčina upozaděna na úkor Pálavy a především blízké Krkavčí skály, která mezi lezci vzbuzovala větší zájem (což platí dodnes). Prvními známými výstupy jsou Stierfelsriss (Býčí spára, dnes Idaho) a Wanddurchsteig (Průstup stěnou, dnes Platina) od Arnolda Czerneho a Waltera Jelinka z listopadu 1934. České označení Idaho pak vzniklo patrně na konci války v souvislosti s činností mladých lezců kolem Oldřicha Hlavenky. Westerny a rodokapsy tuto generaci jistě ovlivnily, což vedle názvů cest na nedaleké Apačské skále (dnes uzavřena) potvrzuje také Hugo Pavlovský, první překonatel Hranické propasti a účastník prvního výstupu ze dna Macochy.
Slovo „idaho“ dle Američana George Willinga v šošonsštině označuje „klenot skal“ nebo „slunce přicházející ze skal“. A skutečně, jeden z lezců této válečné generace Pepa Jirůšek vznik českého lezeckého termínu svým způsobem potvrzuje: „Jen několikrát v roce nastaví Idaho tvář slunci a dovolí lezcům, aby jej navštívili.“ Snad i proto proběhl prvovýstup a i pozdější opakování právě v pozdním podzimu. Idaho je spíše horského charakteru, ale druhá délka vedoucí výrazným koutem dělícím Býčinu ve dví je opravdu vděčná. Alternativní přímý nástup, ideálně přes Stračenův Korpus dortu, pak nemusí být vůbec špatným rozlezem pro bušiče zaměřené na těžší linky.
Plotna Platiny
Pokud ještě chvíli zůstaneme v pravé části, zmíním dvě cesty, které stojí za prolezení – Leontopodium od Pedra Bednaříka a Svišťovu (Tomáš Pilka) Krádež. Zatímco první sleduje výraznou hranu křížící Idaho, ta druhá je vlastně diretkou hladké plotny oddělené Platinou. Leontopodium (neboli protěž alpská) svým charakterem skutečně připomíná pevné horské vápno. A zatímco původní směr prvovýstupců přes rezavou plotnu se dnes již téměř neleze, pravá verze, která vznikla po přejištění borháky, platí za výzvu všech osmičkových lezců. Pokud si chceš obtíže zachovat i ve druhé délce, pokračuj cestou The Fascination Street nebo vzdušnou kantou Na hraně zítřka.
Samotná Krádež je v podstatě boulder okořeněný odlezem, odkud se už nepadá. Jediný, kdo se přesvědčil, že pád je časově výhodnější sestup než slanění, byl zatím pouze Svišť. Povedlo se mu spadnout ve vyšší části, vyrvat už na pohled pochybného stoppera, posléze i skobu (která byla později nahrazena nýtkem) a nakonec byl zachycen pouze pojišťovacím stopperem v úrovni introboulderu. Inu, proti gustu žádný dišputát!
Celý článek vidí pouze předplatitelé
Odemkni si všechny články zakoupením předplatného. Pokud předplatné máš, přihlas se.
Vyřídit předplatné přihlásit se