Vesnice Täsch, dvě hodiny ráno, zvuk budíku rezonuje o stěny plechové dodávky. Ignorovat jej nelze. Vše mám připraveno z večera. Snídám, oblékám to přichystané minimum. Třicetiminutový rituál. Otevírám dveře dodávky. Vstříc novým výzvám! Sny z noci přechází ve skutečnost – traverz Obergabelhorn–Zinalrothorn z údolí a zpět. Single push!

Täsch – poslední vesnice dostupná vlastním vozem, dále taxi nebo vlak. V Zermattu jen „elektro vozítka“. Kolo, ekologicko-ekonomické řešení, to volím já. Do mého kontextu a pojetí zapadá nejlépe. Půl třetí ráno, energii z nohou přenáším do pedálů. Mozek přestal vysílat signály o nesmyslnosti výzvy. Půl hodiny šlapání ve svitu měsíce, půl hodiny otázek o reálnosti dnešního cíle. Z letargie se probouzím až kličkováním mezi lidmi opouštějící bary. Zermatt jinak, než jej znám.